Peru – magický ráj pro cestovatele i digitální nomády

Magické Machu Picchu, jezero Titicaca ve výšce 3812 m.n.m, tajemné mimozemské obrazce Nazca, písečné pláže Mancora anebo živelná Lima, kde můžete také surfovat. Peru otevírá cestovatelům jedinečné zážitky a začíná lákat nejen baťůžkáře či hotelové gurmány. Podmínky jsou v Peru navíc velmi pozitivně nakloněny i pro práci na dálku.

Můžete si tak zabalit s sebou i laptop a vydat se zkusit digitální nomádství do Jižní Ameriky. Přesně tak jsme tu udělali a Peru mě velmi mile překvapilo. Cestovatelsky mu dávám velký potenciál, v celé řadě měst je poměrně dostupný a stabilní internet a má neuvěřitelně našlápnuto k tomu, aby se stalo oblíbenou destinací pro digitální nomády. Turistický ruch táhne Cuzco a magické Machu Picchu, ale míst, které navštívit je tu mnohem více. Ani dva měsíce cestování ze severu na jih nám nestačily k tomu, abychom objevili vše, co jsme chtěli. Jako vždy jsme se dostávali do situace, kdy jsme museli škrtat a přísně vybírat.

Překračování hranic z Ekvádoru do Peru

Naše cesta z města Cuenca v Ekvádoru do vesničky Mancora v Peru bylo hodně kostrbatá. Ranní autobus nám o pár minut ujel a museli jsme jet na několik zastávek. Nejprve austobusem do Huaquillas, pak taxíkem na hranice orazítkovat pas, dalším taxíkem do Tumbes a odtus minivanem do Mancory. Cesta byla sice levnější, ale těch 5 dolarů nebo kolik jsme ušetřili je nesrovnatelné k tomu, že jsme strávili na cestě asi 12 hodin a byli jsme docela vyřízení.

Pokud někdo plánuje překračování hranic z Ekvádoru do Peru, jednoznačně doporučuji noční autobus. Z Cuenca jede přímo do Mancora (cca 20 USD).

Mancora – písečné pláže v Peru

Malé městečko na severu Peru s názvem Mancora přitahuje řadu turistů nejen z Evropy a USA, ale také právě z Jižní Ameriky. Jako Evropani horko těžko poznáme, jestli ten na koho koukáme je zrovna Peruánec anebo Argentinec.

V Mancoře si můžete zajezdit na kitu. Kite-surfing tu doslova frčí a jezdí tu jak začátečníci, tak pokročilí. Na jedné části pobřeží se tvoří menší vlny, pár jedinců tu i surfuje.

Z Mancory můžete vyrazit na celou řadu okolních plážích. Stačí vzít autobus EPPO a za pár Solů jste na místě.

• Los Organos (šnorchlování s mořskými želvami na El Ňuro)
• Puncta Sal
• Zorritos

Pár tipů a doporučení

• Menu del día za 10 Soles.
• Velkou tržnici s ovocem a zeleninou koupíte na Mercado Municipal.
• Na dobrou snídani a kafe si skočte do …
• Výbornýho tuňáka (krvavýho) si dejte v restauraci Aqua. Dražší, ale zážitek perfektní.
• Na pláži si dejte kokos za 4 Soles.

Práce na dálku v Mancoře

Pracovali jsme z našich bungalowů ze společné terasy. Bylo to perfektní místo a internet šlapal opravdu skvěle. Mohu tak jen doporučit Kon Tiki Bungalows.

Náš den obvykle vypadal tak, že jsme ráno po snídani vybalili počítače a makali do oběda. Po obědě jsme si dali chill na pláži u moře a relaxovali. Cestou zpátky do bungalowů jsme koupili večeři a šli na odpolední PC šichtu. Západ slunce jsme si obvykle vychutnávali právě z terasy bungalowů. Protože jsme byli na kopci, měli jsme parádní výhled. Večeři jsme jedli těšně před západem. Dokázali jsme pracovat ještě hodinku potom, ale pak už po nás skákali peruánský kobilky. To byla nevýhoda Mancory, tento rok se kvůli El ňiňu přemnožily a byly skutečně všude. Přitahovalo je světlo, takže v noci jsme pracovat skutečně nemohli. Uvnitř bungalowu nám WiFi nefungovala. Brali jsme to jako odvykačku a to, že si práci nemáme brát do postele.

V Mancoře se nám pracovalo skutečně skvěle. Bylo super mít kancelář venku a cítit mořský vzduch. Připadal jsem si trochu jako v coworkingu v Taghazout v Maroku. Skvělý bylo, že jsem se ani nemusel ostýchat a pracoval jsem v plné výbavě (stojan na notebook, externí klávesnice a myš). Prostředí terasy bylo ideální na nomádské fotky. A právě proto jsem tady také natočil videjko o elektronice pro digitální nomády.

Trujillo – předkolumbijská civilizace na dosah

Do Trujilla jsem se hodně těšil. Mám rád staré civilizace a právě Trujillo je centrum pro kultury, které žili v Peru před slavnými Inky.

Z Mancory jsme jeli nočním autobusem se společností Linea. Vzali jsme horní patro, sedačka se sklopením 140 stupňů. Cesta 8 hodin, cena asi 55 Solů. Dorazili jsme brzy ráno, ale hned jsme dostali ubytko. Řada hostelů je připravena na brzký ranní příjezd a pokud mají volné kapacity, nemusíte čekat na oficiální check-in.

Chan Chan, slunečné město národa Chimú

Vyrazit do komplexu Chan Chan byla jasná volba. Chan Chan bývalo totiž největší město v Jižní Americe a dnes se jedná o jednu z nejvýznamnějších archeologických oblastí v předkolumbijské době. Ruiny Chan Chan se nachází pouhých 5km od města Truchijjo, jsou dobře dostupné veřejnou dopravou.

O návštěvě Chan Chan jsem napsal článek na ZivotNaCestach.cz. Najdete tam trochu z historie i praktických tipů pro organizaci výletu.

Huacas de Moche – prastará civilizace Moche

Pokud máte čas, vyražte také na Huacas de Moche. První část je muzeum, kde je podrobně zdokumentovaná kultura Moche. Popisky jsou nejen ve španělštině, ale také v angličtině. My jsme to proběhli za 40 minut a všechno rozhodně nečetli. Zajímavější jsou pak ruiny, které jsou 5 minut pěšky od muzea. Dostali jsme i zdarma španělskou průvodkyni. Kdybych býval uměl lépe španělsky, věřím, že bych si z toho odnes více. I tak to byl skvělý zážitek vidět, kde a jak žila prastará civilizace Moche.

Z Trujilla jsme jeli směr Lima. Byly nám doporučeny autobusy Linea nebo Movil. Linea však měla pobočku v centru města, takže jsme zvolili ji. Opět noční bus, polospací sedadlo-postel. Musíme uzant, že autobusy v Peru jsou na výtečné úrovni.

Práce na dálku z Trujilla

V Trujillu jsme se trochu prali s internetem. Bohužel na ubytování nám to nejelo tak, jak jsme si představovali. Nejvíce trpíme v neděli a v pondělí, kdy má řada kaváren zavřeno. Ani z googlování recenzí na nomádské kavárny jsme nebyli moc moudří. Když už jsme nějakou našli, na pohled jsme ji odmítli. Strávili jsme proto nejvíce hodin na hostelu a pak v jedné vegetariánské restauraci, kde jel internet velmi pěkně.

Pro efektivní práci je dobré mít zažitý určitý rytmus. Vstávat v konkrétní hodinu, chodit na oběd v konkrétní čas, atp. Ať má den určité deadliny a vy si musíte práci rozkouskovat na dílčí mini úkoly. Stanete se efektivní a nezaseknete se u něčeho na hodně dlouho. Nám ještě hodně pomáhal ledový čaj (peruánská značka Tree, ten je výborný).

Lima – hlavní město Peru má všechno

Miraflores

Turisticky oblíbená oblast, my jsme se zde ubytovali, protože jsme chtěli být blízko hlavního dění a centra. Neplánovali jsme v Limě strávit hodně dní, takže lokace v takových případech vyhrává při hledání ubytování.

Obědové menu se tu dá najít za 8-10 Soles. Navíc tu máte supermarkety, takže ideální pro nákup potravin na večeři a snídani. My jsme si oblíbili supermarket Wong (P.S. mají skvělé míchané saláty a zdravé pečivo).

Larcoman

Larcoman je velké obchodní centrum nedaleko Miraflores přímo u pláže. Skočili jsme tam na ovocný džus, výhled je parádní. Pravda, vyšší ceny, ale jednou za čas je tohle parádní volba. Mají tu i veřejný internet.

Surfování v Limě na Playa Makaha

Larcoman může být meeting point a odtud se snadno dostanete na pláž Playa Makaha. My jsme měli to štěstíčko, že jsme dostali konktakt na Martina, Čecha, který žije v Peru už přes dva roky. V sobotu jsme vyrazili na odpolední surfování. V Limě (začátek června) vládl podzim a šedá obloha s cca 15 stupni. Když jsme se převlékali byla trochu zima. Surfovali jsme přibližně 2 hodiny a zimu ve vodě vůbec necítili.

• Vlny jsou malé a vhodné pro začátečníky.
• Není tu silný proud. Vhodné pro začátečníky.
• Připravte se na hodně pádlování. Musíte se dostat poměrně dost daleko od břehu.
• Půjčení prkna s neoprenem a botami za 30 Solů.
• Neberte si s sebou žádný cennosti.

Pokud tě láká surfování, mrkni na článek 7 dobrých rad, pokud se chcete naučit surfovat.

Parque de las Aguas

Úžasný vodní park na sever od Miraflores. Chytnete autobus na hlavní a svezete se asi 20 minut (ideálně se poptejte na hostelu či ubytování). Za 10 Solů máte vstup do obrovského parku, který je vyzdobený vodními kašnami a vodotrysky, vše neuvěřitelně osvícené. Přístupný je pouze večer po setmění. Navíc přibližně jednou za hodinu je promítaná laserová show, kde voda rozprášena do prostoru, aby vytvořila plátno a barevnýma laserema je kreslen dynamický příběh. Neuvěřitelné!

Pro dobrou představu se chvilku proklikejte tímto videem.

Baranco – hipsteři, street art, chill

Hipsterská čtvrť. My jsme Branco navštívili při západu slunce, ale i tak jsme stihli pár street artů na budovách. Skvělé je náměstíčko Plaza de Barranco. Cestou odtud k pobřeží vás čekají jen samé parky a chill podniky. Baranco si snadno zamilujete.

Najdete tu i lokální podniky a bárky. Nás do jednoho vzal Martin a prokecali jsme přes 5 hodin. V jednu ráno nám zavolal safe taxi a my jeli na Miraflores domů (za 10 Soles). Brát taxík z ulice není v tuto dobu rozhodně doporučované.

Huaraz

Pokud někoho lákají výstupy na hory, pak Huaraz je ta nejlepší oblast v Peru, kam se vydat. Můžete tu strávit klidně 2 týdny a pořádně si to užít. My nejsme úplní horolezci, ale pár treků rádi dáme.

Willca Cocha trek

Willca Cocha je půl až celodenní výlet u horského města Huaraz. Ta kombinace jezer a zasněžených hor v pozadí je nevyslovitelně krásná.

Trek na Laguna 69

My jsme dali trek Laguna 69, jedná se o ledovcové jezero, jedno ze 400 jezer v oblasti. Laguna 69 dokáže být ale barevně magická, a to především pokud máte dobré počasí. Nám se zvrtlo (předpovědi jsou ve výšce 4000 m.n.m. dosti nepředvídatelné a nepřesné) a měli jsme hodně zataženo, navíc na vrcholu nám i padaly krupičky.

Laguna 69 není jednoduchý trek, navíc pokud nejste pořádně aklimatizovaní. Když přijedete z pobřeží, dejte si minimálně jeden, ideálně dva dny na aklimatizaci. Trek na Lagunu trvá přibližně 5-6 hodin. Vezměte si plavky s sebou, koupání je skvělý zážitek!

Paracas – tučnáci, tuleni a další zvířátka

Každý na vás troubí, pokud za 10 minut nebudete mít nervy, za 20 minut je mít určitě budete. Bohužel nenašli jsme návod, jak troubení ani minimalizovat. Nevšímání si ani okamžité ukázání, že žádný taxík ani jiný povoz nepotřebujeme, prostě nezabíralo.

Paracas je každopádně vesnička, odkud jezdíte na ostrůvky a pozorujete zvířátka.

Isla Ballestas

Pravděpodobně nejproslavenější ostrov v okolí. Združuje se tu desítky různých druhů ptáků a co vás možná dostane nejvíce, uvidíte i tučňáky. A proto jsme sem taky jeli! Vlastně poprvé v životě jsem viděl tučňáka v přírodě! Popravdě je mnohem menší než jsem si představoval. Vážně!

Na Isla Ballestas se také hodně jezdí pro pozorování tuleňů. Tak těch tu uvidíte spousta ať pojedete v létě nebo zimě. Jsou to rozkošný zvířata, skutečně se sluní, vyhřívají a většinu dne, zdá se, se jen proválí a prochillují. To je ale pohoda!

Práce na dálku z Paracas

Byla jedním slovem šílená. Paracas je malá vesnice, která dosáhla “takové velikosti” jen díky turismu. Internet na hostelích neustále padá a je velmi pomalý. Nejlepší doba je velmi brzy ráno, ideálně před půl osmou. Stihli jsme asi hodinku solidní práce a pak se už nervovali. S kavárnami zde moc nepochodíte. Našli jsme naštěstí kavárnu-smoothárnu, kde internet na místní poměry doslova fičí. Pokud potřebujete udělat nějakou práci online, zajděte tedy do Fruzion. Ovocné smoothie tam mají trochu dražší za 12-15 Soles, ledové kafe za 14 Soles, ale nemáte de facto moc na výběr. Fruzion jsme si ale zamilovali, je to moc milý personál a můžete skočit do druhého patra na balkonek, odkud se dá příjemně pracovat několik hodin ve flow. Dokonce se nechá i částečně pracovat ve stoje u vysokých stolečků.

Nazca – tajemné obrazce mimozemšťanů

Znáte takové ty obrovské obrazce vysekané v kukuřičných polích v Americe a nejrůznější mýty o mimozemšťanech? Ano, v Peru jste správně, je tu totiž něco podobného! Důvod, proč jet do malého městečka Nazca jsou tajuplné linie vyryté v zemi a viditelné pouze z výšky. Ideálně z letadla, ale při low cost cestování také z vyhlídky.

Nazca je skvělé místo na nákup suvenýrů. Vše se samozřejmě točí okolo staré kultury Nazca a vyrytých linií v poušti, ale přívěsky, kameny, magnetky, buffíky, trička, všechno je velmi autentické a krásné. Díky tomu, že tu přece jenom hodně turistů není (v porovnání s Cuzcem), tak Nazca působí skutečně velmi klidně.

Nazca Lines El Mirador

Z centra vezměte autobus Peru bus. Jezdí každých 30-60 minut. Stojí 3 Soles a stačí říct, že jedeta na el Mirador. Cesta trvá přibližně 20 minut. Autobus vás vysadí uprostřed kamenité pouště, jen co odjede, uvidíte malou vyhlídku. Zaplatíte 3 Soles za vstup, vyšplháte pár pater nahoru a pak už se jen můžete kochat.

Na vyhlídku jeďte odpoledne, slunce bude svítit na linie z pravé strany a vše krásně uvidíte. Pokud byste přijeli dopoledne či v pravé poledne, zřetelnost linií a fotky by nebyly tak jasné.

Cestou zpět musíte chytit autobus máváním. Nevýhoda takového výletu je, že skutečně zabere půl den. Zvláštní je si pak uvědomit, že na samotné vyhlídce jste strávili možná takových 15 minut kocháním se výhledem. Ale ten příběh, který se kolem Nazca Lines motá, je prostě neuvěřitelný!

Práce na dálku z Nazca

Popravdě, už jsme byli unaveni z neustálého hledání dobrého připojení. Ve městě jsme ani nic nezkoušeli a když prostě nejel internet na hostelu, zabalili jsme compy a šli dělat něco jiného. Přestože měl náš hostel ty nejlepší recenze o rychlosti WiFi na Bookingu, nebylo to tak dobré. Několikrát denně jsem nadával, jak někdo mohl napsat tak skvělé recenze, když tohle rozhodně nebyla Great Fast WiFi.

Po cestování Pracas – Nazca jsem se necítil vůbec produktivně. Nomádský život jakoby se scvrknul na hledání dostatečné rychlého a stabilního internetu. Člověk si ale začne uvědomovat dvě věci. Vlastně tři. První je, že hledání internetu je přirozenou součástí, stejně jako „prohra“, tedy v našem případě, že nejsme schopni najít dobrý internet a tudíž pracovat. To může trvat několik dní. Druhé uvědomnění je, že člověk musí rozeběhnout své online projekty tak, aby fungovali bez jeho nutných zásahů. Po dobu dostatečně nutnou, tedy několik dní až týdnů. A za třetí, online byznys má prostě tyto své nevýhody, že musíme být online, abychom ho posouvali. A když máme rádi cestování do méně turistických oblastí, pak nutně narazíme na tvrdý střet s realitou. Je to přirozená součást a namísto toho, abychom s tím neustále bojovali, musíme si uvědomit na plnou míru, že někdy je lepší internet nehledat a užívat si toho, kde právě jsem a co právě dělám (netrávit půl den hledáním WiFi).

Arequipa

Z Nazca jsme jeli autobusem Oltursa, vzali jsme VIP 1. třídu lehátkový bus s 160 stupňovým sklopením za 125 Solů. Čekala nás 10 hodinová jízda a chtěli jsme být po příjezdu ready na práci. Jinak doporučuju autobus Movil, ten nabízel cenu 100 Solů za víceméně stejnou kvalitu. bohužel nejezdí každý den.

Z Autobusového nádraží vezměte Colectivo a za 1 Sol vás vysadí poblíž plaze de Armas. Odtud snadno najdete cestu ke svému ubytování, pokud je poblíž centra.

Bydleli jsme v centru, asi 7 minut pěšky od Plaze de Armas. Vlastní pokojíček jsme usmlouvali na 36 Soles na noc. Nevýhoda byla jediná, a to nepříliš dobře vybavená kuchyňka.

Plaza de Armas

Náměstí uprostřed centra Arequipy. Popravdě jedno z nejhezčích náměstí, které jsme kdy viděli, Kostel, který se táhne přes celou jednu délku čtvercového náměstí je prý jedinečný právě tím, že je tak velký, jako celá délka náměstí. Uprostřed náměstí je svěží, zelený park se spoustou laviček a palem. Je pravda, že je tu hodně busy a budou vás otravovat místní prodejci. Náměstí ale navštivte i večer, osvětlené má své kouzlo.

Convento Santa Catalina

Jen 3 bloky od náměstí Plaza de Armas je klášter – zřejmě největší ikona města Arequipa. Vstup je dražší (40 Soles na osobu), ale rozhodně se vyplatí. Celý klášter je vlastně malé městečko. Hned u vstupu vám řeknou, abyste se vždy drželi vlevo a má to skutečně smysl. Za chvíli poznáte, že je to tu jak v bludišti, naštěstí na zadní straně lístku máte malou mapu. Můžete si vzít průvodce (10-20 Soles v angličtině, španělštině, francouzštině nebo němčině), my jsme brouzdali po vlastních a během 2 hodinek jsme si v klidu všechno prošli. Přestože jsme viděli už vážně hodně historických staveb spojených s náboženstvím, tohle byl určitě highlight. Vřele doporučuju a už kvůli tomu stojí Arequipa za to navštívit.

Colca Canyon

V Arequipě jsme strávili 2 týdny, je to taková autentická peruánská oblast. Colca Canyon patří k trekům, který doporučuju navštívit, byl to jeden z highlightů celého 2 měsíčního dobrodružství skrze Peru.

Vzali jsme 2 denní výlet. Nechá se to projet i za jeden den, ale většinu času byste strávili v dodávce, která by vás vozila z místo na místo a měli byste 10 minut na fotky a jeli byste dál. I ve dvou denním výletu dost času strávíte v dodávce a zastávky jsou přibližně 20 minutové. Na vyhlídce, kde se pozorují kondoři jsme měli 30 minut. Viděli jsme jich pár, ale jen v dálce.

Sestup dolů do kaňonu byl ale úžasný. Sestupujete přibližně 5 hodin a je krásně vidět proměna vegetace a změna podnebí. Colca Canyon patří k jedněm z nejhlubších kaňonů na světě s hloubkou 3270 metrů. Přespávali jsme jednu noc na samém dně kaňonu uprostřed zelené vegetace. Další z neuvěřitelných pohledů na oblohu, čistá hvězdná obloha bez jakéhokoli světelného znečištění.

Duhové hory Rainbow Mountain

Nikdy jsem nevěřil, že něco takového může být přírodní. Rainbow mountains jsou magické tím, že kdysi byli zasněžené a ve chvíli, kdy roztál sníh, hory se ukázali jako barevně pruhované a přilákaly tisíce turistů z celého světa. Stačí jednodenní výlet z Arequipy a vyrazí vám dech!

Práce na dálku z Arequipa

Přestože je Arequipa velké město, stabilita internetového připojení není dobrá. Rychlost je výborná a podle speedtestu dostahuje někdy i na 20-40 Mbps (obvykle k rychlé práci stačí 5 Mbps). Problém je ale rozpojování internetového připojení, krátkodobé výpadky (několikavteřinové) či kolísání rychlosti.

Hodně jsme pracovali z hostelku, a to především dopoledne. Měli jsme tam balkonek a zastřešené stolečky. Nebyla ale zásuvka, takže s 3 roky starým MacBookem jsem to už vydržel jen 3 hodinky (WiFi i Blootooth zapnuté). Výhodou ale bylo, že jsem používal stojan, externí klávesnici a myš, takže dokonalý set up pro správnou polohu těla.

Odpoledne jsme často po obědě vyrazili do kaváren, z nichž mohu doporučit Plus Cafe, Mio Cafe. Našli jsme také doporučovanou kavárnu od zahraničních digitálních nomádů se jménem Cuzco Cafe, ale jak se zdá, je nadobro zavřená.

Cuzco

Cuzco je nejnavštěvovanější místo Peru, určitě se připravte na spoustu turistů. Paradoxně ale atmosféra nebyla špatná, ba naopak. Město jakoby schroustlo všechny zvědavé turisty a působilo moc příjemně. Všechny ty uličky, prastará architektura, kopcovité horizonty, vše bylo vlastně jen začátek té největší magie, která nás čekala.

Machu Picchu

Macchu Pichu je dechberoucí a přestože ho znáte z obrázků, cestopisů nebo videí, je to docela jiný pocit, když stojíte přímo uvnitř. Vřele doporučuju a je to jedna z must-do, must-see staveb, které by člověk měl vidět a okusit.

Cest a způsobů, jak Machu Picchu prozkoumat, jak se sem nejlevněji a nejpohodlněji dostat, existuje hodně. Brzy zveřejním speciální podcast na toto téma.

Jezero Titicaca

Z Cuzca jsme vyrazili do města Puno, které leží na západním břehu jezera Titicaca. Nezdržovali jsme se tu ale dlouho, za návštěvu stojí snad jen jedna vyhlídka, jinak jsme zde skutečně nic zajímavého nenašli. Vzali jsme jen výlet na proslavený Isla de Uros a popravdě více zklamaní jsme dlouho nebyli. Dodnes nechápeme, jak toto může být doporučovaná destinace. Isla de Uros je neuvěřitelně namlsaná turismem a místní nejsou autentičtí, kultura je dodržována a přenášena jen proto, aby se turisté měli na co dívat, jste vozeni na „hlavní ostrov“, který vám toho má jen více prodat. Fotky mohou vypadat pěkně, ale atmosféra se mi vůbec nelíbila.

Slyšeli jsme o možnosti vydat se do dalších okolních městeček, kde je peruánský život více autentický, my ale raději už zvolili cestu do Bolívie.

V porovnání s východem pobřeží a městečkem Copacabana je Puno více špinavější a jezero o trochu méně magické. Pokud máte čas a možnosti, za mě jednoznačně lepší Copacabana.