Každý týden trávím několik hodin studiem investic, protože cítím, že peníze musí pracovat i tehdy, když spím (viz také článek Když jsem si uvědomil, že peníze musí pracovat pro mě). Nemusí se jednat hned o pasivní příjem. Situace, kdy pracujeme za hodinovou mzdu a pokud chceme více peněz musíme odpracovat více hodin je krysím vězením.
Krysí vězení není vůbec dobré.
Od začátku roku se intenzivněji věnuji akciovému investování. Kniha od Daniele Gladiše s názvem Akciové investování je jeden z nejlepších zdrojů pro rychlé pochopení. Níže jsem vypsal zajímavé myšlenky, které mě v knize zaujaly.
Věřím, že se s některými ztotožníte, ale předem tuším, že v některých názorech budete zřejmě silně protiargumentovat. Zůstaňte však otevřeni novým pohledům, jedině tak jsme schopni se naučit něco nového.
Jen chci upozornit, že se jedná výcuc, a proto může chybět kontext. Berte proto s rezervou a pozor na domýšlení.
V textu najdete názvy konkrétních společností, avšak přestože to může z tohoto textu vyznívat, že se jedná o dobré investiční tipy, není tomu tak vždy. Opět chybí kontext a pro zájemce mohu jen doporučit knihu Akciové investice od Daniela Gladiše koupit 🙂
Moje výpisky, 119 vět, z knihy Akciové investování
Když se řekne akcie, lidem se vybaví zpravidla filmy jako Wall Street (Vlk z Wall Street). To jsou velké sály, kde freneticky běhají a pokřikují makléři na steroidech či kokainu, horečná aktivita, stres, pousta rychlách obchodů a neetické, ne-li dokonce přímo zločinecké úmysly hlavních aktérů. Podobné filmy nejsou o investorech.
Tohle není investování, jaké je v praxi.
Investování skutečně neprobíhá tak, že člověk je od rána do večera přilepený k obrazovce počítače a s rozpálenými tvářemi se snaží vyždímat z blikajících kotacícen akcií nějaký zisk. Opravdový investor se zabývá něcím jiným. Snaží se přijít na to, jakou hodnotu mají různé firmy, a pak je koupit za méně, než je jejich hodnota. Doslova sedí v koutě a čte výroční zprávy. Je takovým gentlemanem pohody. Nepatří sem stres, nadměrné obchodování, ani spěch. Jeho pracoviště vypadá spíše jako knihovna než jako box napěchovaný obrazovkami a bateriemi horkých telefonních linek.
Dobrý investor
Dobrý investor potřebuje umět jenom dvě věci: vědět, jak ocenit společnost a jak pohlížet na pohyby trhu.
Hodnotové investování
Hodnotová investiční filozofie vychází z myšlenky, že každá společnost má svou vnitřní neboli fundamentální hodnotu a investor se snaží kupovat její akcie za cenu, která je nižší než tato hodnota.
Investiční filozofie Vltava Fundu:
- Nákupem akcie kupujeme podíl na podnikání společnosti.
- Základem investování do akcií je pravidelný tok hotovosti směrem od společnosti k akcionářům formou dividend a odkupování vlastních akcií.
- Tento tok má u dobrých společností řízených kvalitním managementem silnou tendenci k růstu.
- Cena akcie dlouhodobě následuje tento růst.
- Většinu dlouhodobého portfolia mají tvořit akcie, protože přinášejí dlouhodobě nejvyšší výnos a nesou s sebou menší riziko než jiné třídy aktiv jako jsou hotovost, dluhopisy nebo zlato.
Stále si opakujte jedno. Není vaším cílem mít názor na kdejakou společnost. Vaším cílem je najít pár dobrých investic.
Radovat se z růstu cen je stejné jako se radovat z vyšší ceny benzínu jen proto, že máte momentálně v autě plnou nádrž.
Baseballová analogie Warrena Buffetta
Warren Buffett používá baseballovou analogii k pohybům trhu. Na myšlenku ho přivedl Ted Williams. Williams byl vynikající hráč baseballu, s více než dvacetiletou kariérou v Boston Red Sox. Byl jedním z nejlepších pálkařů historie. Měl nejvyšší “batting average” ze všech hráčů MLB, kteří dosáhli alespoň 500 homerunů.
Svůj úspěch vysvětluje mimo jiné tím, že si vypracoval velmi metodický přístup ke svým odpalům. Prostor, ve kterém k němu létaly míčky, si znázornil jako pomyslný obdélník. Ten si pak dál rozdělil na 77 menších zón ve velikosti baseballového míšku.
Ke každé zóně přiradil úspěšnosti, kterou na ní při svých odpalech dosahoval. Na těch nejlepších zónách ležících přibližně uprostřed obdélníku, dosahoval vynikajícího pálkařského průměru 0,400. Čím více se vzdalovala zóna od středu, tím nižší byl i pálkažský průměr. Na okrajových zónách dosahova Williams pouze 0,230 – 0,300.
Svůj úspěch přičítal Williams jednoduché metodě. Nechával proletět míčky, které na něho směřovaly v zónách, ve kterých dosahoval nízkých průměrů a o odpal se snažil jen tehdy, když na něho letěl míček v jedné z nejlepších zón.
Buffett říká, že stejně se má přistupovat k investování. Trh vám opakovaně nadhazuje míčky. Pokud letí v neatraktivní zóně, je nejlepší nesnažit se o odpal, ale nechat ho prosvištět kolem. Výhodou investora oproti baseballistovi je, že investor nemá jen tři striky, ale může čekat na ten správný nadhoz trhu, jak dlouho jen bude chtít.
Nač se snažit o úspěch v situacích, které dávají jen malou naději na úspěch, když si můžeme počkat na okamžik, kdy všechny hraje v náš prospěch? Za čekání nejsme nijak penalizováni. Představte si, že stojíte na pomyslné metě s pálkou v ruce a trh na vás hází jeden míček za druhým.
E.ON za 14. Nechci. ČEZ za 600. Nechci. ČEZ za 550. Nechci. General Motors za 35. Nechci. Amazon za 350. V žádném případě. Air France za 8. Ani náhodou. Petrobras za 16. Ne. PepsiCo za 81. Raději ne. IBM za 200. Ne. Humana za 40. Ano! Prásk. Homerun!
Investování je potřeba vidět jako činnost, kdy nejsme nuceni stále něco dělat.
Opravdu velké peníze se nevydělávají nakupování a prodáváním akcií, vydělávají se čekáním.
Riziko investice
Každá investice s sebou nějak riziko nese. To není nic zvláštního, protože vlastně jakákoliv činnost obnáší určité riziko.
Neexistuje objektivní definice rizika.
Neexistuje objektivní zůsob, jak riziko měřit.
To, co se někomu zdá již příliš riskantní, jinému může stále připadat v pořádku.
Standardní finanční modely se zaměřují na “normální” nebo typické tržní chování, což například znamená relativně mírné pohyby cen, a sice riskantní, ale přece jen řiditelný svět. Finanční turbulence jsou však časté a jsou přímo nedílnou součástí finančních trhů.
Během své profesionální kariéry jsem zažil celou řadu finančních krizí. Nečekané vysychání likvidity na trzích díky překvapivému růstu sazeb v roce 1994, Mexickou krizi v roce 1995, Asijskou krizi v roce 1997, bankrot Ruska v roce 1998, kolaps technologické bubliny v roce 2000, teroristické útoky v roce 2001, krach amerického nemovitostního trhu v roce 2006, totální kolaps finančního systému v roce 2008, hrozící rozpad eurozóny v roce 2011.
Benoit Mandelbrot ve své knize The (Mis)behaviour of Markets uvádí, že pravděpodobnost bankrotu Ruska a následného pádu akciových a dluhopisových trhů v srpnu 1998 byla 1:500 000 000 000.
Pravděpodobnost jednodenního pádu indexu Dow Jones o 7,7%, ke kterému došlo v říjnu 1997, byla 1:50 000 000 000. V červenci 2002 ten samý index zaznamenal tři velké propady běhenm jednoho týdne. Pravděpodobnost těchto událostí je 1:4 000 000 000 000.
Pád Dow Jones o 29,2% 19.října 1987, nejhorší jednodenní propad trhu v historii, měl pravděpodobnost výskytu 1:1 (za touto jedničkou by muselo následovat 50 nul).
Pro srovnání, pokud má jev pravděpodobnost výskytu 1:20 000 000, potom byste museli obchodovat asi 100 000 let, abyste se ho dočkali. Jak je možné, že události, které se prakticky nikdy neměly stát, se nejen stávají, ale stávají se i poměrně dost často? Zřejmě je chyba v modelu, kterým se jejich pravděpodobnost výskytu odhaduje.
Investor by nikdy neměl delegovat řízení rizika na manažera rizik. Rziko mohou a musejí řídit pouze ti, kteří se investičního procesu sami přímo zúčastňují.
Nejdůležitější vlastnost investora je trpělivost
Vedle trpělivosti a přiměřených očekávání bych jako třetí dovednost vyzdvihl schopnost nedělat nic. O tom jsme už psali v souvislosti s čekáním na nadhoz trhu.
Lidé často hodnotí prožitý den podle toho, kolik toho zvládli. Kolik narubali uhlí, kolik uběhli kilometrů, kolik se naučili nových slovíček, kolik vypili piv nebo kolik zvládli obchodních schůzek. V investování nejde vůbec o kvantitu, respektive o kvantitu ve smyslu množství transakcí. Cílem investora není udělat velké množství transakcí. Cílem investora je, aby většina uskutečněných transakcí vydělala.
Můj typický pracovní den je naplněn čtením, ne obchodováním s akciemi. K obchodům dochází poměrně málo často. Většinu času strávím vyhledáváním dobrých investičních příležitostí…Za rok prostuduji něco přes 300 výročních zpráv a během roku koupíme nejvýše asi 5 nových akcií. To znamená, že přibližně 98% výročních zpráv končí zamítnutím. Takže celý den čtu, téměř všechno zavrhnu, a ještě k tomu neudělám žádných obchod. Často mívám pocit, že jsem vlastně nic neudělal. Ale tak to není.
Prognostiky trhu
Lidé mají tendenci považovat negativní prognostiky za moudřejší než ty pozitivní. Jako by pozitivní názor byl vyjádřením bláhového optimismu a negativní názor vyjádření moudrosti a rozvahy.
Mezi lidmi od pradávna existuje poptávka po tom, aby mohli nahlédnout do budoucnosti. Vysoká poptávka umožnila vzniknout profesím, jako jsou jasnovidectví, astrologie, kartářství. Ti sofistikovanější se pokoušejí budoucnost vypočítat. Technická analýza v podstatě není nic jiného, než pokud na základě historických dat vypočítat budoucnost.
Investoři mají velmi často tendenci snažit se příliš počítat a málo přemýšlejí.
Dobrý investor by měl nejdříve hodně číst, potom o tom přemýšlet a teprve poté investovat. Pořadí těchto činností je klíčové. Číst, přemýšlet, investovat. Ne naopak.
Warren Buffett kdysi prohlásil, že stráví denně asi hodinu telefonováním, šest hodin čtením a zbytek času přemýšlením. Průměrný pracovní den hodnotového investora by měl být vyplněn ze 75% čtením, z 24% přemýšlením a 1% zaberou samotné obchody.
Proč bychom měli investovat?
S peněži se dají udělat jen dvě věci. Buď je použít na spotřebu, nebo je investovat. Investování znamená zřeknutí se okamžité spotřeby, a to má samozřejmě smysl jen v případě, že to přinese v budoucnu větší spotřebu.
Kdyby byla nulová inflace nebo dokonce záporná, nebylo by třeba investovat. Hodnota peněz by neklesala a stačilo by je mít schované v krabici pod postelí.
Warren Buffett, kterému je 84 let, uvádí, že dolar ztratil za dobu jeho života více než 90% své hodnoty.
Za posledních 18 let, tedy od roku 1997, byla kumulovaná inflace v České republice přibližně 60%. Roční míra inflace ve výši 3,5% vám ukrojí z hodnoty peněz za 5 let asi 19% a za 10 let asi 41%.
Neinvestovat totiž znamená automaticky se smířit s jistotou postupné ztráty hodnoty peněz. Neinvestovat je velká investiční chyba.
Jak se zorientovat na trhu akcií?
Kdysi se jeden novinář ptal Warrena Buffetta, jak by měl postupovat, když se chce zorientovat na trhu akcií. Bufett mu doporučil, ať čte výroční zprávy jednotlivých firem. Novinář namítl, že na trhu existuje nejméně 6000 různých společností. Buffett mu odpověděl, ať začne od písmene A.
Investování se neobejde bez určitého kvanta práce.
Akciový trh sice mnoho lidí považuje za místo, kde se dají rychle a snadno vydělat peníze, aniž by bylo nutné pro to něco udělat, ale to je samozřejmě nesmysl. Člověk, který má takový názor a přístup, by se měl akciovým trhům zdaleka vyhnout. Pokud se jim nevyhne, trhy ho velmi brzy z této naivity vyléčí. Nikoli však zadarmo.
Koho sledovat?
Nesledujte ekonomy, ekonomické novináře, komentátory, autory newsletterů, samozvané guru, ale ani různé spekulanty, day tradery a podobně.
Koho sledovat?
- Warren Buffett
- Lou Simpson
- Seth Klarman
- David Einhorn
- Thomas Gayner
- Tom Russo
Další:
- Bruce Berkowitz
- Mohnish Pabri
- Donald Yacktman
- Jan Hájek
- Howard Marks (zakladatel Oaktree Capital)
Webové stránky:
- magicformulainvesting.com
- gurufocus.com
- spinoffprofiles.com
Další zdroje
- Outstanding Investor Digest
- SumZero
- SeekingAlpha
- Value Investor Insight
- The Value Investors Club
- The Manual of Ideas
- Konference valueconferences.com
Očekávaný výnos
Pokud je očekávaný výnos z držení konkrétní akcie menší než 6% ročně, pak bych doporučil se této akcii již vyhnout.
Jestliže čekáte velký rozmach letecké dopravy, moderních technologií nebo těžby ropy, to ještě vůbec neznamená, že v těchto odvětvích najdete nejlepší investice. Podstatené je, zda najdete společnost, která má určitou trvale udržitelnou konkurenční výhodu a především, zda je cena jejich akcií v porovnání s hodnotou atraktivní.
Zemědělská půda se v Česku dá momentálně pronajmout přibližně s výnosem 2,5 – 3%, to znamená čekat 33-40 let, u nemovistoí se dostaneme možná na 4-5%, což znamená čekat 20-25 let. Komodity jako je zlato nepřinášejí žádnou hotovost. Na první pohled je zřejmé, že žijeme v prostředí neobvykle nízkých výnosů způsobených především zdeformovanými, uměle nízko drženými úrokovými sazbami.
Nejdražší ze všech velkých akciových trhů je v součastnosti pravděpodobně ten americký. Podle mých propočtů nabízí dlouhodobý výnos mezi 5-6% ročně. To je průměr ovlivněný velkou drahostí některých sektorů. Na trhu lze však bez nejmenšího problému najít řadu velmi kvalitních, zavedených společností, tzv. blue chips, kterých je očekávaný výnos mezi 7-10% ročně a když si člověk dá trochu práci, najde dostatek dobrých spolenčostí, kde je očekávaný roční výnos dvouciferný.
Jaký má pohled Warren Buffett na investování do zlata?
Dnešní světová zásoba zlata je přibližně 170 000 metrických tun. Kdyby se všechno toto zlato sestavilo dohromady, mohla by z něj být krychle o straně přibližně 21 metrů. (Představte si, že se pohodlně vejde na dvě basketbalováá hřiště.) Při 1750 dolarech za unci, což je cena zlata v době, kdy toto píši, by měla hodnotu přibližně 9,6 bilionu amerických dolarů. Této krychli budeme říkat hromádka A.
Teď vytvoříme hromádku B se stejnou cenou. Za tuto sumu bychom mohli koupit veškerou zemědělskou půdu ve Spojených státech (162 milionů hektarů, s produkcí cca 200 miliard dolarů ročně) a navíc 16 společností Exxon Mobil (nejziskovější společnosti světa, jedna každá vydělává více než 40 miliard dolarů ročně). Po těchto nákupech by nám stále zbyl 1 bilion dolarů na běžnou útratu (po takové nákupní horečce nemá cenu se omezovat).
Dokážete si představit investora, která má 9,6 bilionu dolarů a vybere si hromádku A namísto hromády B?
Kam tedy investovat?
Warren Buffett říká, že investování není o tom, které odvětví bude mít menší nebo větší vliv na společnosti, ani o tom, jak které odvětví poroste, ale o tom, určit, zda konkrétní společnost má nějakou konkurenční výhodu a především, zda je tato výhoda dlouhodobě udržitelná. Buffett to dále přirovnává k hledání pevnosti, kolem níž je velký vodní příkop plný krokodýlů a piraní, což ji činí nedobytnou. V angličtině říká, že hledá společnosti, které mají kolem sebe “moat”.
Vysoké ROE (výnos vlastního jmění) a vysoké ROIC (výnos investovaného kapitálu) jsou nejlepšími indikátory přítomnosti moat.
Společnost s trvale udriželnými konkurenčními výhodami často podnikají v odvětvích, ve kterých existují vysoké bariéry pro vstup.
Coca-cola, Nestlé Phipil Morris, Anheuser Busch, Apple, Oracle, Qualcomm, Wells Fargo, Matercard, Walmart,…
Naopak v jiných odvětvích jsou šance, že nějakou firmu s moat nalezneme, mizivé. Jde například o aerolinky, ocelárny, automobilky, ropné společnosti, těžbu kovů nebo papírny. Tato odvětví mají některé společné charakteristiky, jako jsou nízké bariéry pro vstup do odvětví, chronický nadbytek kapacit, vysoká potřeba kapitálových investic, nemožnosti cenové tvorby, neexistence značky, nížké volné cash flow, využívání vysokého dluhu.
Některé zdroje trvale udržitelných výhod bývají často přehlíženy trhem i analytiky. Jde například o kulturu společnosti. Kultura a integrita managementu jdou obvykle ruku v ruce s dobrými výsledky. Stačí se podívat na firmy jako je Berkshire Hathaway, Oaktree Capital, Markel Corporation, John Deere nebo DaVita.
Investování do akcií jako inflační ochrana
Mnoho investorů hledá inflační ochranu ve špatných akciích. Často se investoři domnívají, že dobrou ochranou proti inflaci jsou například akcie ropných a těžařských firem. Zakládají to na jednoduché úvaze, že vyšší inflace bude tlačit nahoru i cenu ropy a ropné společnosti budou mít vyšší zisky. Tomu budou odpovídat vyšší ceny aejich akcií, a tobude znamenat ochranu před inflací.
Tato logika se zdá být neprůstřelná, ale přesto je chybná v jednom zásadním bodě.
Vyšší ceny ropy ještě neznamenají vyšší zisky ropných firem. Tak to vypadá jen zpočátku, postupně se ale začně projevovat to, že inflace tlačí nahoru i náklady na těžbu a především náklady na její další rozvoj. Nadprůměrné zisky se rychle vrátí do svých obvyklých mezí.
Ropné společnosti totiž nevyhovují inflační kompenzační větě. Nekombinují trvale hodnotná nehmotná aktiva s relativně malými požadavky na investice do hmotných aktiv. Jsou přesně opačným příkladem. Nemívají žádná vysoká nehmotná akvita a mají vysoké požadavky na investice do hmotných aktiv.
Které společnosti tedy inflačně kompenzační větě vyhovují?
V ideálním případě takové, jejichž příjem má podobu tantiém z tržeb třetí strany a potřebují k tomu minimum vlastního kapitálu. Příkladem může být Mastercard nebo Visa. Jejich příjmy závisejí na transakcích třetích osob, rostou spolu s inflací a nepotřebují žádné velké kapitálové investice. Do podobné skupiny patří třeba eBay.
Dále sem patří franšízové businessy jako je McDonalds. Devět z deseti jejich restaurací vlastní franšízanti a ti do nich také investují vlastní kapitál. Hlavním zdrojem příjmů společnosti jsou podíly na tržbách franšízových restaurací.
Patří se i některé technologické společností jako Apple, IBM nebo Oracle, protože nemají žádná velká hmotná aktiva a minimální kapitálové investice.
Z dlouhodobého pohledu se patří i banky, protože dlouhodobě zvýšená inflace jako přílivová vlna vynese nahoru celou jejich rozvahu.
A především se patří společnosti, které mají velký ekonomický goodwill, tedy silnou značku. Opravdový ekonomický goodwill má tendenci nominálně růst proporcionálně s inflací. Goodwill jsou právě ta žádaná vyoská nehmotná aktiva, která nepotřebují vysoké investice do hmotných aktiv.
Časopis Forbes pravidelně uveřejnůje přehled nejhodnotnějších světových značek a to je dobré místo, kde začít hledat. Na seznamu sjou společnosti jako Apple, Microsoft, Coca-Cola, IBM, Google, McDonalds, BMW, Louis Vuitton, Disney, Walmart, Nike, Visa, Nestlé, Wells Fargo, Heineken a podobně.
Portfolio sestavené ze společností tohoto typu bude z dlouhodobého pohledu asi tím nejlepším možným ochráncem proti inflačnímu znehodnocování peněz. Nejlepší čas akumulovat protiinflační akcie je tehdy, když je inflace nízká a nikdo ji nepovažuje za hrozbu. To je právě teď.
Knižní klub pro digitální nomády
Baví vás knihy a chcete inspiraci a doporučení na knihy, které čtou digitální nomádi? Sdílíme doporučení a osobní recenze na knihy o cestování a práci na dálku. Vstupte do knižního klubu!
Martin Rosulek je digitální nomád, který spojil podnikání na internetu s cestováním. Začínal jako backpacker a první velké zkušenosti nasbíral při ročním pobytu v Austrálii, odkud cestoval do Jihovýchodní Asie. V Kanadě strávil rok na Working Holiday a následovala několikaměsíční cesta do Centrální a Jižní Ameriky. Od té doby pracuje na dálku, nezávisle cestuje, investuje, přednáší a konzultuje. Životní přístup minimalismu, budování finanční svobody a vnitřního klidu je pro Martina esencí života.