Belize byla velkým překvapením. Spíše negativní příběhy cestovatelů, které jsme slyšeli v Mexiku se proměnili ve velmi příjemnou zkušenost. Belize je absolutně jiný stát, nesrovnatelný Mexiku. Rasta a reggae na vás dýchá na každém kroku (včetně marihuany). Lidé jsou přátelští. V oblečení a sportu je vidět velký americký vliv.
Video zážitků z Belize
Shlédněte dvou a půl minutové videjko zážitků z celé Belize. V Belize jsme strávili celkem 7 dní a po celou dobu jsme si to velmi užívali. Přidejte komentář, díky moc 🙂
Přechod z Mexika do Belize
Z Tulumu jsme se vydali do Chetulamu na jihovýchodě Mexika jsme vzali bus směřující do Belize City. Zdá se mi, že autobusy ADO nejezdí přes hranice (spíše než kvůli silnicím, řekl bych spíše kvůli potenciálním problémům na hranicích).
- Doporučuji článek od Janči: Kulturní šok aneb z Mexika do Belize
Dangriga – Rasta a Reggae
Naše první skutečná zastávka v Belize. Když jsme přijížděli autobusem, trochu jsem se hrozil. Takový vesnice, co projíždíte cestou, to je síla…tady se bude těžko hledat hostel. Nakonec jsme dorazili co celkem civlizovaného městečka. První nádech je silně v rasta barvách a reggae 🙂
Ubytování v Dangriga – hostel D ´ s
Hostel D's nabízí standardně dorm i private. Dormy mají skříňky (lockery), postel je oká (už jsem spal na lepší). Čekejte studenou sprchu. Wifi funguje že nefunguje, bohužel. Snídaně je nezapomenutelná a je v ceně ubytování, velké plus.
Tabacco Caye
Tabacco Caye – spíše malinký než malý ostrůvek v karibskem moři – obejdete ho asi tak za 3 minuty plážové chůze. Ideální pro relax a nic nedělání, ležení na pláži, čtení knížky, plavání, potápění nebo šnorchlování či kajak. Jak nám řekli ve městě Dangriga – pokud máš nějakej problém, jěd na ten ostrov a zůstaň tam jeden dva dny a problém nemáš. Na Tabacco islad můžete jet i když nemáte žádný problém a bude se vám tam líbit taky.
Připravte se, že Tabacco Caye je ostrov druhé třídy, takže je trochu špinavý, je tu všechno rozestavěné a dost domků polozbořených. Na druhou stranu je levnější.
Bydleli jsme za 15BZ na osobu – vlastní pokoj pro dva, jedna postel, studená sprcha na patře. Teplou vážně nepotřebujete po dni stráveném na ostrově 😉
Kupte si dostatek jídla a pití než vyrazíte na ostrov. Není tam moc kde co koupit, je tam pouze jeden stáneček. Ceny jsou samozřejmě vyšší. Berte si dost zásob s sebou, a to platí pro jakýkoli malý ostrov v Karibiku.
Uvidíte obří rejnoky
Dívejte se často z mola do vody. Plavou tu obří rejnoci a proženou se vám kolem mola několikrát za den. Nemusíte se tu potápět ani šnorchlovat, abyste je viděli.
Noční obloha na ostrově v Karibiku
Zřejmě ta nejkouzelnějši obloha, kterou jsem kdy viděl – tolik hvězd na obloze! Téměř absolutně bez světelného znečištění. Prostě si lehnete na molo a koukáte na oblohu. Po pár hodinách si uvědomíte, že se souhvězdí na obloze hýbou 🙂
Hopkins
Městečko s pár stovky obyvatel s hodně pomalou a relaxujicí atmosférou, to je Hopkins. Tady nic moc neuděláte, přesto to skvělé místo pro poznání Belizi, kultury a místních. Jsou tu jen tři bloky silnic od pobřeží, hopkins projdete pěšky. Na jižní straně jsou drahe luxusní all inclusive bungalovy a upravené pláže s hamaky. Všude vidíte mola a malé domečky uprostřed moře, kde si můžete dát masáž. Tohle není ale opravdová Beliza! Pláže jsou přístupné pro všechny, dobré tam strávit třeba půl den 🙂
Ubytovani v Hopkins hostel Tania ´ s
Levný, čistý, skromný, fén, studená sprcha. Nic víc, nic míň. Hostel, který nenajdete v Lonely Planet. Když půjdete od hlavního mola směrem do města, na hlavní ulici zahněte doleva a pokračujte pěšky cca 10 minut. Uvidíte ceduly Tania ´ s hostel, zahněte doprava a jste tam 🙂 Ceny ubytování jsou zde na pokoj, nikoli na osobu. Platili jsme 30BZ za noc. Tania je milá a velmi nápomocná žena se skvělou angličtinou.
San Ignacio
San Ignacio zaslouženě patří mezi uzly pro backpackery. Odtud můžete podniknout velkou spoustu výletů predevším za historií. V okolí je velký počet mayských pyramid a ruin, jeskyni s kostlivcema atd.
Ubytování v hostelu Bella
Hostel Bella má své kouzlo především díky provozovatelům (Amador a druhé jméno jsem zapomněl :). Jsou neuvěřitelně fajn, nápomocní a easy-going. Trochu jsme měl problém s jejich angličtinou, resp. Jejich belizský akcent je hodně tvrdý.
Předem upozorňuji, že se ceny výrazně liší od toho, co uvádí Lonely Planet. Dorm postel není za 15BZ, ale za 25BZ a private room je okolo 60BZ. Dorm je postaven jako průchozí s několika místnostmi 2-3 postelí. Má to větší prostory než standardní dormy, na druhou stranu si nemůžete zamknout pokoj nebo zavřít dveře.
Ruiny Xunantinech
Ani jsme netušil, jak moc se mi tyhle mayský ruiny budou líbit. Když jsem plánoval přechod z Belize do Guatamaly, San Ignacio a ruiny Xunantinech byly prostě cestou.
Lonely Planet by je mělo více zvýraznit, jsou totiž nádherné. Udělejte si čas, výlet zabere cca 3 hodinky.
Ze San Ignacia jsme se vydali místním autobusem směr Benque. Cena k ruinach je 1,5BZ. Cesta trvá asi 15 minut, dívejte se vpravo a jakmile uvidite hnědou značku s označením Xenuntichan, vystupte. Já když sem požádal výběrčího prachů v autobuse, aby mi řekl kdy vystoupit, jeho odpoveď No Problem ve skutečnosti znamenala Jako by říkal „That's not my problem“. Belizští lidé jsou ale velmi nápomocní a hodně sdílní, jedna paní nás upozornila, že už jsme tu a měli bychom vystoupit 🙂
Až vystoupíte, jděte k ferry, převozník vás zdarma převeze přes řeku (bere i auta pokud cestujete autem). Poté vás čeká asi 20 minut cesty viceméně do kopce – na to jsem nebyl psychicky připraven a cestou v tom vedru nadával 😀
Vstup na ruiny Xenontichan je 10 belizských dolarů. Občas přijede van s turisty, ale my měli to štěstí, že jsme přišli v klidnou dobu. Před ruinama je jedna místnost (nechci říct muzeum), kde je napsané vše o historii, najdete tam model celého komplexu, pár dochovalých mask a kamenů. U samotných ruin už žádné texty nenajdete, a tak musíte vše vstřebat tady. To je velká nevýhoda a čtení takovýho rance textu prostě na jeden zatah nemám…
Pokračujeme proto dál k ruinám, které jsou famózní. Předevsím ta nejvyšší. Když vylezeme uplně nahoru, čekají na nás dva týpci v maskáčích se zbraněma. Eh! Hlídají tu celý den, eh! Ale co? Možná tajné přenocování odvážlivců, což mi připomíná jednoho Italského backpackera, kterého jsme potkalive Vallidolu a on šel přespat na Chitzén Itzá, samozřejmě nelegálně 🙂 Z nejvyšší mayské pyramidy Xenuntichan je vidět na jedné straně Beliza a druhé Guatamala, tak blízko jste hranic.
Opouštíme Belize
Ze San Ignacio jsme se rozhodli jet taxikem na hranice (zbylo nám dost belizských dolarů). Původních 30BZ jsme usmlouvali na 25BZ. Jak nám řekl taxikář Luis, mají kodex, že jezdí za 30. Kdo ví, ale smlouvání mi přišlo v Belize u taxikářů trochu těžší.
Pokud chcete ušetřit, vezměte lokální autobus ze San Ignacio do Benque za 2BZ a poté taxíka za 5-10BZ k hranicím. Autobus k hranicím nejezdí.
Přechod hranice Beliza Guatamala
Přecházeli jsme hranice z Belize do Guatamaly o poledni a zdálo se mi vše maximálně bezpečné. Žádné fronty, proces pasové kontroly velmi rychlý. Před kontrolou jste požádáni o vyplnění dotazníku, jak se vám Belize líbila. Úředník se nás jinak na nic neptal, žádné dokládáni zpáteční letenky či finančních prostředků.
Při vycestování z Belize platíme jako turisté poplatek 37,5 BZ na osobu (tzv. Exit fee). Při vstupu do Guatamaly jsme platili 10Q jako entree fee. Úředník se mi zdál trochu zmatelný, možná to není uplně regulérní poplatek.
Tento entree fee můžete platit také v BZ, nenaleťte proto týpkům, kteří vám chtějí směnit peníze BZ na Q protože prý musíte zaplatit entree fee v Guatamale. Tento poplatek můžete zaplatit také jako 5BZ. Nám nejaké BZ zbyly, a tak jsme zaplatili radeji v BZ nežli v Q.
Martin Rosulek je digitální nomád, který spojil podnikání na internetu s cestováním. Začínal jako backpacker a první velké zkušenosti nasbíral při ročním pobytu v Austrálii, odkud cestoval do Jihovýchodní Asie. V Kanadě strávil rok na Working Holiday a následovala několikaměsíční cesta do Centrální a Jižní Ameriky. Od té doby pracuje na dálku, nezávisle cestuje, investuje, přednáší a konzultuje. Životní přístup minimalismu, budování finanční svobody a vnitřního klidu je pro Martina esencí života.
