Digitální nomádi milují cestování, jsou často minimalisté a důležité jsou pro ně zážitky. Přestavěná dodávka, která nabízí relativní komfort během dne i noci představuje zajímavý směr digitálního nomádství. Tento životní styl, který je v zahraničí velmi populární pod slovem vanlife, postupně proniká i k nám do České republiky.
Řada digitálních nomádů cestuje v přestavěných dodávkách, SUV, explorerech anebo karavanech. Moje dosavadní největší zkušenost byla v Kanadě, kde jsme cestovali s přívěsem, ve kterém jsme spali během festivalové práce.
Vanlife a nezávislé cestování v dodávce, ve které spíme a můžeme pracovat de facto téměr odkudkoli, zní velmi lákavě. Přijde mi jako skvělá varianta pro spontánní cestování po Evropě. Řada lidí takto cestuje i právě v Kanadě anebo na Novém Zélandu. Zatím jsem byl vnitřně nastavený tak, že jsem chtěl využívat letecké přelety, abych se dostal na místa, která jsem schopen bez problému zvládnout v mladém věku. Navštívit amazonský prales v Ekvádoru anebo vylézt na 6 tisícovou horu v Bolívii.
Když jsem se v březnu vrátil do Čech a krátce usídlil s Jančou do Prahy, chtělo to stále experimentovat. A tak mi Janča připravila to nejlepší narozeninové překvapení, když nám zamluvila přestavěnou dodávku na celý víkend. Tohle byla ideální příležitost vyzkoušet si, jak se cítíme v autě na cestách.
Přestavená dodávka a moje první dojmy
Tenhle přestavěný Volswagen Transit TDI se mi líbil velikostí. Není zase tak obří a zároveň je dostatečně velký na to, aby tam člověk pár dní, snad i týdnů dobře žil.
Rozkládací postel je fantastická, prostoru je pro dva lidi naprostý dostatek. Dřevěnné obložení střechy zespodu mělo za následek snížení prostoru na výšku, a tak si Janča (160 cm) párkrát cuchla vlasy. Já (180 cm) jsem se nemohl posadit vzpříměně na postel. To je vlastně trochu nevýhoda. Na druhou stranu je fajn mít dodávku, která není obrovsky vysoká.
Pod postelí je malá ledince, která je napojená na generátor. Prostorově do ní dáte dostatečné množství jídla na téměř celý týden, pokud nechcete hodně vyvařovat náročná jídla. Lednici jsme měli zaplou i přes noc (malilinko je slyšet) a baterie ráno skončila nad 60 procenty. Během jízdy se opět dobije na 100 procent.
Kuchyňka byla vybavena naprosto famózně. Výtečně řešené úložné prostory, které však nesmíte zapomenout pořádně zavřít, jinak se jízdou všechno rozsype. To se nám naštěstí nestalo, i když jsme jízdou občas slyšeli bouchnout plynový vařič. Napříště jsme ho pořádně ukotvily.
Výsuvný stůl prodlužuje celkovou plochu pro přípravu jídel, což jsme shledali jako ideální. Jedině tak můžou efektivně fungovat dva lidi při přípravě jídel. Najdete tu i malý dřez s kohoutkem napojeným na 20 litrový barel vody. Cokoli zde umyjete nebo opláchnete. Lavor pro mytí větších věcí by ale byl taky vhodný.
Vertikální otevírání kufru jsem si hodně oblíbil, protože když zrovna prší, máte nad sebou malou stříšku. Dřevěné skládací židle si pod otevřený kufr a v klídečku si vychutnáváte čerstvý vzduch.
Celkové dřevěnné obložení vnitřku dodávky působilo neuvěřitelně útulně. Přišli jsme si jako doma. Manimalistický styl je jak účelný, tak úžasný.
Když ležíte večer v posteli, můžete si navíc rozsvítit hvězdnou oblohu, ladit si intenzitu světla a dokonce její barevnost. Desítky malinkatých světýlek uvnitř dřevěnného obložení skutečně navnazuje hvězdných souhvězdí!
Ráno si pak na plynovém vařiči uděláte kafe nebo čaj do tradičních plecháčků. A vaše snídaně se může chystat v piknikovém stylu.
Pod postelí máte největší úložné prostory. Zabalili jsme s Jančou minimalisticky a neměli jsme s místem žádné problémy. Jeli jsme ale na 2 – 3 dny. Pokud bych si balil na dva týdny, část věcí bych musel dát nejen do zásuvníků, ale zřejmě batoh položit i na zem dovnitř dodávky. S místem se člověk musí chovat velmi opatrně, tady se počítá skutečně všechno.
Pracovat s notebookem přímo uvnitř dodávky není ideální, zejména pokud jsi vyšší jedinec. Nechá se ležet na posteli a chvilku surfovat, číst si, psát krátké články, atp. Ale rozhodně tahle velikost není pro práci uvnitř. Rozlož stůl venku, zakempi to někdo u laviček anebo skoč do kavárny.
Nás tahle dodávka ale neuvěřitelně bavila a byl to vážně zážitek sledovat emoce, když člověk byl na cestě, zaparkoval, rozložil stůl, dal si večeři, koukal do přírody, usínal, vstával a doslova prociťoval každou minutku.
Obrovský dík patří Janičce, která dokázala najít tuhe příležitost a mohli jsme vyrazit a zkusit si, jaké to opravdu je. Lukáš s Verčou, kteří nám dodávku pronajali, jsou neuvěřitelně milí a přátelští. Sleduj jejich Instagram, kde uvidíš i fotky, jak přestavba vznikala anebo rovnou mrkni na webovky ShareHapiness.cz.
Kam jsme vyrazili?
V pátek před polednem jsme vyráželi z Prahy směr na jih Čech. Během našeho víkendu nehlásili dobré počasí a museli jsme počítat i s deštěm. Alespoň vyzkoušíme, jak se budeme cítit během špatného počasí v takovém autě, říkal jsem si. Tohle byla ideální projížďka a testování. Mohli jsme sice vyrazit někam do Německa a pořádně to projet. Ale radši než se honit a trávit hodiny v autě, jsme se rozhodli pro chill a pohodu. Pomalé cestování (slow travelling) má co do sebe!
Projeli jsme Tábor a odtud stavěli, kde nás to zrovna bavilo. Náším cílem bylo projet si rybníky a kouknout na tuhle oblast, která byla v minulosti tak významená pro českou šlechtu a knížata.
První večer jsme skončili na Staňkovském rybníku. Jsou tu pěkné kempy, prostředí je ale spíše rodinné. Projeli jsme dvakrát okolí vesniček, abychom si obhlídli a vybrali naše místo pro nocleh. Někdy tomu říkají divoké kempování, ale příliš divoce jsme si nepřipadali. Byla tu ale super příroda. Vyčíhli jsme si otevírající se louku, na jejím konci posed a začínající les. Ideální! Kousek od silnice.
Celé dopoledne jsme tady strávili, četli knížky a povídali si. V životě není kam spěchat! Rozhodně ne, pokud žiješ vanlife!
Sobotu jsme strávili průjezdem oblasti, které se říká Česká Kanada. Od Třeboně na východ až po Dačice. Jsou tu samé rybníky, vodní plochy a zajímavá flóra a fauna. Ptáků se tu zdržuje hodně a těch skákacích ryb kolik jsme viděli!
V Dačicích jsme stihli zrovna městské slavnosti, tak jsme koukli na místní tance, kejklíře a žonglery.
Před setměním jsme vyrazili, abychom našli včas dobré místo. Tentokrát to nebylo ideální, ale jedno místečko vedle kukuřicového pole jsme objevili. Musel jsem zacouvat v šeru do pole s ne příliš fajn nájezdem a dodávkou, která je o pár metrů větší než bych si v té chvíli přál. Stály jsme na půdě, která se po dešti dost snadno může stát bahnitou.
Takže pozor na výjezdy! Pozor při parkování takových dodávek, dívejte se, na čem stojíte! Tyhle transportéry a transity mají malá kola a tah není ideální. Proto se mi líbí Explorery – představ si SUV, který má na střeše rozkládací stan!
Spaní v autě vs. spaní v dodávce
Komfort se snad ani nedá srovnávat. Dodávka je neuvěřitelně pohodlná na spaní. Vzpomínám když jsme jeli do Irska a půjčili si Hyundai i30. Sklopili zadní sedačky a leželi jen na alumatce (ani karimatky jsme neměli, protože se nevejdou do příručního zavazadla pro Ryanair). Dali jsme celkem 5 nocí a musim říct, že je člověk trochu rozbitej. Nejsme z cukru, takže takovýhle týden je na pohodu. Ale otlačenej bok máte!
Dodávka je naprosto něco jinýho. To je postel na kolech. Ideálka! Jestli hledáte pohodlí a chcete nějakou tu noc strávit přespáním nadivoko, pak je dodávka skvělý řešení.
Oproti Exploreru se stanem na střeše je výborný i to, že dodávka je méně nápadná. Prostě někde zaparkujete a stojíte. Nechá se to zakempit u lesa, pole, louky, za vesnicí nebo veřejném parkovišti. Míst je neuvěřitelně hodně. Rozkládat na střeše stan v některých takových místech mi přijde trochu nepředstavitelný. Když máš Explorer, je fajnej na dobrodružství a umím si ho představit na cesty po Novém Zélandu, Austrálii nebo Kanadě. Rozložený stan na střeše ale neschováš, takže po Evropě, když chceš parkovat ve městech, bude lepší dodávka.
