Cestujeme, abychom našli inspirující příběhy
Autentické inspirující příběhy, které nás i vás, jako lidskou bytost, posunou zase o něco dál.
Austrálie, Thajsko, Vietnam, Kambodža, Laos, Kanada, Egypt, Turecko, Řecko a dalších 7 evropských zemí. Cílem už přestává být vidět a fotografovat nejvyšší mrakodrapy světa, obří podmořské želvy, padající laviny a jiné fascinující přírodní úkazy. Po několika tisícech kilometrech cítím, že cestování je o něčem jiném, než jen vidět krásná a neobyčejná místa.
Lidská spojení a sdílení příběhů
Pochopil jsem, že cestování je více o spojení než o samotných přírodních místech. Mám rád přírodu, ale o to víc si vážím lidí, kteří ji chrání.
Když jsem v Asii poprvé usedl na slona, byl to skvělý zážitek. Ještě lepší je ale vyslechnout si pečovatele slona a pochopit, jakou životní cestu musel zdolat, aby vám slona přivedl a připravil k nezapomenutlné jízdě.
Cestování není o tom, vše si pečlivě vyfotit, natočit na kameru a pak vzpomínat, jaké to byly dobré časy. Cestování je více o tom, vyslechnout si druhého. Sdílení lidských příběhů, které jsou spojeny s přírodou, jsou jednou z největší inspirací, která na světě existuje.
Malvin, starej děda, kterej měl sakra pravdu
V sobotu 11.10.2014 mě oslovil starší pán v našem obchůdku Bolli Imports. Chvilku jsme povídali. Já jsem sdílel svůj příběh a on sdílel svůj. Navázal jsem, že jsem zvědavý, jaká zima nás čeká tento rok v Kanadě. A zeptal jsem se, jestli on má rád zimu. Dříve než budete číst dále, zkuste si zodpovědět, kolik starších lidí má zimu rádo – „českou“ zimu.
Děda na mě vyvalil oči a povídá:
Jasně, že mám rád zimu! Občas bývá mínus 30, ale víš co? To nevadí! Bez zimy by to totiž nešlo. Víš k čemu máme ledničku a mrazák? Abychom udrželi naše jídlo zmražený a mohli ho pohodlně sníst za pár dní nebo dokonce týdnů.
Takovouhle odpověď nečekáte v obchodním centru, které je plné kozumních lidí. Starej děda měl ale sakra pravdu.
„A víš ty co?“ pokračoval, „Dost lidí si stěžuje. Tady nebo jinde. Jednou jim je zima a jednou zase horko. Mno ale jak bys chtěl vařit bez zvýšeného tepla? Ti, co si takhle stěžují … oni nerozumí. Nechápou podstatu života a bytí. Možná to zní jako paradox, ale bez krutý zimy a krutýho tepla by nedocházelo k růstu. A tenhle růst je základem života. Jedině tak se dokážeme posouvat dál.“
Děda si ještě pár chvil užíval atmosféru našeho obchodu, který se vymykal běžnému mainstreamu a vracel myšlenky k hippies.
Jmenoval se Malvin a byl to sakra moudrý děda. Pomalým tempem opouštěl obchod se svoji manželkou a než odešel, tak mi popřál hodně štěstí a připomněl mi, že to hlavní je „umět se adaptovat“.
Co jako cestovatel cítím…
To skutečné cestování není o tom číst turistické informace, studovat související historiské události a číst Lonely Planet.
To, co cítím nyní já uvnitř, je touha po autentických příbězích. A proto budu cestovat na další nová místa. Abych našel ty, kteří mi povypráví své vlastní příběhy. Příběhy, které mě inspirují. Až poté si v klidu místo vyfotím, abych na něj mohl hezky vzpomínat.
Přestal jsme být lovcem fotografií, zběsilým ochutnávačem neobvyklého jídla a nenasytným sběratelem procestovaných míst, který si jen odškrtává další místo za místem. S uvědomněním a klidem cestuji nyní za poznáním a inspirací.
Hledám příběhy místních lidí, abych mohl vidět svět jejich očima. Poslouchám jejich příběhy, abych rozuměli jejich pohledu. Někdy se rozhodnu, že s nimi zůstanu déle, totiž abych skutečně porozuměl.
Rád budu tyto inspirující příběhy sdílet a posílat dál. Proto se stále častěji pouštím do natáčení nejrůznějších videí. Cílem není sestavní cestopisného ani dokumentárního filmu. Žádná životní cesta. Spíše střípky autentických příběhů lidí, které se odehrávají v nejrůznějších koutech našich kontinentů.
Pokud s vámi rezonují tyto myšlenky, přidejte si Digitální nomádství na Facebook a sdílejte tyto příběhy 🙂
Myšlenky a citáty
Cestovat na dovolenou je relaxující. Cestovat za památkami a přírodními úkazy je okouzlující. Cestovat si volně po světě je osvobozující. Vřele každému doporučuji. Ale cestovat za poznáním skutečných příběhů místních lidí je neuvěřitelně povzbuzující, emotivní a životně naplňující.
Jedinečných okamžiků a zážitků je spousta, ale bez pochopení životních příběhů místních lidí jsou to jen prázdné střípky.
Cestování není o tom, vše si pečlivě vyfotit, natočit na kameru a pak vzpomínat, jaké to byly dobré časy. Cestování je více o tom, vyslechnout si druhého. Sdílení lidských příběhů, které jsou spojeny s přírodou, jsou jednou z největší inspirací, která na světě existuje.
Občas bývá mínus 30, ale víš co? To nevadí! Bez zimy by to totiž nešlo. Víš k čemu máme ledničku a mrazák? Abychom udrželi naše jídlo zmražený a mohli ho pohodlně sníst za pár dní nebo dokonce týdnů.
Když jsem v Asii poprvé usedl na slona, byl to skvělý zážitek. Ještě lepší je ale vyslechnout si pečovatele slona a pochopit, jakou životní cestu musel zdolat, aby vám slona přivedl a připravil k nezapomenutlné jízdě.
To, co cítím nyní já uvnitř, je touha po autentických příbězích. A proto budu cestovat na další nová místa. Abych našel ty, kteří mi povypráví své vlastní příběhy. Příběhy, které mě inspirují.
Martin Rosulek je digitální nomád, který spojil podnikání na internetu s cestováním. Začínal jako backpacker a první velké zkušenosti nasbíral při ročním pobytu v Austrálii, odkud cestoval do Jihovýchodní Asie. V Kanadě strávil rok na Working Holiday a následovala několikaměsíční cesta do Centrální a Jižní Ameriky. Od té doby pracuje na dálku, nezávisle cestuje, investuje, přednáší a konzultuje. Životní přístup minimalismu, budování finanční svobody a vnitřního klidu je pro Martina esencí života.
Díky Martine, se vším souhlasím a cítím to velice podobně. Příběhy lidí jsou obrovskou inspirací a je krásně vidět jaký rozdíl v uvažování má někdo kdo procestoval kus světa a někdo kdo nevytáhl paty. Je to jedna z věcí která nás vede za hranice komfortní Evropy, kde je pravděpodobnos nového poznání vyšší…
Focení a natáčení mě také postupně opouští, ale bylo by skvělé kdybychom na cesty vozili kameramana, který by některé „veselé příhody“ zachytil 🙂 Takže přemýšlím jak se k tomu postavit.
A nakonec půjdu asi proti proudu, ale zimu nevyhledávám 😉 Teplo lepší 🙂 Zima je super za okny, když držím v ruce poleno dřeva a poslouchám praskání krbu…
Víťa
Díky za feedback a komentář Víťo. Jsem velmi zvědavý, jak se nakonec dovyvine Tvoje myšlenka kameramana na cestách 🙂 Držím palce!