Na konci roku 2015 jsem odcestoval do Thajska, abych prozkoumal blíže Chiang Mai a jeho komunitu digitálních nomádů. Stále více jsem toužil networkovat se stejně naladěnými lidmi a Chiang Mai byla hodnocena jako nejlepší místo pro digitální nomády. V Chaing Mai jsem strávil 35 dnů a v tomto článku sdílím své dojmy, pozitivní i negativní.
Příspěvek je rychle zkopírovaný a stručně naformátovaný z mých výpisků Evernote. Nestihl jsem odladit, nečekejte zde struktura ani dokončené myšlenky. Přesto věřím, že pár zvědavcům pomůže přiblížit realitu Chiang Mai 🙂
Chiang Mai tipy a rady
Z Bangkoku do Chiang Mai vlakem, autobusem nebo letecky
V základu existují tři způsoby, jak se dostat z Bangkoku do Chiang Mai. Nejčastěji lidé jezdí vlakem, ale když jsem se jich ptal, kolik dali za cestu, tak sem se divil, proč proboha nejeli autobusem. Protože vlakem se připravte na cca 10-12 hodinovou cestu po zemi. Řada lidí si tak připlatí a během 45 minut jsou letecky v Chiang Mai a nic neřeší.
Vlakem z Bangkoku do Chaing Mai to může být nejlevnější, pokud cestujete 3.třídou. Tam máte ale jen sedačky, žádný komfort nečekejte. Platíte mezi 400-500 Bahty a potkáte tam Thajce, turistů takto moc necestuje. S druhou třídou vlaku se dostanete na cca 700 Bahtů. Lehátka dostáváte za cca 900 Bahtů.
Cesta vlakem trvá přibližně 12-14 hodin. Vlak staví v každé malé vesničce, takže je to skutečně cesta stop-go-stop-go. Slyšel jsem příběhy o kradení, takže spěte polozavřeným okem.
Já jsem cestoval z Bangkoku do Chiang Mai autobusem, který mě stál 650 Bahtů. Byl to VIP bus a kupodivu v něm cestovali thajci. Byl sem tam jediný turista. Možná to bylo tím, že jsem se přesouval v říjnu, což není hlavní sezóna a možná taky tím, že to nebyl VIP autorbus z párty ulice v Bangkoku Koah San Road.
Servis v autobuse je vážně skvělý, snad až moc skvělý. Máte vlastní stevardku, dostáváte kafe nebo horkou čokoládu, nějaký bochánek a vodu. V půlce cesty stavíte na pozdní večeři (o půlnoci), kde máte švédské stoly zcela zdarma. Pak zase dostanete nějaký snack s horkou čokoládou. A před příjezdem je opět nabízena káva nebo čokoláda a bochánek ke snídani.
Sedačka je maximálně sklápěcí, že skoro ležíte, je tam podpěrátko na nohy, dostáváte deku na přikrytí.
Cesta autobusem z Bagkoku do Chiang Mia trvá 9-10 hodin a je velmi komfortní. Vřele doporučuju!
Pro letecké spoje zkoukněte nabídky AirAsia a NokAir.
Z autobusového nádraží do centra Chiang Mai
První rada pro low cost backpackery je – na autobusovým nádraží si neberte tuktuk. Projděte dozadu nádraží, kde stojí takový červený náklaďáčci. Říká se jim “suwaki” a jsou to místní low cost taxíci. Zatímco vám tuktuk nabídce cenu 200 Bahtů, kterou profíci usmlouvají ve 4 ráno na 100 Bahtů, suwaki vás odveze za 40 Bahtů.
Počkejte proto na pár dalších lidí než se suwaki zaplní a pak vyjedete směr Old Town.
Old Town Chiang Mai – turistické centrum
Old Town Chiang Mai je hlavním spotem pro turisty i backpackery. Ale nebojte, kromě pastí na turisty tu najdete i docela lokální prodavače 🙂
Chaing Mai chrámy
Mě samozřejmě uchvátili v Chiang Mai všechny ty malé chrámy – temples. Jsou jich tu desítky a každý je trochu jiný. Stačilo mi navštívit nějakých 7 a získal poměrně komplexní obraz o thajských templech 🙂 Výborné je, že nic neplatíte, vstupy jsou zdarma (ehm, ve všech jsem samozřejmě nebyl, takže je možné, že někde platit budete).
Doi Sutep, nejnavštěvovanější chrám v Chiang Mai
Chrám Doi Sutep si nenechte ujít. Na TripAdvisoru je tradičně hodnocen mezi top 10 things what to visit.
Vstup 30 Bahtů.
Desítky schodů nahoru – vezměte si s sebou pití, je horko.
Hodně turistický i mimo sezónu. Obtížně uděláte fotku bez někoho v záběru.
Než se rozhodnete vyjet na Doi Sutep, je dobré zkontrolovat počasí. Pokud není oblačno, pak je z chrámu vidět krásně dolů na celý Chiang Mai. Můžete se vydat ještě výše než je chrám (tuktuk, suwaki) na vrchol hory, odkud je prý neuvěřitelný výhled 🙂
Treking, krmení a koupání se slonama
Slony jsem si zamiloval už z minulého tripu přes jihovýchodní Asii. Tentokrát jsme s kamarádem zvolili půl denní program, který zahrnoval krmení slonů, krátký treking a koupání.
Nově jsem se dozvěděl, že ty obrovské koše, které sloni nosí na sobě jakožto sedáky jsou pro ně velmi nezdravé. Ničí jim krk a záda. Pokaždé, když teď vidím ty letáčky se slonama, kde mávají turisti na slonech ze sedacích košů, aaaagrrrrr…
Nepodporujte tenhle způsob byznysu.
Zvolte si program se slony, kdy nenesou žádný sedáky. Sedíte jednoduše hned na krku slonovi. O to více skvělé je, že cítíte teplo z kůže slona. Kolem slona je provaz, za který se držíte, takže žádný strach, že byste spadli.
Dostali jsme taky speciální drsné kalhoty, protože chlupy slona jsou velmi silné (skoro jako prasete), takže vás tak jakože škrábou, když si na něm sedíte a jedete 🙂
Učili nás sloní jazyk. Haha, jasně, už víme, jak se řekne slonovi “jeď dopředu” anebo “stůj slone!” 🙂
Nejlepší část byla jednoznačně koupání se slonama. Polejvat slona vodou a koupat se s ním je fakt zážitek, kterej mi zůstal v hlavě hodně intenzivně.
Prováděl nás ital, který dobrovolničil – volunteering – na této sloní farmě (více píšu zde o moderním volunteeringu dobrovolničení) a zavedl nás ještě o kousek dál, kde se v malinkaté jiné farmě narodilo slůně. Pouhých 7 týdnů staré. Ještě pořádně neumělo chodit! Úžasné tohle vidět 🙂
Všechny sloni, které jsme na farmě viděli byli zachráněni z maymarských nelegálních kempů. Tam byli sloni nuceni tvrdě pracovat v lese, kde tahali pokácené stromy. Pro zajímavost, sloni byli vykoupeni, jeden za 750 tisíc korun.
Kam lidi jezdí z Chiang Mai?
Dost lidí jezdí do blízké vesničky jménem Pai. Asi tři hodiny minivanem (myslím cca 250-300 Bahtů). Pronajměte si tam skútr a projeďte okolí. Nechají se udělat dobré treky. Zkontrolujte počasí, protože když prší, tak to zábava není.
Jezdí se taky ještě více na sever do města Chiang Rai. Zde je nejoblíbenější atrakcí White Temple. Nechá se udělat i jednodenní výlet, kdy jedete tam, mrknete na temple a ještě na nějaký atrakce a frčíte zpátky. Nepochybně je to ale náročné, protože už jenom cesta tam trvá 7-8 hodin.
Nimad Area v Chiang Mai
Druhá nejznámější čtvrť v Chiang Mai je Nomad area. Získali si své vstoupence, protože se jedná o oblast, kde není tolik turistů a v barech i na ulicích najdete více Thajců. Může to vypadat jako proniknutí hlouběji do nitra thajské kultury, ale upřímně na mě to takový dojem neudělalo.
Stále jsem viděl randál restaurací a obchůdků, které mi prostě nepřišly jako lokální.
Noční život je tu fajn, pokud tedy hledáte vzrůšo, určitě zajeďte v noci do Nimadu.
Přes den červeným taxíkem “suwaki” z Old Town do Nimad za 20 Bahtů 1 osoba. V noci možná usmlouváte 30, ale jezdí se i za 40 Bahtů jedna cesta.
Hostely v Chiang Mai
Takovej Booking.com speciálně pro Asii je portál Agoda.com. Nechá se snadno vyfiltrovat nejlevnější ubytování pro danou lokaci. Podobně jako na TripAdvisoru najdete i hodnocení uživatelů, atd. Samozřejmě je TripAdvisor v hodnocení ucelenější a komplexnější.
Bydlení v dormu tu seženete za 90 – 150 Bahtů na noc, private room pak za 200 – 400 Bahtů.
Já bydlel v Nocky House. Nikde nemají reklamu, jeden týpek v Bangkoku (článek o Bangkoku zde) mi tohle místo doporučil. Dorm se třemi postelemi tu najdete za 100 Bahtů. V hlavní sezóně 120 Bahtů. Přestože jsem tam zůstal 35 nocí, paní nedala slevu, že i tak to je levné. Ono skutečně je 🙂
Postel s moskytiérou, vlastní locker (skříňku na zámek). Samozřejmě bez AirConu (klimatizace), pouze větrák (fan). Super bylo, že tenhle guesthouse měl i společnou kuchyňku a lednici.
Našel jsem řadu dalších dormů a příjemných hostelů, ale vždycky tam je nějaká moucha. V Chiang Mai jsem zjistil, že jich právě dost nemá kuchyňku.
Hezká byla zahrádka, kde jsme měli takovej otevřenej bungalow ideální pro chill out a relax.
Uvažoval jsem ještě samostatném pokoji za 200 Bahtů s vlastní sprchou. Ale nakonec zůstal o low cost řešení po celou dobu v Chaing Mai.
Digitální nomádi v Chiang Mai
Jak dopadl můj experiment cesty do Thajska za poznáním digitálního nomádství v Chiang Mai?
Chiang Mai dlouho zůstávala v hodnocení na NomadListu na prvním místě jako ideální místo pro digitální nomády. Pár měsíců nazpět kluci přidali rozšířené filtrování, takže teď Chiang Mai vždy první není, ale řekněme, že se umisťuje hodně vysoko.
Pro HedvabnouStezku jsem napsal článek: Proč digitální nomádi milují coworking v Thajsku.
Dle statistik by tu mělo být okolo 10 tisíc digitálních nomádů. To je šíleně hodně a myslel sem si, že každý druhý koho potkám bude digitální nomád 🙂
To se samozřejmě nestalo! Každý druhý koho jsem potkal byl prostě cestovatel, výletník.
Věděl jsem, že Chiang Mai je proslavené místo pro digitální nomády, takže jsem vyrazil na obhlídku, kde by se nechalo pěkně pracovat s laptopem.
Ehm, byl jsem dost překvapen. Nemile překvapen.
Proč?
Prošel jsem celý Old Town a nenašel moc míst. Našel jsem asi dvě zajímavé kavárny, ale samozřejmě kafe o poznání dražší.
Druhý den jsem si udělal průzkum na internetu a vyznačil si v aplikaci Maps.me coworkingový místa, abych se tam mrknul a očíhnul to.
Našel jsem pouze Mana Coworking a Punspace Coworking Space.
Babylon space se zavřel a pak ještě jeden taky. Tohle zatím nevypadalo slibně.
Mana Coworking Space je strašně malinká. Je to spíš taková místnůstka, kde si jdete udělat práci na dvě, tři hoďky a pak mažete zase dál. Nedokážu si moc představit chodit sem měsíc den co den.
Coworking Space Punspace
Coworking Punspace je pravděpodobně nejoblíbenějším coworking místem v Chiang Mai. Začínali s prostory v Nimad area, ale dnes už mají i druhou office, která je právě v Old Town u východní brány (ThaPa Gate).
První office v Nimad adrea je menší, najdete tu tři stole po cca 8 místech, pár stolů k práci ve stoje a poté jsou konferenční místnosti v patře nahoře. Na konci srpna (stále mimosezóna) se už tenhle coworking zaplňoval, kdy např. byly volné jen dvě židle.
Super video prohlídku Punspace coworking Chiang Mai najdete v tomto videu.
Protože jsem bydlel u severní brány Old Town, měl jsem to blíže do druhé office blízko ThaPa Gate. Tam jsem strávil také většinu času. Koupil jsem měsíční membership (3499 Bahtů) a začal si nomádit.
Prostory v tomhle coworking místu jsou obrovské v porovnání s první office. Samozřejmě čaj (žlutý), kafe (Nescafé 3+1), vodu máte zadarmo. Máte k dispozici také velkou lednici, rychlovarnou konvici. Dole je kavárna na kvalitní kafe (to už zadarmo není).
Internet jsem tu upřímně čekal rychlejší. Sítě tu mají celkem 3, abych mohl v případě výpadku stále fungovat. Několikrát za den se mi však stávalo, že se internet rozpojil, třeba na vteřinku a pak zase připojil. Tohle třeba dělal tři minuty a pak už to bylo zase oká.
Vzhledem k tomu, že je to coworking místo a peníze primárně platím za místo s rychlým internetem, tak to mě trochu zklamalo.
Měsíční membership (členství) zaručuju přístup do Punspace 24 hodin 7 dní v týdnu. Obrovskou výhodou je, že můžete chodit jak do office do centra, tak do Nimad area.
Recepční vám naskenuje prst pro vstupní terminál, takže pokud chcete využívat oba offici, je důležité tenhle scan prstu udělat v obou dvou officech (resp. scan není přenosný a musíte udělat dva pro každou office jeden).
Skvělá místní restaurace hned u Punspace v Old Town ThaPa Gate. Paní ani pán neumí dobře anglicky, menu je v angličtině, levné a okey. 30Bahtů talíř.
Rozdíl mezi Punspace v Nimad area a v Old Town u ThaPa Gate
Dvakrát jsem byl v Punspace Coworkingu v Nimad area a přišlo mi, že tam lidé více networkujou a jsou více otevřenější. Office v Old Townu je taková tišší, lidé si tam skoro nedovolí mluvit. Většina nasadí sluchátka na uši a jedou práci.
Spontánní networking digitálních nomádů
V Nimmadu jeden páteční večer kluk dokončil svojí mobilní aplikaci a pozval nás k sobě do apartmánu, kde jsme asi v osmi lidech testovali jeho apku (hra facebook friend breaker). Přinesl vínko a tak jsme spokojeně testovali 🙂
To byl fajn večer, tohle je ten network. Tohle je to, proč lidé jezdí po světě do coworkingů. Prostě sdílet své zkušenosti, nacházet nové impulsy, přátelství a vzájemně se učit a poznávat. V tomhle cítím obrovskou sílu coworking míst.
Můj noční pracovní režim v Chiang Mai
V Chiang Mai jsem se stal noční sovou. Lépe se mi pracovalo v noci, a tak jsem začal zůstávat do 2 nebo do 3 do rána a pak šel domů. Pak jsem to prodloužil do 4 do rána. Byla i řada nocí, kdy jsem šel v půl sedmý ráno z office. Byla to sakra jízda!
Tyhle noci jsem udělal neuvěřitelný posun nejen v mým byznysu, ale také osobnostní.
Jasně, že jsem pak vstával ve dvanáct nebo v jednu a dal si hned oběd 🙂
Večery byly super také v tom, že nás v office bylo méně. Nějak cítím, že tady funguje to, že čím méně lidí v coworkingu, tím lepší networking.
Taky znáte tu párty, kdy je vás 100 a vlastně je každý cizí? A naopak v menší skupince si oslavu užijete mnohem více?
Něco takového jsem skutečně cítil tady v Punspace.
Příběh Yesh – Indie, USA, Evropa, Thajsko
Nejvíc jsem povídal s týpkem z Indie. Jmenuje se Yesh a chci vám ve zkratce říci jeho příběh, protože to je pecka!
V Čechách se o indech mluví ve dvou souvislostech. Buď jako chudí indové nebo jako náboženští fanatici, kteří nesmí jíst hovězí anebo ti blázniví IT specialisté, kteří pracují za dolar na hodinu.
Jasně, Microsoft, IBM, Intel, všichni outsourcují do Indie. Levná pracovní síla. To známe z knížek, filmů nebo přednášek těch, kdo tam outsourcuje.
Ale jaký jak vlastně vypadá příběh z druhého pohledu? Jak tohle všechno vidí Ind?
Yesh je ze střední třídy v Indii. Říká, že střední třída dokáže změnit Indii. Uvnitř ní se děje nejvíce změn. Yesh šel studovat do USA programování. Jasně, že si na to jeho rodiče půjčili peníze.
V USA si hned musel najít práci, abych dokázal nějak žít. V USA strávil celkem 4 roky a během posledních dvou se dokázal dostat do IT firmy, kde programoval.
Yesh dostudoval a Amerika mu řekla: “Pane, děkujeme a odejděte.”
Yesh nevěřil, co se právě stalo.
4 roky podporuje americkou ekonomiku, že jako cizinec studuje, pracuje pro americkou firmu, bydlí a všechno si kupuje z Ameriky a ta pak po 4 letech řekne: “už vás tu nechceme, jděte domů”.
Tohle bylo sakra tvrdé přistání. Yeshovi se zhroutila budoucnost.
Šel se sklopenýma ušima do své firmy a říká, že mu USA neprodloužila víza, takže musí odejít. Šéf se na to tak zamyslel a říká: “Mno jestli chcete, tak pro nás můžete pracovat z Indie”.
Wow, to byla pecka! Cože? No jasně! Tohle byla pro Yeshe záchrana jak na zavolanou 🙂
Vrátil se do Indie, kde další 3 měsíce pracoval pro americkou firmu a vydělával dolary.
Tady ale ten příběh nekončí, naopak celé to teprve začíná!
Yesh si totiž uvědomil: “Když pro ně můžu pracovat z Indie, tak je vlastně jedno, kde jsem”.
Tohle byla revoluční myšlenka a Yesh se do ní úplně ponořil. A rázem vyrazil cestovat na 3 měsíce do Evropy (byl také v Praze a Českém Krumlově). Pak se na chvíli vrátil do Indie a zase odletěl, tentokrát do Thajska.
A tak jsme se s Yeshem potkali v Chiang Mai 🙂
Jak sám Yesh říká:
Myslel jsem, že rozhodnutí USA o tom, že mi neprodlouží víza a vyhazují mě ze země je to nejhorší, co mě v životě potkalo. Měl jsem to tak rozjetý. Abych nemusel strávit život v bídě a moje děti startovali z úplně jiné pozice než já. Ve skutečnosti mi ale Amerika neuvěřitelně pomohla, když mi nedala víza. Můžu jí být vděčnej, protože ta firma by mě jinak nepustila pracovat z Indie nebo jiné země. Neměli na výběr a tohle řešení se mi začíná sakra moc líbit!
Jak celkově hodnotím Chaing Mai – město pro digitální nomády?
Strávil jsem 35 dnů v Chiang Mai. Pár dnů bylo ryze rekreačních, ale na druhou stranu ty pracovní dny byly tvrdě pracovní.
Takhle nějak vypadá odpracovaný počet hodin za týden v Chiang Mai. Všechny hodiny jsou odpracované v Punspace Coworking Space.
Před odletem z České republiky jsem si říkal, že by Chiang Mai mohl být takový můj druhý domov. Ale musím říci, že se tohle moje očekávání nenaplnilo.
První zkušenosti s coworkingem vůbec byly zajímavé, ale upřímně jsem očekával větší otevřenost a sdílení. Větší ruch a živo, více akce.
Co se mi na Chiang Mai nelíbí
Chiang Mai je pro mě stále město, hodně dopravy, šílený traffic, šíleně moc motorek a večer těžko přecházíte hlavní silnice kvůli hustotě provozu. Ačkoli to je nesrovnatelné s Bangkokem, tak je tu stejně více smogu než bych si přál. Pravda také je, že jste stále v Asii a sever je chudší, takže je Chiang Mai taky podle toho špinavá. Taková ušmudlaná.
Vedra, která tu panují i mimosezónu ničemu nepomáhají, když se nemáte kde schladit (výjimkou jsou apartmány pro digitální nomády s bazénem, viz výše).
Hodně mi chybělo moře a ačkoli jsem to neplánoval, rozhodl jsem se proto zkusit ostrov Koh Lanta na jihu Thajska pro další coworking.
Pracovně jsem toho v Chiang Mai zvládl hodně. Posunul jsem se a naučil nové věci.
Kam jsem v Chiang Mai posunul svoje podnikání
- Hodně jsem marketoval PravoProPodnikatele.cz. Udělal i podcasty, PDF Slideshare a youtube video prezentace. Pomalu tvoříme členskou sekci, takže obsahový marketing jede na plné pecky.
- Najmul jsem zase po delší době copywritera.
- Udělal velký posun projektu JakDoKanady.cz, především v oblasti budování komunity.
- Potvrdil moji schopnost dlouhodobě udržovat Zero InBox na e-mailu.
- Vydali nám článek z Muj-Pravnik.cz do nejčtenějšího časopisu pro vysokoškolské studenty Studenta.
- Naučil jsem se konečně UTM parametry a důležité odkazy přenastavil, abych to vše mohl chytře sledovat v Google Analytics.
Aktualizováno
