Experimentuji s životním stylem, bořím status quo a tvrdě makám, aby moje vize našla naplnění. Cestuji po světě a pracuji odkudkoli. Cítím, že digitální nomádství není o práci na dálku jako o rozšiřování svobody. Peníze nám dokážou pomoci, ale je to především činnost, kolem které bychom měli obmotávat svůj život. Jsem přesvědčen, že bychom měli dělat to, co nás baví a kde se cítíme být šťastní a silní.
Tu největší cestovatelskou vášeň ve mně probudila Austrálie. Ve čtvrtém ročníku na vysoké škole jsem se rozhodl přerušit studia a odjet do Austrálie získat pracovní zkušenosti. Když o tom dnes vyprávím, zní to jako fajn storka, ale těch překážek, které jsem musel překonával nebylo málo.
Hned první dny v Sydney jsem zažíval všelijaké WOW a AHA momenty. Mnoho z nich by se dalo nazvat „mé poprvé“. Zažívat „poprvé“ je neuvěřitelně emotivní - někdy vzrušující a fascinující, jindy emočně destruktivní.
Člověka to doslova pohltí. To jinými slovy znamená: někdy nakopne až k Měsíci, jindy srazí až do pekla. Tak jako tak, tohle jsou ty okamžiky, kdy se učíte od života nejvíce.
Austrálie je nádherná exotická země. Žít v Austrálii ale není jednoduché, a to především z důvodu vysokých životních nákladů. Dokázal jsem si najít práci za pouhý týden, a tak jsem hned od začátku vydělával australské dolary. Kdybych šel standardní cestou životopisů a reakcí na inzeráty, trvalo by to déle. Jednoduchá a velmi účinná metoda, jak si najít v zahraničí práci zní: Mluvte s co nejvíce lidma.
Opakovaně jsem říkal šéfovi Ne, protože nabízené podmínky nebyly výhodné. Hrozil mi vyhazovem, ale neustoupil jsem. Riskoval jsem víc než mí kolegové. Bylo to dobré rozhodnutí, šéf mě nakonec nevyhodil.
Spal jsem celý týden v pokoji s 16 dalšíma lidma, protože jsem chtěl ušetřit peníze. Najít dobré bydlení za dobré peníze není v centru Sydney otázka 48 hodin ani s místní SIM kartou. Vzpomínám, že jedním z nejlepších míst byla pro mě sprcha. Je to zvláštní, ale ve sprše naše myšlenky začínají zapadat a člověk dokáže vymyslet neuvěřitelné alternativy.
Poznal jsem, že jediný člověk na kterého se vždycky a za každé situace mohu spolehnout jsem jen já sám. Každý solo-cestovatel tohle potvrdí.
Pracoval jsem za oběd. Pracoval jsem bez smluv na dobré (i špatné) slovo. Taky jsem chodil do práce pěšky 60 minut a z práce 60 minut, protože jsem chtěl ušetřit za autobus. Někdy jsme skončili ve 2 ráno, o hodinku později jsem byl už doma a první věc, kterou jsem udělal - šel jsem si vyprat košili na zítřejší šichtu.
Celý australský trip byl pro mě velkou školou a naučil jsem se přesně to, co mě vysoká škola nenaučila. Tím v žádném případě nechci říct, že vysoké školy jsou zbytečné. Naopak, jsou důležité, ale nesmíme si myslet, že nás naučí a připraví do života. Samotná vejška ani diplom dnes prostě nestačí a do budoucna stačit nebude.
Když jsem se vrátil zpět do Čech, zbýval mi poslední ročník na právech. Mnozí byli přesvědčeni, že se už nevrátím. Do školy jsem nastoupil, ačkoli jsem věděl, že právník nebudu.
Hloupost, co? Proč jsem se obtěžoval?
Protože sakra něco doděláš! Problém dnešní mladé generace je ten, že toho spousta začíná, ale málo toho dokončí. V byznys světě se takovým podnikatelům někdy říká "rozbíhači". Je to spíš negativum než výhoda, protože to nejlepší ovoce přichází když projekt dokončíš.
Druhým důvodem bylo prostředí. Stále více lidí nadává na školský systém v ČR i ve světě. Jasně, mám k němu také spoustu výhrad, ale především mám výhrady k očekávání, které od školství stále máme. Vysoká škola není jen o studiu, ale je především o prostředí, ve kterém trávíme čas. A na právech v Brně to bylo skvělé. Samí chytrolíni vedle vás. A to v životě chceš! Pokud se přistihneš v životě ve skupince lidí, kde jsi nejchytřejší, stojíš ve špatném kruhu.
Ve 2. ročníku na právech jsem založil blog Muj-Pravnik.cz. Nejprve jsem psal o kybernetické bezpečnosti (téma mé diplomové práce), ale po pár týdnech jsem pochopil, že to skutečně nikoho nezajímá. Raději jsem tedy usměrnil témata pro širší veřejnost a psal o výpovědích v práci, nájemních smlouvách, rozvodech a o tom, co dělat, když někoho kousne cizí pes.
S narůstající návštěvností jsme s kolegou vytvořili formulář a spustili online právní poradnu. Čtenáře lákali na právní informace zdarma v článcích a následně je směřovali na zpoplatněnou právní poradnu.
Ostatní studenti chodili na Job Fairy a hledali práci v advokátní kanceláři. Já jsem taky chodil na Job Fairy, ale s tím, že advokátní kanceláře, které tam měly stánky, nasmlouvám pro svůj byznys. Pokud chceš být výjimečně úspěšný, musíš dělat to, co většina nedělá. Mám za to, že to musíš pushovat tak silně, že až si budeš myslet, že je to maximum, zabereš ještě o kotel víc.
Odmítnutí se nikdy nevyhneš, navíc pokud chceš dělat něco unikátního, mnozí nebudou mít porozumění.
Já slyšel desítky "Ne", včetně advokáta, který mi otevřel dveře v pyžamu s tím, že čeká pošťačku. V kupě tvrdé práce najdeš i zábavné okamžiky, naštěstí.
Ale jaký že byl výsledek?
Jeden nasmlouvaný advokát, který kývnul na 50:50 podílu ze zisku.
Jeden stačí nebo ne? Úspěch checked!
Jasně, byla a stále je to slušná díra na trhu. Ale když najdete takovou příležitost, to samo o sobě neznamená, že uspějete. Měl jsem vizi, plán i energii, ale nebyl jsem příliš zkušený. První byznys facky musely přijít.
Online právní poradnu jsem pozastavil, když jsem odjížděl do Austrálie. Nedokázal jsem to natolik delegovat, aby to fungovalo beze mě a v Austrálii jsem se potřeboval soustředit na místní pracovní trh. Žít v Austrálii a vydělávat české koruny absolutně nedává smysl.
Když jsem po roce přijel zpět do Čech, zjistil jsem, že advokát si vytvořil svoji online poradnu a dokonce byl tak "vostrý", že zkopíroval mé obchodní podmínky. Advokát, eh!
S nápadem online právní poradny jsem šel do soutěže JIC start-up. Projekt neprošel ani do 8členného finále.
Nápadu jsem však nadále věřil. Věděl jsem, že fungovat bude a peníze vydělá.
Podnikatelská naivita kluka co chce udělat díru do světa (tedy do ČR)?
Možná, ale já cítil, že mám interní informace a vysokou znalost konkrétního trhu. Potenciál advokacie v online prostředí si nikdo v ČR moc neuvědomoval anebo uvědomoval, ale nic pro to nedělal.
Měl jsem za to, že mám neuvěřitelnou výhodu - jsem vystudovaný právník, 5 let jsem strávil v právnickým prostředí, ale zároveň nešel tak do hloubky, díky čemuž jsem dokázal široké veřejnosti srozumitelně představit právní záležitosti.
Vzal jsem 20 tisíc a nechal si naprogramovat systém na míru - speciální online právní poradnu. Nasmlouval jsem advokáty z největších měst ČR a podepsal několik smluv. Vše jelo jak po drátkách.
Po půl roce jsme měli telefonát od České advokátní komory, že takový byznys model není v pořádku. Další facka, tentokrát od nějakýho orgánu, který funguje na vlastních pravidlech.
Je to stupidní? Ano, je!
Co jsem se naučil?
Mít fungující byznys model (poptávka-nabídka) nestačí. Vždy se ptej, jaké jsou regulace a jaká pravidla musíš respektovat.
Pravidla můžeš porušovat, ale poneseš následky. Některá pravidla se vyplatí porušovat a některá nikoli. Sám si musíš v hlavě ujasnit, které pravidlo se vyplatí porušit a které je lepší dodržet. Mladá rebelská myšlenka, že pravidla jsou od toho, aby se porušovala není uplatnitelná pro všechny situace, tak pozor!
Nechtěl jsem se vzdát! Potřeboval jsem to pomyslné kolo otočit a zabrat o kotel víc. O dva kotle!
Hledal jsem cesty, jak by tahle idea získala pevný, profitabilní a legální rámec. Začalo opět velké e-mailování, schůzování a prezentování.
Po pár měsících jsem našel advokátní kancelář, se kterou jsme se domluvili, že vytvoříme webový portál, kde budeme nabízet především zpracování a kontroly smluv online se zacílením na podnikatele.
Co bylo jinak?
Musel jsem udělat pár ústupků od původního plánu, ale tvořený byznys odteď stál na modelu a ve formě, která byla naprosto legální. To mi dávalo sílu věnovat se mu aktivně, protože jsem věděl, že pokud bude pozitivní odezva od klientů, pak nás nic nezastaví.
Chytlo se to! Já jsem tvořil obsah a přinášel zakázky, samotné zpracování právních věcí bylo na advokátní kanceláři. Po 2,5 roku byl tenhle projekt moji hlavní obživou.
Studovat obor vysoké školy, ve kterém nebudeš pracovat není chyba. Z mé domnělé nevýhody neukotveného studenta práv jsem vytvořil obrovskou konkurenční výhodu. Dnes tvrdím, že není lepší marketér pro advokátní kanceláře než ten, kdo vystudoval práva a ve volném čase se věnoval marketingu.
A jak jsem se já dostal k marketingu? Tady začíná můj příběh, který prozrazuje nejen moji cestu k SEO a online reklamě, ale především způsob uvažování, jak vydělávat peníze.
Moje první webová stránka nebyla ale právnická. V posledním ročníku na gymnáziu jsem si registroval doménu TvojeTricko.cz, a tak vznikl můj vůbec první online projekt. Tehdy jsem měl touhu mít vlastní e-shop a odůvodňoval jsem si to tím, že bude prodávat i tehdy, když spím. Nemusím se tedy o něj pořád starat a bude to takový polo-pasivní příjem. Web s potisky triček jsem provázal s affiliate spoluprací.
Možná jsem byl trochu naivní, ale rozhodně jsem měl vizi a čuch, kam půjdou trendy. Vybral jsem si affiliate, který umožňoval přizpůsobení produktu (tzv. customizaci). Na web jsem vložil online editor skrze který si návštěvník mohl vytvořit vlastní design trička, klidně pomocí obrázků ze svého PC.
První objednávka z 19. 4. 2009 za 370 Kč mi přinesla provizi 37 Kč. Byl to úžasný pocit! Takhle vydělávat peníze online, to jde? Skvělé!
Projekt funguje dodnes. Ač to tak na první pohled nevypadá, je to obsahový web a většina návštěvnosti jde z vyhledávačů. Vytvořil jsem (a stále tvořím) silný obsah, který má přidanou hodnotu a mají ho rádi vyhledávače i návštěvníci.
V roce 2013 jsem napsal článek Fifníky anebo bankovka s šesti nulama, kde sdílím zákulisí tohoto projektu. Dnes stejný článek najdeš s názvem Jak jsem začal vydělávat peníze na internetu.
Miluji psaní, a proto jsem se v marketingu zaměřil na obsah. Zpočátku jsem neměl moc peněz a nemohl si dovolit investovat do reklamy, a tak jsem se učil SEO a Linkbuilding.
Mým cílem bylo napsat článek s klíčovými slovy a zpětnými odkazy tak, aby byl na co nejlepších pozicích ve vyhledávačích. Poté jsem do článku vložil hypertextový odkaz na e-shop, kde si čtenář mohl něco zakoupit. Pokud nákup uskutečnil, já jsem získal od e-shopu provizi. Této formě spolupráce se říká affiliate.
To mi dávalo konečně smysl. Nemusíš nic vyrábět, jen třeba napíšeš osobní recenzi a připojíš odkaz, kde je možné produkt koupit. O zbytek se postará někdo jiný. Skvělé!
Konečně se oprošťuji od staré myšlenky práce, kdy pracujeme za hodinovou mzdu. Většina lidí když potřebuje víc peněz, tak bude pracovat o hodinu víc. Tohle je ta největší zakořeněná lidská hloupost spojená s prací a penězi! Zbavuje nás totiž svobody, přestaňme vztahovat peníze na hodinovou práci.
Další z metod, jak vytvořil profitabilní online projekt, je sdílení své vlastní zkušenosti a předávání rad, tipů a doporučení. Přesně to jsme s Jančou udělali s online projektem JakDoKanady.cz.
Rozhodli jsme se odjet na pracovní prázdniny do Kanady. Platit agenturu za zprostředkování working holiday víz jsme nechtěli, a tak jsme si vše zjišťovali sami. Informace dokonce i na oficiálních stránkách byly nekompletní a velmi nepřehledné. Protože jsme nad procesem strávili desítky hodin čtení, studování, e-mailování a přemýšlení, chtěli jsme poté, co jsme proces úspěšně zdolali, nasdílet krok za krokem postup vyplňování přihlášky.
V souvislosti s tvorbou webového projektu se někdy mluví o tom, že by sis měl najít tržní niku (úzký vymezený okruh tématu) a o tom psát. Pravděpodobně neexistuje menší nika než jsme si vybrali my. O working Holiday v Kanadě v roce 2017 požádalo méně jak 3000 uchazečů.
A přesto s klidným srdcem fungujeme a rozvíjíme náš portál. Dnes, po 2 letech, samozřejmě cílíme na širší publikum, tedy nejen zájemce o WH víza. Ale pravda je, že to jsou stále naše srdcovky.
Portál JakDoKanady.cz dnes patří na českém internetu k nejvíce informativním portálům o Kanadě. Pokud někdo chce jet do Kanady - je jedno za jakým účelem a na jak dlouho - s největší pravděpodobností minimálně očkama zavadí o JDK, ale mnohem častěji skončí několik minut na našem webu.
Jak jsme to dokázali?
Jasně, už jsem v tu dobu uměl SEO na dobré úrovni, to bezpochyby pomohlo. Průlom, který nás ale posunul k dnešnímu úspěchu tkví v trpělivosti. Především jsme totiž byli trpěliví.
Co znamená trpělivost v byznyse?
To, že makáš na něčem pravidelně 2 roky s tím, že více do toho dáváš než z toho bereš.
Popravdě moc lidí tohle v online světě nedokáže. Vzpomeň na úvodní část o rozbíhačích a trendu nedokončování. Naštěstí mám pro tebe dobrou zprávu. S trpělivostí se člověk nerodí, trpělivost se učíme a její hranici dokážeme posouvat.
Téma digitálního nomádství a práce na dálku prožívá v České republice velký boom. Jsem rád, že se dostává do médií a více lidí začíná chápat, že se nejedná o nějaký výstřelek, ale jde o proměnu životního stylu a práce, kterou společnost prochází.
Digitální nomádství a obecně práce na dálku je dlouhodobý trend, který promění světovou ekonomiku a změní způsob naší práce i zábavy.
Kromě hodnotných informací okolo nomádění po světě s laptopem se však začíná šířit více a více obsah s nulovou přidanou hodnotou. Tito lidé zpozorovali, že téma digitálního nomádství jde kupředu a chytají se trendu. Vyčmuchali, že je tu příležitost a narychlo splácnou pár informací dohromady.
Samozřejmě, tento přístup není patrný jen u tématu digitálního nomádství, ale je v rámci víceméně každé oblasti. U tématu nomádství je to nyní zřejmé, protože aktuálně je toto téma prostě horké.
Co je na tom špatně?
Chytání se trendu a následná honba po proudu je podle mého názoru špatná, protože nevychází zevnitř. Tvorba zevnitř znamená, že objevíte to, co máte rádi a to tvoříte.
Zmiňuji to proto, že mnoho lidí jakmile začne uvažovat o práci na dállku a vydělávání peněz na internetu, zapomenou na to, že by měli dělat to, co je baví. Orientují se na způsoby a možnosti, jak je možné peníze vydělat. Bez protnutí svých zájmů, a to je špatně!
Není divu, že poté často skončí u toho, že dělají něco, co vlastně ani nemají rádi. Má takové digitální nomádství smysl?
Přesně tak, nemá to smysl!
Proč?
Protože netvoříte to, co vychází zevnitř vás, ale žijete podle toho, jak společnost zrovna chce. Velký počet těchto jedinců skončí jako rozbíhači. Nemají sílu překonávat překážky, protože tvorba nevychází z jejich srdce. Vychází z racionálního počítání a emotivního vzrušení zisku peněz a vysněné (domnělé) svobody. Ne nadarmo se říká, že máte dělat to, co jste ochotni dělat i zadarmo.
Byl jsem svědkem řady mikrotrendů, kdy se začínající online podnikatelé snažili na trendu vydělat (zdravá výživa, digitální klíče k PC hrám, módní dropshipping e-shopy, magazíny na online hry, atd.). Neskončilo to dobře...
Nepíšu to proto, abych si uchránil brand a byl jediným citovaným zdrojem v oblasti vydělávání peněz na cestách. Povzbuzuji ostatní i začínající nomády k šíření myšlenky digitálního nomádství. Avšak vždy s tím upozorněním, že to musí vycházet předně z jejich nitra a musí to mít přidanou hodnotu. Jsem přesvědčen, že sdílení autentického obsahu a zkušeností je tím, co naši společnost posouvá výrazně kupředu.
Blog DigitalniNomadstvi.cz jsem založil právě s myšlenkou sdílet moji cestu spojení práce na dálku a cestování a předávání tipů, rad a doporučení pro další nomády. Blog je médium skrze které jsem schopen být v kontaktu s velkým počtem lidí a posílat své názory a zkušenosti dál.
Když nejsem zrovna na cestách, tak pořádám přednášky komorního rázu i ty s větší projekcí. Mé poslání cítím ve sdílení a pomáhání těm, kteří chtějí jít podobnou cestou. Mluvím často na téma práce na dálku a digitálního nomádství. Ve skutečnosti se ale vždy pohybujeme v rovině rozšiřování svobody. O to tu ve skutečnosti jde. Neuvěřitelně mě to fascinuje. Ten smysl skutečně vidím zde, a proto když jsem psal knihu Digitální nomád, nezaměřil jsem se na pouhý výčet pracovních možností na dálku a doporučení, kde je hledat a jak tedy vydělávat při cestování. Podrobně jsem se věnoval mind-setu (nastavení mysli), protože to je to nitro, kde všechno to "digitální nomádství" začíná.
Od blogování o cestování a návodů, jak a kde ušetřit, se postupně přesouvám k publikaci obsahu, který je spjatý s vyděláváním peněz online. Zde cítím svoji konkurenční výhodu. Spojuji jednotlivé oblasti, které mění lidskou společnost a ekonomiku na novou úroveň, vymýšlím a realizuji projekty s win-win ekosystémem. To jinými slovy znamená být neustále připravený ke změnám, pozorný k okolnímu prostředí, ale zároveň si zachovat integritu osobnosti. To, jak dokázala technologie změnit pracovní trh, je neuvěřitelné a zároveň je to začátkem revoluce, kterou prožíváme. Jsem příznivcem inovativních projektů sdílené ekonomiky a kryptoměn, které boří zažitý status quo. Stále aktivněji se věnuji investování, protože to je oblast, ve které vidím dlouhodobý smysl finanční a psychické svobody. Jsem racionální a analytický typ a tohle je oblast jako stvořená k tomu, abych se dostal do flow.
Otevřeně přiznávám, že tu jsou lepší blogeři, kteří píší cestovatelské průvodce a atraktivní články k jednotlivým destinacím. Uvědomil jsem si, že tady není potřeba bojovat. Měli bychom dělat to, kde se cítíme být silní a šťastní.
Ač to může doposud působit jako komplexní příběh, stále jsem neřekl celou pravdu. Mnoho úspěchů je prezentováno jako over-night success, ale celkový kontext bývá čtenáři zamlčen. Jen se mrkni na pár dalších zkušeností, kterými jsem si prošel, abych ten byznys labyrint úspěchu dokázal opakovaně projít tam i zpět.
První webovou stránku jsem vytvořil ve MS FrontPage o hře na Playstation Metal Gear Solid v prvních ročnících na gymnáziu. Pokud dnes dělám webové stránky, těžím ze zkušeností a znalostí trhu online prezentací od roku 2005. To neříkám, abych se chválil, ale abys pochopil tu perspektivu, časovou linii a postupný vývoj.
První výdělky online jsem získal přidáváním programů na jeden e-magazín. Za přidání jednoho programu a otextování jsem dostal 10-12 Kč. Vytyčil jsem si přidat 12 programů týdně, abych si za měsíc vydělal 500 Kč. Psal jsem seminární práce na zakázku, psal jsem texty na micro-sites, psal jsem kompletní průvodce pro začínající podnikatele, psal jsem všechno možné i nemožné a SEO bylo jednou z priorit. Uspěl jsem, protože jsem nečetl české SEO návody, jak dobře dělat copywriting, ale čerpal jsem od zahraničních SEO guru a četl stostránkové Guidlines od Googlu.
Podobně jako s tvorbou webů, dnes už píšu SEO texty na zakázku velmi výjimečně. Proč? Protože mě to stojí čas, který mi nikdo nezaplatí. Hodinová sazba je totiž to nejhorší měřítko odměny.
Proč?
Protože nám bere svobodu. Hodinová sazba je prostě krátkozraká. Směňujeme čas za peníze v lineární rovině. A to je myslím nesprávný přístup.
Affiliate způsob výdělku mám v oblibě a aktivně jej doporučuji začínajícím nomádům, protože pokud nastavíte procesy správně, jedná se o polo-pasivní příjem. Nebudu tvrdit, že je pasivní, protože stále nějakou práci vyžaduje, nicméně konečně se dostáváme do roviny, kdy neuvažujeme o jednorázovém získání peněz za vykonanou práci. Naopak jednou vykonaná práce se nám odrazí v opakované odměny.
Další výhodou, kterou affiliate má, je možnost pracovat téměř odkudkoli. Velmi hladce jde affiliate práce sladit s cestováním. Digitální nomád affilák tak má rozhodně své pevné místo na trhu práce na dálku. Možností, jak nomádit po světě a vydělávat online je samozřejmě mnohem více a neexistuje správný, lepší ani špatný job. Každý má své vlastní preference a život bychom měli žít podle svých hodnot.
Tvorba webů, SEO, online marketing ani affiliate není mojí cílovou metou, ačkoli při pohledu zpět se to může jevit jako moje hlavní pracovní náplň. Ve skutečnosti tyto činnosti považuji jen za další schod vzhůru.
Každý jeden schod mi dává kousek svobody, naplňuje moje touhy a přidává na vnitřním štěstí. A o tom, domnívám se, je digitální nomádství.
Jsem mladý, mám mnoho zájmů a chci se rozvíjet v celé řadě směrů. Cítím se být více multipotencialistou než specialistou. Vždy hledám kreativní rovinu, ve kterém spojím své silné stránky a vytvořím něco, co bude mít smysl - bude pomáhat druhým nebo měnit svět k lepšímu.
Práce na dálku a dostupnější možnosti cestování nám rozšířily svobodu. Digitální nomádství je pouze úroveň, ve které se člověk pohybuje. Má své hlavní znaky a možná už dnes dokážeme poměrně přesně zaškatulkovat jednotlivé digitální nomády. Každý z nás ale tuhle úroveň digitálního nomádství prožívá trochu jinak.
Co je však společné pro digitální nomády je touha bořit status quo ve chvíli, kdy chceme žít jinak než společnost.
Naše práce i zábava vychází z našeho srdce. Naše tvorba vychází zevnitř, nikoho nenásledujeme. Za nikým se nehoníme. Jsme tady a teď.
