Myšlenky Jaroslava Duška se mnou velmi rezonují. Pobyt ve tmě mám na svém Bucket Listu, a proto jsem s nadšením sáhnul ke knize Tvarytmy. Tu Dušek věnuje právě svým postřehům, které měl z pobytu ve tmě, kde strávil přibližně týden. Absolvoval jej dvakrát a kniha obsahuje výborné myšlenky, nad kterými je zajímavé se pozastavit a chvilku nad nimi popřemýšlet. Knihu jsem doslova slupnul.
Moje výpisky anebo co mě v knize zaujalo
Najednou je jasné, že nemusíme umět všechno vypočítat, protože je tu někdo, kdo to umí a kdo tuto dovednost zastupuje. Stejně jako někdo jiný zastupuje schopnost malovat – být malířem. My pak můžeme díky jeho obrazům vstupovat do světa inspirace, fantazie, a přitom nemusíme všichni malovat jako on.
Můj tip na blogový článek: Jak prodávat umění online
Přítomnost, meditace, teď a tady
Už se nezabývám mokrem nebo zimou, ač bych to dříve řešil. Prostě prší, je mokro, a já jdu. Můj pes jde taky ven a neřeší, že prší. Domorodce tohle taky neřeší. Jdou lovit, je to jejich záměr. Navzdory dešti, sněhu, větru. Svým konáním jakoby říkají: Věnuj se naplno tomu, co děláš v téhle chvíli, jsou stoprocentně tady a teď.
Budha hovořil o neulpívání, o průchodnosti, o plné přítomnosti v “tady a teď”.
Můj tip na aplikace pro meditaci: Buddhify, Calm a Headspace
Regenerace je základní komunikace s živly, které nás vytvářejí. Meditujeme – odevzdáváme se, koupeme se ve vodě – odevzdáváme se, jsme na slunci – odevzdáváme se.
Prostor skutečně reaguje na naše vnitřní potřeby. Když vysíláme strach z nedostatku, prostor neví, zda se nedostatku bojíme, nebo jej chceme. Má informaci “nedostatek”, a tak ho pro nás začne tvořit.
Můj tip: Zhlédněte film The Secret (Tajemství) a dozvíte se více o tomto Zákonu přitažlivosti.
Máme-li chuť vykřknout: “Nejde mi to!”, řekněme: “Nešlo mi to!”. Přestaňme říkat: “Já neumím anglicky.” Zkusme: “Neuměl jsem anglicky.”
Můj tip: Afirmace jsou skvělým nástrojem, jak si přitáhnout do života to, co chceme.
Myšlenky si můžeme představit jako nějaké bytosti, které žijí mezi námi. Toltékové říkají, že většina myšlenek, které nosíme v hlavě, tu byla dávno před námi. Jsou prostě tu a hledají krmiče. Krmičem jsme my, lidé. Záleží tedy, jaké myšlenky budete chtít krmit.
Toltéky dostal do povědomí nejvíce Jaroslav Dušek se svým výstupem v představení Čtyři dohody. Zde odhaluje zdroj našich limitujících myšlenek, které nás okrádají o radost ze života a přináší zbytečné utrpení. Pro ty, kteří neznají, přikládán jedno z nejzábavnějších videí od Jaroslava Duška s názvem Nevytvářejte si domněnky.
Pokud vás zaujme, audioknihu Čtyři dohody najdete zde (ukázka ke stažení zdarma).
Proč buď sám sebou nefunguje
Já říkám pouze “buď naplno”. Neříkám “buď sám sebou”, protože ani nevíš, kdo jsi.
Neumíráme tak, jak bychom si přáli. A je to hlavně proto, že o tom s nikým nemluvíme.
Můj tip na blogový článek: Kdo to jsou multipotenciální jedinci?
Změna je život
Naši dědové a babičky změnili zaměstnání jednou za život. Kolikrát je měníme my? Často ani neopustili rodnou ves nebo rodné město. Pro nás se cestování stalo přirozenou potřebou a možná i požadavkem.
Co znamená slovo milovat?
V aramejštině slovo “milovat” znamená “existovat ve společném rytmu”, nebo “vytvářet společný rytmus”.
Boom s fit dietou a zdravým vařením
Lidé se dnes více zajímají o to, co jedí a čím sytí svá těla. Stále více se učí o vlivu potravin na organismus, zvyšují svou citlivost vůči tomu, jakou péči svým tělům věnují. Proč máme tak velkou necitlivost k zázraku, kterým je “nádech” a “výdech”? Když pobýváme ve tmě delší dobu, začneme toto intenzivně vnímat a vidět ve všech souvislostech. Najednou sledujeme, co to vůbec je “dýchat”.
Pomoc, skutečná pomoc, ale potřebujeme ji?
Bez-moc přechází v ne-moc.
Jak řekl jeden idiánský náčelník: “Nepomáhej nám, my si dokážeme pomoci sami. Děkujeme vám za váš zájem, ale prosím, nesnažte se nám pomoci. Jsme silní.”
Je to stejné, jako když podepíráš nohu. Odumírá. Jamile začneme pomáhat tak, že vnucujeme představu pomoci, může se stát, že dotyčný naši pomoc přijme a začne to být pro něj pohodlné…a pak slábne.
V touze pomoci se skrývá touha po moci.
Máme v sobě jakousi touhu “ovládnout skutečnost”. Podřídit si nevyzpytatelnou přítomnost. Sevřít ji do sítě jakýchsi minulých zkušeností a budoucích odhadů.
Aby se stal život vypočitatelným, snažíme se vytvořit prostředí, kde nás počasí nezaskočí.
Rádi tvrdíme, že si počasí dělá, co chce.
Počasí je v pořádku, jen kalendář neodpovídá.
Takto žijeme v komplexech. Příliš spoléháme na „tu naši“ budoucnost. Potřebujeme být pružnější, prodyšnější.
Kam nás dovedla snaha zjednodušit si život
Ve snaze zjednodušit si život jsme si zkomplikovali svět.
Co je to pravda?
Pravda je to, co nepotřebuje, aby tomu člověk věřil, protože existuje nezávisle na lidských systémech přesvědčení.
Cest je mnoho, směr jeden.
Na Vánoce oslavujeme znovunarození Slunce
Zimní slunovrat – říká se o něm, že první tři dny se čeká, zda se Slunce skutečně vrátí. Proto se v naší tradici slaví až 24. prosince. Vánoce jsou v pravém smyslu slova oslavou narození Slunce.
Můj tip na blogový článek: Jak tráví cestovatelé Vánoce v zahraničí a co cítí daleko od domova
Naše fantazie, představivost a problémy vizuálního vnímání
Příslušníci kmene Kogi své šamany školí ve tmě. Vyberou si dítě, které se má v budoucnu stát šamanem. O jeho poslání rozhodne věštba. Dítě pak udržují ve tmě po devět let. Vybraný chlapec nebo dívka po tuto dobu naslouchají. Představují si svět podle vyprávění. Ti, kteří budoucího “mamu”, šamana zasvědcují, mu vyprávějí o stromech, o ptácích, o zvířatech, o lidech. A když pak v devíti letech vyjde ze tmy, užasne nad tím, že vše je mnohem krásnější, než si dokázal představit. Ustrne v úžasu před Matkou Zemí a její tvorbou. A protože vidí, že ona tvoří krásněji, detailněji a provázaněji, než si dovede mysl představit, zůstane v úžasu až do smrti.
Zejména od vynálezu knihtisku se stáváme nevědomky stále vizuálnějšími bytostmi. “Viděl jsem to přece na vlastní oči.”
Zamilovali jsme se do povrchu věcí. Zvykli jsme si fotografovat a natáčet videa.
Můj tip na blogový článek: Proč cestuji a co pro mě znamená cestování
Stále něco sledujeme, na něco se koukáme, méně posloucháme a málo snímáme svými vnitřními čidly.
Určitým omezením zaměření na povrch věcí je okleštění představivosti. Asi proto tak milujeme definice.
Jenomže: co je psáno, to je dáno! Dokud to neuvidím na vlastní oči, neuvěřím! Sám jsem to neviděl, znám to jen z doslechu….
Otevřený prostor představivosti je zúžen na tvrzení.
Ale když jsme ve tmě, tak najednou uvidíme, že prostor pro poznání se nachází uvnitř, a ne venku.
Takové vidění a vnímání se tvaruje ve tmě, neboť tma umožňuje vidět jinýma očima.
Nemůžeme se opírat pouze o zrakový vjem. Výmluvný je oblíbený film s gorilou. Lektor pouští video. Na plátně se pohybují dvě basketbalová mužstva. Přihrávají si míč. Proti sobě hrají bílí a černí. Úkolem diváků je spočítat, kolik přihrávek si mezi sebou podá bílé mužstvo. Diváci počítají přihrávky. Ukázka končí. Lektor se ptá, kolik bylo na bílé straně přihrávek. Lidé hlásí: 14, 16, 17,…
A pak se lektor zeptá: “Kdo viděl gorilu?”
“Jakou gorilu?” diví se všichni.
Tak si to pustíme znovu….tu samou ukázku….a najednou všichni vidí, jak mezi hráči chodí člověk převlečený za gorilu. Nikdo ho však předtím neviděl…
Lenochod
Na vše má čas. Protože každý den přijímá jen malé množství potravy, vznikl názor, že tato potrava by lenochoda nevyživila. Odkud tedy bere potřebné živiny? Vědci opět začali lenochoda zkoumat do detailu. Zaměřili se na barvu srsti, kterou mají lenochodi zelenavou. Není to způsobeno barvivem v srsti, ale zelenými řasami rostoucími lenochodům na povrchu těla ve zvláštním žlábcích. Poskytují lenochodům ochranné zbarvení. Zelenavý odstín najdeme jen v divoké přírodě, v zajetí jej tato zvířata nemají. Řasy jsou totiž citlivé na vlhkost vzduchu a rostou pouze v pralesní vlhkosti. V srsti lenochoda žije nejrůznější hmyz, mezi který patří také motýlci. Právě tito motýlci podporují růst zelených řas. Lenochod si svými drápy pročesává srst a kůže a zachycuje do nich řasu, kterou si mimoděk přidává do potravy. Právě tato řasa jeho tělo živí. Protože se češe pomalu, motýlci stihnou uletět. Svět biologie je naprosto úžasný!
Baví vás knihy? Vstupte do knižního klubu
Každý měsíc soutěžíme a výherce získá knihu zdarma a poté s námi sdílí vlastní recenzi. Vzájemně si doporučujeme knihy, které nás posouvají jak v byznysu, cestování, tak v rámci osobního rozvoje. Vstup do knižního klubu ještě dnes!
Martin Rosulek je digitální nomád, který spojil podnikání na internetu s cestováním. Začínal jako backpacker a první velké zkušenosti nasbíral při ročním pobytu v Austrálii, odkud cestoval do Jihovýchodní Asie. V Kanadě strávil rok na Working Holiday a následovala několikaměsíční cesta do Centrální a Jižní Ameriky. Od té doby pracuje na dálku, nezávisle cestuje, investuje, přednáší a konzultuje. Životní přístup minimalismu, budování finanční svobody a vnitřního klidu je pro Martina esencí života.
