Jak copywriterka (ne)pracuje z italských autobusů

Práce copywritera je jednou z těch, kterou si můžete vzít na cesty, ať už míříte kamkoli. Sundejme si však růžové brýle, ani copywriteři to nemají jednoduché. Jak píše Hanka, chybí nám především disciplína, pevný režim a neustálá touha objevovat je lákadlem, které těžko překonáváme. Spojení práce a cestování však není nemožné. Pojďte se projet nejen po severní Itálii, kde Hanka pokračovala ve své kariéře copywriterky zatímco si užívala architektonické skvosty této země těstovin, vína a bujarého večerního života.

Jak se (ne)pracuje z italských autobusů

Chvilku jsem dumala, jak výstižně nazvat tento report, který popisuje lehce ad hoc zavánějící cestování nakonec nejen po severu Itálie. Nadpis má vzbudit zájem a chuť čtenáře si ho mezi tisíce dalšími přečíst, nebo aspoň otevřít, když budeme skromnější. Možná by bylo výstižnější ho pojmenovat Měsíční bloudění po severní Itálii. Nicméně mým cílem nebylo jen poznat myšlenkový svět Italů, neztratit se tam, okoštovat vinné střiky a přivonět si k pizze bez kečupového základu.

Chtěla jsem i psát, získávat nové projekty. Jak jsem to skloubila při nabitém programu? Tím se nyní dostávám k jádru zvoleného titulku – magické a většině nic neříkající sousloví Flix autobusy je onou odpovědí. Ale nepředbíhejme, pěkně od začátku.

Proč zrovna Itálie? Tak tato odpověď by vydala možná na celou jednu epizodu telenovely se šíleným začátkem, podivným rozuzlením a mým odhodláním se nevzdat přes nečekané překážky. Mohu jen říci, že původní dvě verze výletu měly vypadat naprosto odlišně a v podstatě do konce výletu jsem nevěděla, kde skončím, kdy dojedu do ČR. Perličku s Lichtenštejnskem jsem začala řešit 10. listopadu a 12. listopadu jsem tam už byla. Rozhodnutí navštívit Bern vzniklo během 10 minut.

Řím

Vše začalo v městě, o kterém se říká, že sem vedou všechny cesty, tedy musela i ta má. Málem však 22. října nezačalo nic, neboť jsem si ještě den před odletem myslela, že letím z Vídně, ona to zatím byla má neoblíbená Praha.

Co říci o tomto velkoměstu? Tento rok jsem tu byla už počtvrté, v centru už se pohybuji sebejistěji jak po Praze. A když nevím? Policejní inspektor mi napoví. Jistota, že zná město a nebudu se muset ptát 100 cizinců (rozlišuj cizince od Itala).

Pisa

V neděli 23. října podvečer následoval přesun vlakem do Pisy. Můj postřeh: v Itálii a pak i ve Švýcarsku je častější, že na nádraží potkáte mašinku na lístky než klasickou přepážku. S trochou štěstí pochopíte, jaký lístek koupit (i v italštině) a některá mašinka akceptuje i vaši platební kartu. Jinak, průvodčího jsem nepotkala nikde.

A co Pisa? Člověk tu šikmou věž vidět prostě musí, i přes davy turistů. Pokud se chcete rozhlédnout i ze shora, připravte si 18 euro. Chcete další muzea, do křtitelnice, na hřbitov, pak také zaplať – kdepak, není to zahrnuto v těch 18 eurech.

Florenc

Toto město rozkvětu Renesance jsem nejprve chtěla minout úplně, poté navštívit na jedno odpoledne a nakonec jsem tu i přespala. Byla by opravdu chyba Florenc nenavštívit, osobně co se týče architektury a památek hodnotím toto město jako nejhezčích mnou navštívených.

Díky cykloturistice jsem zvládla 25. října vidět všechno, a to i z kopečku z Piazza Michalangelo – rozhodně se tam vyškrabte, nejlépe před západem slunce.

Jediné čemu nerozumím je, kdo kupuje předražené šperky nesouvisející s Itálií na Ponte Vecchio?

Janov

Je 26. října a máme tu první přesun Flix autobusem – jupí, je tu wifi, nemusím pracovat offline. Janov můžu charakterizovat jako nejklidnější a nejpohodovější část svého výletování. Přístavní město rozkládající se v kopci nad mořem mě až tak neoslovilo, architektonicky je podobné centru Brna. Ale hostitelé zde vynikající, počasí kolem 30 °C a výtečné italské lahůdky jako například focaccia al formaggio či pizza napolitana, podotýkám, že bez kečupového základu.

Miláno

Opět s využitím služeb společnosti Flix bus se 1. listopadu dostávám do metropole Miláno, tím nastává můj zimní čas. Bohužel musím konstatovat, že město je možná vhodné pro život, ale rozhodně ne pro dovolenou. A těch imigrantů, kteří se vám sápou doslova po rukou, jenž jsou doprovázeni místní chudinou vykřikující počty jejich doma hladovějících dětí.

Náladu jsem si spravila výletem k jezeru Como, kde na vás klid a ticho foukalo ze všech stran podél vyhlídkové trasy pro turisty, kteří zde ale nebyli.

Bologna

Čas letí jak splašený a máme tu víkend 5. a 6. listopadu, který trávím v Bologni a San Marinu. Jeden den deštivá procházka historickým centrem města, jež se pyšní středovkou architektonickou vizáží. Znalci dějin a historikové by to jistě ocenili, mě město ponechalo chladnou. Snad ne kvůli deštivo sychravému počasí.

San Marino

Italové tvrdí, že tu není nic k vidění a nechápou nás cizince, co tak toužíme stanout na onom vrcholku. Ale stojí to za to, bezvadný výhled, při zamračeném počasí máte chvílemi pocity jak na Drákulově panství. Zrada pro mě je zjištění, že Formule 1 – San Marino se jezdí v Imole, ne v San Marinu.

Terst

Na čtyři dny se zastavuji v dalším významném přístavním městě Itálie, které se pyšní největším náměstím otevřeným do moře v Evropě, druhým největším majákem v Evropě a vůbec největší jeskyní na světě. Přesto musím konstatovat, pokud jste milovníci povalovací dovolenky, toto nebude destinace pro vás. Naopak dobrodruzi projíždějící více států se zde při přejezdu ze Slovinska jistě rádi zastaví.

Benátky

Už máme 10. listopadu a já se zjevuji v Benátkách, tedy správněji v Mestre, odkud do Benátek musíte po dlouhé silnici. Benátky = bludiště, kde za boha budete přemýšlet, jak ten Canale Grande překrosit na druhou stranu. Nevyzrajete, v podstatě tu jsou jen tři velké mosty mezi severní a jižní částí města. Gondolu jsem hledala dobrou půl hodinku.

Mé doporučení: neberte si vodní taxík, to pravé kouzlo Benátek se skrývá v jejím kanálovém vnitrozemí.

Lichtenštejnsko

Od Benátek se začaly dít věci, které skoro patří do nějaké televizní inscenace. Řekněme, že cesta z Verony přes Mnichov do Prahy se změnila z cesty Benátky – Chur (Švýcarsko), odkud jsem byla převezena do mini zemičky s dech beroucími velikány.

Snad zapřísáhlí odpůrci angličtiny prominou, ale já mohu svůj pobyt i oslavu narozeni zde shrnout pouze: wow, wtf, awesome, wow. Nutno podotknout, mám ráda přírodu a hlavně tu skalnatou.

Švýcarsko

Tak zde jsem vážně neměla být. Jenže jeden míní a pozdní příjezd do Curychu na autobus směrem domů mění. Výsledné 10 hodinové čekání na další se mění ve zběsilé hledání záchodu, směnárny a následném přejezdu do Bernu. Ano, i přes můj špatný orientační (ne)smysl vím, že je to vzdálení se od Prahy, ale když prostě některé kamarády potkáte jen jednou za život. Jak jistě víte, zem je to nádherná, dokud se nepodíváte na cenovky v obchodě. 17. listopadu na druhý pokus šťastně po téměř 16 hodinách v autobusech dorážím do Brna.

Práce na dálku během cestování

Většina si myslí, že jsem si pouze putovala zemí těstovin a oliv. Tak pozor, každý den poctivé brzké vstávání, abych mohla napsat nějaký ten článek či dva. Získala jsem za měsíc dva nové zákazníky a další dva pohovory, které už se zdárně přeměnily ve spolupráci, ale schůzce nejen v mém rodném Brně.

Práce po ránu, práce v noci, psaní v autobusech, vlaku i na zemi. Spát budu až budu slavná. Osobně jsem si dokázala, že cestování s prací skloubit lze, stačí disciplína a jít štěstí naproti.

Plánování a priority jako první

Teď trochu vážněji pro ty, co by rádi zkusili propojit cestování s prací, jen jim k tomu chybí ten poslední “odrazový” bod.
Stanovte se pevný režim – já například vstávala v 7 ráno, dala si sportovní hodinku, splnila všechny naplánované pracovní úkoly pro ten den (hodina až tři denně maximálně), pak teprve vyrážela za zábavou. Menší poznámka: nerozlišuji dny v týdnu.

Z předchozího bodu plyne tento důležitý bod – plánujete. Mně se osvědčila jednoduchá excel tabulka s týdenním soupisem, co který den pro koho musím udělat, plus sloupcem na zelené/červené okénko, zda je splněno.

Vybavení nejen pro copywritery pro práci na dálku

Investujte do technologií nutných k vaší práci. Pro psaní potřebuji laptop, který vydrží nějaký ten náraz, lehký, skladný a hlavně ho nemusím pořád nabíjet. Po trochu boje s anglickým iOS, mohu macBook na cesty jedině doporučit.

Domluvte si online komunikaci se zákazníkem. Dokumenty většinou sdílíme přes Google Drive, voláme si po Skypu či Messangeru, korespondenci pak vedeme v Trello nebo SalesForce. Není prostě nad cloud technologie.

Nespoléhejte na internet u místních či na veřejných místech. I ten ve Flix autobusech nebyl vždy funkční (2 jízdy ze 7) a neumožňoval stahovat stream data. Například u Vodafone v Itálii můžete pořídit SIM kartu s neomezenými daty na měsíc za 20 EUR.

Tipy pro digitální nomády

To bych to nebyla já, kdybych vám nechtěla závěrem udělit nějaká svá rádoby moudra zkušené (rozuměj: nevyzpytatelné) cestovatelky.

• využijete cestování s Flix busy (podobné našemu Student Agency) – mají online aplikaci na bookování jízd, přehoďte měnu na koruny (je to levnější)
• mít GPS v mobilu – znalost výchozího bodu i jen ve slepé mapě je sice pro mě neocenitelnou, pokud vám však baterka nehlásí poslední 4 % do vybití (cože vy nemáte power banku?),
• kupovat vodu netřeba – naopak, všudypřítomné fontánky vám dodají chutnější vodu, než je ta z kohoutku,
• couchsurfing nade vše – zadejte cíl své cesty a už jen odepisujte, poznačte si mobily hostitelů zavčas (nemusíte pak otevírat macBook adresář mezi skupinou imigrantů žebrající o nějaké to euro) či hledat nejbližší free wifi spot,
• půlka batohu stačí – méně lehčích funkčních kousků, chlap to zvládne i s jedním párem bot na rozdíl od mých na podpatku,
• hlavně nemluvit anglicky – název cíle je dostačující a nevyděsí většinu anglicky nemluvící italské populace, z gestikulace vytušíte, kam asi máte jít, angličtina tu opravdu moc nevládne,
• a zásadně nic neplánujte – stejně skončíte jinde, než jste chtěli 🙂 a někdy ta spontánní rozhodnutí jsou 1000x lepší,
• italský internet není moc terno – free wifi jen na italské číslo, u hostů často limitované MB či nejelo, příště radši mobilní internet.

Nestačilo ti Hančino vyreportění se, pak mrkni na enblog.hankasormova.cz, kde zachytila více postřehů a hlavně momentek nejen své maličkosti.

Martin Rosulek

Martin Rosulek je digitální nomád, který spojil podnikání na internetu s cestováním. Začínal jako backpacker a první velké zkušenosti nasbíral při ročním pobytu v Austrálii, odkud cestoval do Jihovýchodní Asie. V Kanadě strávil rok na Working Holiday a následovala několikaměsíční cesta do Centrální a Jižní Ameriky. Od té doby pracuje na dálku, nezávisle cestuje, investuje, přednáší a konzultuje. Životní přístup minimalismu, budování finanční svobody a vnitřního klidu je pro Martina esencí života.