Jakmile dokončíme vysokou školu, většina z nás si na plné čáře uvědomí, že vysokoškolský titul nebo známky nerozhodují. Ve světě mimo akademickou půdu je zapotřebí něčeho jiného než titulů a diplomů.
Mám za to, že se tomu ve skutečném světě říká kuráž, opovážlivost, být pánem situace, smělost a odvaha, taky mazanost, troufalost a neústupnost.
Svět se změnil…
Na otázku „Proč se mám učit zrovna tohle, to nikdy v životě nevyužiju!?“, jsme často slýchávali:
„Protože se na to ptají u státnic.“ Nebo „Protože když nedáš tu zkoušku, vyhodí tě z fakulty.“.
A když Tě vyhodí ze školy, nebudeš mít přece titul. Kde myslíš, že tě zaměstnají a jakou si asi najdeš práci bez dodělané školy?
Nejbohatší a nejúspěšnější lidé nejsou ale bohatí a úspěšní proto, že jsou vzdělaní a briliantní. Podívejte se na Michaela Jordona, Madonnu, Billa Gatesa nebo Marka Zuckenberga. Jakýsi baseballový nadhazovač v USA výdělává víc než čtyři miliony dolarů ročně, přestože byl označen za mentálně postiženého.
Červené diplomy a tituly před i za jménem dříve garantovaly dobrou pozici v práci a odpovídající plat. Dnes už to ale neplatí. Diplomy ani známky nezajišťují úspěch a zdá se, že si toho kromě dětí a studentů nikdo moc nevšímá.
Nemáme tušení, kam svět míří
To, co posunuje společnost kupředu je vzdělání, to bezesporu. Díky vzdělání jsme svědky inovativních a kreativních řešení problémů. Pokud se ale podíváme na vzdělávací systém, všude na světě je nyní na vrcholu matematika a jazyky, následují humanitní předměty a poté jsou až přírodní vědy. Úplně naspod je pak sport, tanec a zpěv.
Ken Robinson se ptá:
„Proč se neustále soustředíme pouze na jednu část těla, a to na mozek – navíc pouze na jednu jeho hemisféru, když je tím 95% našeho těla zcela nedotčeno?“
Problém nastaveného systému vzdělání je ten, že nikdo nemá tušení, kde bude svět za 5 nebo 10 nebo 20 let. Budoucnost je nepředvídatelná.
A tou nejlepší věcí, kterou můžeme reagovat na nepředvídatelnost je být kreativní. Kreativita je při vzdělání nejdůležitější.
Zabíjí školy kreativitu?
Vřele doporučuji video od Kena Robinsona s názvem Zabíjí školy kreativitu? Ve videu se hovoří především o tzv. akademické inflaci a problému kreativity ve vzdělávacích školních systémech.
Spousta lidí nám stále nepřestane opakovat:
„Zpíváš hezky, ale nezapomeň se taky učit. Potřebuješ se dostat na vysokou a získat dobrou práci.“
Anebo:
„Tancuješ moc pěkně, už máš hotové úkoly?“
Jakoby nikdo nevěřil, že tím, co skutečně otevírá naše srdce a k čemu máme opravdovou lásku, nebude schopno nás uživit. Pokud s vámi tyto myšlenky rezonují, určitě vás osloví článek Multipotenciální jedinci boří status quo. Jste jedním z nich?
Kreativní řešení jak proměnit citrony v miliony?
Jakmile je řeč o penězích (paradoxně nezávisle na tom, k čemu peníze budeme potřebovat), většina lidí zná pouze tři řešení.
- Šetřit.
- Půjčit si peníze.
- Ještě více pracovat, abychom víc ušetřili. Tvrdá práce se přece odměňuje.
Bohužel dnes už ani tvrdá práce není zárukou úspěchu. Je to jen další z řady špatných rozhodnutí těchto lidí. Ti si toto rozhodnutí ale velmi rádi pletou se slovem „špatný osud mě potkal“. Vždyť přece tvrdě pracují a co z toho nakonec mají? Svět se k nim otočil zády, je nespravedlivý.
Pamatujte, že pokud uděláte chybu a vytvoříte si pro ní výmluvu, udělali jste hned chyby dvě. Jestliže budete očekávat, že se k vám svět bude chovat spravedlivě, protože jste dobrý člověk, je to stejné, jako když očekáváte, že na vás býk nezaútočí, neboť jste vegetarián.
Všechny tři řešení ale zahrnují vzorec starých myšlenek „vydělávání peněž“. Nová doba vyžaduje nové přístupy. Přístupy, které jsou inovativní. A každá inovace vyžaduje kreativní přístup.
Přístup „Tady to takhle nepůjde“ nikoho neposune
Kdykoli mi někdo ukazuje a říká: „Tady to takhle nepůjde…“, upozorním ho, že správný výrok je: „Ještě nevím, jak to tady udělat.“
Přístup „tady to takhle nepůjde“ byl tolerován dlouhou dobu i ve společnosti Microsoft. Jak drsně na to doplatil, najdete v článku Nehledejte příležitosti, když přijdou, nepromarněte je.
Čemu věnujete pozornost?
Možná jste to už slyšeli, McDonald neprodává hamburgery. McDonald je byznys založený na nemovitostech. Toto tvrdí řada podnikatelsky smýšlejících jedinců – bohužel stále jsou krok od skutečné pravdy.
McDonald není úspěšný, protože umí naservírovat toho nejlepšího hambáče na světě. Mnoho lidí umí doma uvařit mnohem lepšího, zdravějšího a chutnějšího hamburgera. Úspěch netkví v tom, kdo upeče nejlepšího hamburgera na světě. Úspěch Mcdonaldu je v excelentním obchodním systému.
McDonald není, jak se mnozí domnívají, byznys s nemovitostmi. To, že McDonald vlastní hodnotné nemovitosti, kde prodává hamburgery je pravda, avšak to z něj nečiní úspěšný byznys. Úspěch je v obchodním systému, který zahrnuje kombinaci vytvoření produktu, marketingu, distribuce a prodeje. A v tom je McDonald excelentní.
Mnoho talentovaných lidí se bohužel soustředí na vytvoření lepšího a ještě lepšího hamburgeru (to je to, co ví nebo umí). Měli by se ale soustředit na propagaci a obchod, o čemž ale ví často jen velmi málo nebo vůbec nic.
Svět je plný talentovaných chudých lidí. Většinou finančně zápasí ne kvůli tomu, co vědí, ale naopak, kvůli tomu, co nevědí.
Schopnost snít, toužit a mít ambice
Někteří lidé mohou být chytřejší, lépe vzdělaní nebo zkušenější než vy. Ale žádný jedinec nemá monopol na sny, touhy a ambice. Buďte odvážní. Miřte vysoko. Kdyby Michelangelo namaloval podlahu místo stropu v Sixtýnském chrámu, byla by už dávno ošoupaná.
Pravdou je, že se nikdy nedozvíte, co můžete dokázat do doby, než to zkusíte!
Kam dál pokračovat?
- Knihy, které doporučuju přečíst
- Podcasty o osobním rozvoji a podnikání
- 11+ novodobých portálů, kde se vzdělávat
Martin Rosulek je digitální nomád, který spojil podnikání na internetu s cestováním. Začínal jako backpacker a první velké zkušenosti nasbíral při ročním pobytu v Austrálii, odkud cestoval do Jihovýchodní Asie. V Kanadě strávil rok na Working Holiday a následovala několikaměsíční cesta do Centrální a Jižní Ameriky. Od té doby pracuje na dálku, nezávisle cestuje, investuje, přednáší a konzultuje. Životní přístup minimalismu, budování finanční svobody a vnitřního klidu je pro Martina esencí života.
