V říjnu 2014 mě kontaktovala zástupkyně šéfredaktorky časopisu Svět Ženy a během dvou měsíců jsme si vyměňovali několik emailů. Schůzky v ČR jsme se účastnit nemohl, protože jsem byl stále v Kanadě. Přesto jsme spolu rozhovor zvládli a výtah byl publikován v časopise Svět Ženy lednové číslo 2015.
Níže najdete kompletní rozhovor v plném znění.
Do názvu článku jsem nezasahoval, ale nakonec se mi celkem líbí, a tak jsem ho použil i pro titulek tohoto příspěvku.
Rozhovor o digitálním nomádství
Jaká plus vám digitální nomádství přináší? Proč jste se pro tento životní styl rozhodl?
Mnoho lidí přizpůsobuje svůj životní styl své práci. Přijde mi daleko lepší hledat práci, která maximálně vyhovuje mému životnímu stylu. A protože já rád cestuji, objevuji nová místa a poznávám kulturu a místní obyvatelstvo, digitální nomádství pro mě představuje možnost pracovat (de facto vydělávat si peníze), zatímco si žiju svůj životní styl (sen). Nebýt svázaný jedním místem. Pracovat, zatímco cestuji po světě.
Jak v praxi funguje? Co je nejtěžší při přípravě a na cestách?
Určitě doporučuju předem informovat stávající klienty, že odjíždím a domluvit se, jak často spolu budeme komunikovat. Pravidla, která si spolu nastavíme, je potřeba plně dodržovat. Stejně tak pravidla s kolegy, se kterými spolupracujeme na společných projektech.
Já hodně komunikuji přes email, telefon nahrazuje skype. Pravda je, že posun času dokáže někdy trochu znepříjemnit pracovní dobu. Nyní v Kanadě jsem měl už pracovní skype v osm ráno nebo taky v jedenáct večer (časový posun je 9 hodin).
V přípravách je neméně důležité nepodcenit zálohování a mít dobře zorganizované všechny přístupy do online systémů. V zahraničí určitě nechcete hledat hesla a řešit podobné záležitosti. A to platí např. i o potvrzování transakcí mobilním telefonem (SIM kartou) přes internetové bankovnictví.
Při samotném cestování si musíme nastavit vlastní pravidla, jak často budeme pracovat. Exotické země dost svádí k tomu být více cestovatelem než “pracujícím”. Čas od času musíme vyhledávat místa s wifi. V pralese ji sice nenajdete, ale pokrytí je stále lepší a mají ji už i hostely v Kambodži, takže to problém dnes není. Pokud operujeme s digitálními daty, které mají hodnotu či máme vstupy do cenných databází, atd., určitě doporučuji nějaké šifrovací programy.
Kolik zemí jste už navštívil a jakým způsobem cestujete?
Zvládl jsem už 5 kontinentů. Mám skvělé rodiče a jako malý jsem procestoval hodně zemí v Evropě a podíval se i do Afriky. Moje vlastní velké cestování začalo až odjezdem do Austrálie odkud jsem cestoval do jihovýchodní Asie. Dva měsíce jsme cestovali s kamarádem z Francie Adrianem (v Sydney jsme spolu pracovali) Thajsko, Kambodžu, Vietnam a Laos. Backpacking, máte jenom baťoh a cestujete. Je to osvobozující. Snažím se cestovat i do oblastí, které nejsou tolik turistické. Například hodně lidí jezdí do Thajska na pláže a případně do Bangkoku. To pravé místní Thajsko ale najdete jinde, v malých vesničkách a zastrčených městech.
Nyní jsem v Kanadě a první dny jsem strávil jako couchsurfař. Krom toho, že výborně šetříte náklady, protože neplatíte nájem, je couchsurfing skvělý v tom, že poznáte místní lidi a kulturu mnohem blíže.
Nyní v lednu 2015 odlétám do Mexika. Následuje Guatamala a dalších několik měsíců se budu posouvat přes Střední a Jižní Ameriku. Backpacking samozřejmě! Na to se hodně těším 🙂
Stýská se vám po domově?
Stýská. Rád se vracím domů. V době, kdy jsem na cestách s rodinou i přáteli hodně komunikujeme online – maily, skype.
Vozíte si něco z Čech s sebou?
V některých zemích je dostupnost k doktorům, kteří mluví anglicky velmi špatná (např. Laos, Kambodža), a proto je dobré mít s sebou vždy zásobu nejdůležitějších léků. V zemích jako je Kanada nebo Austrálie se k doktorům dostanete dobře, avšak má to tu nevýhodu, že léky a zdravotnické služby tu jsou výrazně dražší než v ČR.
Vždy si s sebou vozím také zásobu kontaktních čoček. V Austrálii si je dokonce nemůžete objednat online bez lékařského předpisu.
Pak je samozřejmě pro mě důležitý laptop a papírový zápisník – bez toho bych neodjel 🙂
Jak často se vracíte domů?
Zatím jsem na své druhé velké zahraniční cestě. jde přibližně o roční výlety.
Co je pro vás symbolem domova a kde je pro vás doma?
Symbol domova je pro mě tam, kde se cítím bezpečně, vím, že okolo mě jsou lidé, které mám rád a můžu se na ně kdykoli obrátit. Důležitá je energie, kterou vysíláme a přijímáme od druhých. Tu nejvíce harmonizační energii stále nacházím v Čechách u své rodiny.
Řekl byste o sobě, že jste vlastenec?
Myslím, že ano. Tím nemyslím, že nyní píši rozhovor v pokoji v Kanadě, kde mi visí česká vlajka na stěně. Při cestování se setkávám každý den s novými lidmi a rád jim vždy povyprávím “jak to chodí u nás doma”. Když sdílím tyto české příběhy, cítím, že někam patřím. Rozhovory o českých tradicích, kultuře, svátcích a zvyklostech jsou na pořadu téměř každého dne. Na cestách jsem potkal velmi otevřené lidi a je výborné se s nimi pobavit o odlišnostech jednotlivých kultur.
Jak dlouho už tímto způsobem cestujete?
První svoji velkou cestu jsem uskutečnil když jsem přerušil studium na vysoké škole ve 4.ročníku a vydal se do Austrálie. Po navazujících cestách v Jihovýchodní Asii jsem se vrátil do Čech a dokončil VŠ. Následující rok jsem strávil pracovně a plánováním další cesty.
Nakonec jsem si vybral Kanadu (hodně jsem také uvažoval o Novém Zélandu) a nyní jsem tu již 7 měsícem.
V souvislosti s mými cestovatelskými plány pro Střední a Jižní Ameriku bych byl rád, pokud by mi čtenáři doporučili zajímavá místa. Má cestovatelská mapa je online a začíná v lednu 2015 v Mexiku.
Jaký nejkrásnější zážitek jste si přivezl z cest – kdy jste si řekl, že to stojí za to, že jste dobře udělal?
Krásných zážitků je spoustu. Nejlepší na cestování v nových krajinách je to, že zažíváte stále nějaké “své poprvé”.
U mě to bylo např. potápění v Thajsku (tancování v 17 metrech pod hladinou moře ve slunečních brýlích), plavání s podmořskou želvou na volném moři, jízda na slonovi nebo hlazení tygra.
Když se ze své cesty vrátíte domů, uvědomíte si, že tyto krásné zážitky jsou jako puzzlíky. To nejkrásnější je, když jsou puzzlíky poskládané a vy vidíte ten celý obraz.
Potkalo vás na cestách něco nemilého?
Paradoxně jako cestoval mohu říci, že mám vždy štěstí na to, co se děje kolem mě. Dokonce i v krajinách, které bývají médii označovány jako nebezpečné se mi nic nestalo. Pamatuji si, jak mi známí říkali všelicos o Kambodže a já můžu říci, že během těch 14 dnů, které jsem tam procestoval, jsem se cítil velmi bezpečně.
To samé se nyní děje v souvislosti s přípravami na cestu do Střední a Jižní Ameriky. Mexiko a Venezuela, prý velmi nebezpečné země. Souhlasím. Určitě nebudu zbytečně chodit do temných uliček. Pokud člověk přemýšlí a dává si pozor, věřím v “happy end”, “cestovatelské štěstí” – různí lidé to nazývají různě.
Na toto téma doporučuji skvělé video velkého cestovatele Roberta Esrocka na Tedu.
Které místo vám přišlo jako zaslíbené, kde byste chtěl žít nejen jako nomád?
Zatím jsem hladový po poznávání nových a nových míst. Čím více cestuji, tím více poznávám, jak mohou být různé krajiny odlišné. Poznávám tak i sám sebe, protože zažívám něco, s čím jste nikdy předtím neměl zkušenost. Pro mozek i tělo je to první taková zkušenost.
Ideálně zaslíbené místo jsem ještě zřejmě nenašel. Zatím poznávám, co cítím a jak se cítím na různých místech.
Nepovažovali vás v okolí trošku za hazardére, nezrazovali vás od toho? Nebál jste se vy, než jste se poprvé vypravil do světa?
Je to krok z komfortní zóny – to pro každého při prvním takovém výletu. Bál jsem se. Na jedné straně cítíte strach, na druhé straně je vzrušení a adrenalin z neznáma. Je to ale také chvíle, kdy cítíte, že skutečně žijete, cítíte sílu přítomného okmažiku. Jen tak si ho nenecháte ujít (tak jako jiné lidé na gauči u televize), protože při tomto stylu života musíte být maximálně uvědomnělí a zodpovědní, protože to, co právě uděláte, bude mít do budoucna následky.
Neřekl bych, že by mě kdokoli považoval za hazardéra, ale určitě to bylo pro některé trochu “zvláštní rozhodnutí”. Bylo to ale umocněno tím, že jsem přerušil vysokou školu poslední rok před dokončením s tím, že na rok odcestuji a pak se vrátím a školu dodělám. Digitální nomádství je alternativní životní styl a každý s vašimi představami určitě souhlasit nebude.
Jak dlouho si myslíte, že budete takto cestovat, žít a pracovat?
Zatím mě to baví, a to je nejdůležitější. Plánů je hodně, určitě se chci vrátit do Asie a více procestovat Indonésii. Láká mě Afrika a dokonce i Antarktida. Uvidím, jak mě poznamená Střední a Jižní Amerika. Konkrétní cestovatelské plány se u mě rodí až při samotném backpacking putování, kdy se setkávám s ostatními cestovateli a vyměňujeme si zkušenosti “kam jet” a “co prozkoumat”. To je lepší než všechny cestovatelské příručky a brožury.
Práce na dálku se stále více rozšiřuje a online prostředí společně s moderními technologiemi jen přispívají tomuto růstu. Tato oblast bude bezpochyby nabízet celou řadu nových zakázek, takže myslím, že prostor pro tento životní styl tu bude velký.
Kdyby se vás někdo zeptal, co je na digitálním nomádství lákavé a měl to zkusit, co byste mu řekl?
Řekl bych: “Jdi do toho!”. Podpořil bych ho. Digitální nomádství dokázalo skloubit cestování (vášeň mnoha z nás) a práci (nutnost pro mnoho z nás).
Určitě bych doporučil to prostě jen zkusit. Zjistíte, jak to asi funguje a co víc, poznáte, jak se u toho cítíte – a to je velmi důležité. Někteří vyzkoušeli na začátek jen odjet někam v ČR a zkusit si to tzv. nanečisto. Ve chvíli, kdy práce nefunguje nebo se cokoli pokazí, vezmete auto nebo vlak a jste doma za pár hodit a problém můžete stále řešit osobně a včas. Doporučil bych jít krok po kroku, nemá cenu hned odjet na rok do Afriky a zatnout se, že to prostě musí fungovat.
Povídejte si s cestovateli a vyzvídejte. Netravte zbytečně čas s lidmi, kteří vás z této cesty zrazují. Ptejte se lidí a podnikatelů, jak efektivně pracovat na volné noze. Sdílejte informace. To vás dostane mezi lidi, kteří smýšlí podobně jako vy a společně vás potáhnout za vaším snem.
Martin Rosulek je digitální nomád, který spojil podnikání na internetu s cestováním. Začínal jako backpacker a první velké zkušenosti nasbíral při ročním pobytu v Austrálii, odkud cestoval do Jihovýchodní Asie. V Kanadě strávil rok na Working Holiday a následovala několikaměsíční cesta do Centrální a Jižní Ameriky. Od té doby pracuje na dálku, nezávisle cestuje, investuje, přednáší a konzultuje. Životní přístup minimalismu, budování finanční svobody a vnitřního klidu je pro Martina esencí života.
