Jak jsem brainstormoval: Vyšší smysl v podnikání? Můj další směr…

Pro rok 2018 jsem si naplánoval významné změny, které chci v podnikatelském životě udělat. Stanovil jsem si prioritu v práci na anglicky mluvícím trhu. Dovolil jsem si přijmout technologie do svého života se vším všudy a spíše pracovat na této mé silné stránce než se ji snažit blokovat. Během prvních 4 měsíců v roce jsem ušel kus cesty, ale to hlavní – já se dostal opět na rozcestí.

3 největší otázky na rozcestí

• Proč jsem přestal cestovat?
• Mají mé projekty smysl? Jak najdu nějaký vyšší smysl v podnikání?
• Jsou kryptoměny to, co mě skutečně zajímá?

Tohle nebylo jednoduché rozlousknout. A proto o tom zase píšu.

Tentokrát chci s tebou sdílet mé myšlenky, které jsem dostával při brainstormingu. Bude to trochu netradiční článek, ale myslím, že ti dokáže otevřít dveře a lépe pochopíš, co se unitř mě odehrává.

Proč bys to měl chtít vědět?

Od roku 2011 kdy jsem odjel do Austrálie jsem urazil kus cesty při tom digitálním nomádství. Poznávám, že je to více o tom, co se děje uvnitř nás než o tom, kolik zemí a kilometrů procestujeme.

Každý z nás je jiný a prožívá situace trochu jinak. Avšak nahlédnutím do myšlenek druhého si můžeš snáze uvědomit, zda tu či onu věc cítíš podobně anebo rozdílně.

Rozhodl jsem se: Chci se věnovat kryptoměnám a disrupci finančního světa

Tak moc těm kryptoměnám věřím. Tak moc věřím, že současný finanční systém není schopný přežít. On by neměl přežít, protože jako společnost máme na víc. Můžeme mít totiž víc. Může to být lepší než současné banky a pojišťovny. A já tohle chci uspíšit!

Tak moc jsem uvnitř přesvědčen, že tento krok mě posune – ke svobodě i radosti. A dá mi tolik hledané vyšší zapojení (smysl). Pomalu končím s affiliate projektíčkama (dnes je nazývám projektíčky, ale ony mě doslova živí a jsou to tak spíš projekty). Potřebuji víc. Potřebuji víc sám od sebe.

Cena Bitcoinu spadla z téměř 20 tisíc USD na 6 – 9 tisíc USD. To může působit negativně, ale o cenu tu tolik nejde.

Moje rozhodnutí věnovat se s maximální pozorností disrupci finančního světa, nástupu kryptoměn a úloze blockchainu vychází z několika faktorů.

V článku je zkusím nastínit, ale proto, aby to bylo srozumitelné, musím trochu nazpět.

V únoru 2018 jsem se předčasně vrátil z Asie. To byl větší krok, který mě nasměroval na tuto cestu. Uvědomil jsem si, že affil donekonečna škálovat nemůžu. Ale jenom o to nešlo. Už mě nebavilo dělat weby, které sice točí peníze, mají smysl, ale zásah se mi zdál stále ještě poměrně malý. Ha, Elon Musk ambice? Inspirace určitě!

Tak pojďme na to, o co tedy jde?

Jak jsem sám sebe přesunul na papír A4

Tuto sobotu jsem strávil dopoledne velkým brainstormingem. Pustil jsem si playlist Deep Mind na Spotify a měl před sebou čistý papír A4.

Dostal jsem úkol od svého nového kouče, abych z prostředního kolečka (které představovalo mě) tahal paprsky a k nim psal, jakými činnostmi naplňuji a chci naplňovat svůj život. Co je zkrátka pro mě důležité. Následně si jednotlivá napsaná slova mohu spojovat a tvořit mezi nimi vazby.

Úkolem bylo abych sám sebe odrazil do papíru před sebou. Dává to smysl, ne?

Cílem pak bylo, abych dokázal zproritizovat své činnosti. Dal jim nějaké pořadí. Co má pro mě větší smysl a co smysl menší. Co mě opravdu z nitra naplňuje. O to tu jde! Co je ta činnost a téma, kterému se chci intenzivně věnovat dál.

Tohle tahání paprsků mě hodně rozproudilo. U každého paprsku mě napadaly související myšlenky. Vzal jsem tedy další čistý papír A4 a tam si psal krátké věty.

Nějakými asociacemi jsem se dostal k tomu, proč jsem přestal cestovat.

Proč jsem přestal cestovat?

Abych přišel na to, proč jsem přestal cestovat, napadla mě otázka, že bude lepší nejprve zjišťovat, proč jsem začal cestovat.

• Chtěl jsem zjistit, co je tam venku.
• ČR není nejlepší místo pro vzdělání. Možná je, možná ne. Potřeboval jsem zjistit, jak to je.
• Cítil jsem se svázaný. Něco mě tady v ČR svazovalo.

Moje první velká cesta byla do Austrálie. Studoval jsem Právnickou fakultu v Brně a pracoval už 2 roky v IBM na IT Supportu. Měl jsem před dokončením vysoké školy, ale já nějak vnitřně nemohl překousnout to, že člověk vyjde z vysoké a nebude připraven na tenhle svět. Potřeboval jsem spíše než pracovní zkušenosti, životní zkušenosti. Potřeboval jsem nabýt sebevědomí, že to zvládnu. Austrálie neměla být ale testem, měla být mým tréninkem.

Vzdělání na právech je skvělé, ale uvědomoval jsem si, že vzdělání není o tom, co se naučíme ve škole. Život je tou největší školou a já měl pocit, že se potřebuju naučit něco jiného než jen paragrafy, smlouvy a vyjednávání.

Při dnešním brainstormingu jsem si uvědomil, že to, co mě v ČR svazovalo, byla neznalost toho, jak to chodí ve světě. Neměl jsem srovnání. Já vždy toužím po tom mít možnosti. Vědět, jak na tom můžu být jinde. A pokud tu možnost mám, pak se s klidem rozhodnu. Do té doby neustále koketuji s myšlenkami, jestli to nepůjde jinak, jestli není něco, o čem nevím,…

Cestoval jsem, abych objevoval nové

Po Austrálii začalo moje největší cestování. Do Asie. Zpět do Evropy. Do Kanady. Do Střední Ameriky. Do Jižní Ameriky. Zpět do Evropy. Opět do Asie. Do Evropy. Kousek do Afriky. Zpátky do Evropy. Do Asie. Do Střední a Jižní Ameriky podruhé.

Tohle bylo moje objevování. Tohle bylo to zkoumání možností. Nasávání atmosféry. Jak to funguje tam venku. Jaké možnosti máme na této planetě. Jak si lidi žijou v jednotlivých zemí. Kde je dobře a kde hůře. Jak se můžeme jeden od druhého učit.

Tohle byla škola života. Tohle cestování mi dalo rozhled.

Cestoval jsem a podnikal. Cestoval jsem, protože jsem mohl.

Pak jsem ale více než cestování pro poznání začal cestovat pro setkávání se s podobně naladěnými jedinci, s digitálními nomády.

Vybíral jsem si země, kde bylo poměrně jednoduché zakotvit s laptopem a pracovat na dálku. Makal jsem na podnikání tak, aby se dalo provozovat odkudkoli. Od toho se odvíjela i skladba mých projektů a jednotlivé spolupráce.

Hledal jsem komunity. V této fázi jsem se často vracel na stejná místa. Dávala mi jistotu a bezpečí. Pozornost jsem tak mohl soustředit více na své podnikání. Nehledal jsem fascinující místa, už jsem měl pár dobrých vyhledaných a ozkoušených a to mi stačilo. Rád jsem se setkával s international lidma a chodil klidně do 7Eleven než do lokální polévkárny.

A pak jsem přestal cestovat

Přišel rok 2018 a já v Thajsku přemýšlel, jak teda to podnikání posunout, když už si takhle můžu cestovat a pracovat téměř odkudkoli. Byla to lambáda (to cestování a pracování byla lambáda, ale ne to následné přemýšlení).

Vracel jsem se sám k sobě, jako kdyby mě mé vlastní projekty nenaplňovaly. To však nebylo tak úplně ono. Mě naplňují, ale cítím u sebe větší potenciál.

Rozhodnutí posunout se na anglicky mluvící trh není z důvodu, že bych si myslel, že se tady v ČR s projekty neuživím. Bylo z toho důvodu, že cítím, že anglický trh nabízí mnohem větší příležitosti.

Uvnitř jsem si ujasnil, že se affilem můžu živit v ČR dlouhodobě. Skvělé je, že jsem za těch pár let dokázal vytvořit systémy, které jsou polo-pasivní. Ale otázka je, jestli to chci dělat dlouhodobě.

A odpověď zní, že nechci. Tady jsem prozřel!

To byla ta chvíle, kdy jsem si naplno uvědomil, že nechci stále dělat affil weby. Ačkoli můžu být velká ryba ve středním rybníku, asi mi to nestačí. Potřebuju do oceánu. Jako kdybych opět potřeboval zjistit možnosti, jak to vypadá tam venku, jaká situace je tam venku (jako než jsem odcestoval do Austrálie).

Točí to peníze, nemám se špatně, weby pomáhají lidem, předávají hodnotu, mám pozitivní zpětné vazby, ale stále v tom nevidím nějaký vyšší smysl.

A musí to mít vyšší smysl? Mělo by…alespoň to si myslíme my miléniálové…

Ještě jednou, proč jsem přestal cestovat?

Neustále mi odbíhají myšlenky, takže pojďme zpátky. Proč jsem se vrátil z Asie? Proč jsem přestal cestovat? Naučil jsem se to, co jsem potřeboval? Co to je?

Najednou mi naskočila ta otázka: Naučil jsem se to, co jsem potřeboval? Zjistil jsem to, co jsem potřeboval? To, proč jsem tenkrát začal cestovat?

A teď už mi to začalo být jasné!

Dneska už se necítím svázaný. Procestoval jsem pár kontinentů, pár zemí,… Určitě tu jsou větší masteři na cestování, ale to není moje pointa. Já jsem poznal, jak to chodí tam venku, mám srovnání a možnosti mi jsou poměrně jasné.

Pokud se mi bude chtít, tak budu cestovat. Možnost cestovat je nyní na seznamu toho, co si můžu dovolit (a nejde jen o peníze).

Zjistil jsem také, že ČR není nejlepší místo na učení se. Ale není to ani Austrálie. A s největší pravděpodobností ani Kanada. Poznal jsem, že to nejlepší místo neexistuje. Jinak! Existuje, ale je jich víc. Na mém A4 papíře jsem si napsal:

The place is about jumping. You need to move to learn.

Jsem rád, že jsem se šel učit do Austrálie, že jsem studoval v ČR a jel se učit do Kanady. Myslím, že je to o tom, abychom se vzdělávali a čerpali informace z různých zdrojů i míst.

Ze začátku mě hnala zvědavost

Touha poznat svět, to je zvědavost, která hnala moje cestování. Díky cestování jsem se učil a rostl. Svět mě učil, co bylo horké. A já se nechal zaučit z východu i ze západu.

Ve chvíli, kdy jsem začal cestovat víc do coworking center a hledal si místa na mapě podle toho, kde se sdužují digitální nomád, cestování začalo být tažené něčím trochu jiným. Zkušenost, kterou jsem před Austrálií hledal, jsem už nabyl.

Přesvědčil jsem se, že to jde. Jde cestovat a pracovat na dálku. A jde to dobře!

Nesnědl jsem celou moudrost světa, ale hranici, kterou jsem potřeboval překonat, abych získal potřebné sebevědomí pro tah na branku, najednou mám.

Dokázal jsem si přiznat, že aktuálně nepotřebuju tak intenzivně cestovat.

A to bylo pro mě skutečně těžké – přiznat si, že nemám touhu cestovat 12 měsíců v roce.

Zvláštní!

Jak kdybych usekával kousek sebe. Ale tenhle brainstorming mi říká, že tohle je jenom sebereflexe. Snažím se vyhodnotit to, co se stalo.

Stalo se to, že jsem přerušil asijský nomádský výlet, vrátil se do ČR a nastěhoval se do Prahy. Necítím potřebu někam rychle odletět.

Backpacking není digitální nomádství

Tohle přiznání vlažné potřeby cestování mělo za následek další rozvíření myšlenek.

Zpátky jsem se vrátil k tomu osobnímu a profesnímu růstu. Jsem přesvědčený, že díky cestování mohu tak rychle růst a zlepšovat se. Napsal jsem si:

Nejvíc rostu, když jumping.

Ale tohle skákání z jednoho místa na druhé (tj. cestování), musí být více řízené a stabilní než backpacking. Backpacking není digitální nomádství.

Usmívám se, protože tenhle brainstorming funguje. Přicházím s myšlenkami, které se sice zdají možná jasné, ale uvnitř mě se něco děje. Vnitřně tohle trávím. Přiznávám si výroky a tím se dokážu posunout dále.

Ale já jsem přece nepřestal cestovat úplně

Jasně, že nevěším cestování na hřebík. Vždyť ten jumping potřebuju, jen ho musím víc zkorigovat.

A jak moc?

To se nejprve musím zeptat lepší otázkou

Proč nyní chci cestovat?

Chci zažívat emoce, které cestování přináší. Jsou to specifické pocity, které jinde člověk nezažije.

Tyhle emoce mi pak dávají energii do mých činností. A dávají mi zároveň pocit smyslu života.

Tenhle postoj k cestování mám už od roku 2014 a stále se nezměnil: přečti si článek z 6. června 2014: Cestování umožňuje neustále zažívat své poprvé.

Takže co dál? Potřebuju větší impact…

Cestování není problém. Až budu potřebovat, tak si pocestuju. Teď zpátky k hledání toho nej projektu.

Jako multipotenciální jedinec mám velký problém s tím, že mi neustále skáčou nápady na online projekty, které bych chtěl rozeběhnout. Problém je čas a pozornost.

Za tu dobu 8 podaných daňových přiznání jsem se dostatečně přesvědčil, že není dobré věnovat se desítkám projektů najednou. Netvrdím, že je nutné se věnovat jednomu jedinému projektu, ale určité limity by to mělo být.

S bilancováním roku 2017 jsem si uvědomil, že počet mých projektů je dost na hraně. Spíše se tedy snažím eliminovat anebo plně delegovat a automatizovat.

Moje velké projekty vycházejí vždy ze sdílení zkušeností

Portál DigitalniNomadstvi.cz je one-man show a myslím, že to tak zůstane. Mohl by sice růst rychleji do šířky i hloubky – umím si představit rozepisovat jednotlivé činnosti práce na dálku a rady, jak cestovat a pracovat v té konkrétní činnosti. Téma je podobné, ale přístup je jiný. A ten cítím, že je v dnešní době tolik zásadní.

Web má osobní ráz a vše, co si čtenáři přečtou, tak vědí, že píšu z vlastní zkušenosti, dávám subjektivní vlastní názory, myšlenky a postoje. Zpětná vazba mi dává sebevědomí, že je to tak správně a díky ještě jednou za to, že mi čas od času dáváš vědět, když se ti něco zalíbí nebo nezalíbí 🙂

S Jančou už čtvrtý rok vedeme JakDoKanady.cz a každý rok leze křivka nahoru. To je skvělé! Když jsme byli v Kanadě, sdíleli jsme naše kanadské zkušenosti, ale protože už cestujeme jinde, přijali jsme do týmu ty, kteří mohou dál předávat kanadské zkušenosti, tipy a rady, protože jsou to oni, kdo jsou v Kanadě. Neustále se tak přesvědčuji, že autentické sdílení je to, co nás posouvá vpřed.

Máš dobrej čich a jsi early adopter

Posunout právní služby do online světa, to byla pro advokáty revoluce. Ale zvládli jsme to a přišli na trh s neobyčejným řešením. Načasování bylo výborný díky novelizaci nového občanského zákoníku.

O digitálním nomádství se v Čechách před pěti lety moc nemluvilo, ale už jste si mohli přečíst první články na tomhle blogu. Ještě se někdy setkávám s tím, že se lidé zeptají: A co ty vlastně děláš? Když jim odpovím, že píšu DigitalniNomadstvi.cz, tak vykulí oči a řeknou: Jooo, to seš ty jo?

Tohle mě vždycky pobaví! Branding šel sice za pojmem Digitální nomádství a nikoli za mnou jako Martin Rosulek, ale to postupně změním. Dobře jsem i tady vycítil silný trend práce na dálku a cestování. Koneckonců to bylo to, co pasovalo do mého života, takže ideální spojení.

Potisky na trička se dají dělat různě, ale já si vybral cestu interaktivního tvořiče a nechal uživatele, aby si vytvořili vlastní návrhy. Když se ohlédnu 8 let nazpět, byl to dobrý tah.

A kanadský projekt je jen třešničkou. Byli jsme tuším první, kdo pořádně začal psát o procesu WH víz do Kanady a vytvořil ucelenej komplexní návod, jak vízovou žádost podat. Další 4 roky intenzivní péče znamenají pak rostoucí komunitu bez toho, abychom museli tvrdě investovat do reklamy.

Ale co teď?

Uvědomil jsem si, že je tu pár projektů, které mi hlava předstrkává, ale nikam dále by mě nedostaly. Jen bych přinejlepším zopakoval úspěchy minulých projektů.

Příkladem je např. JakDoAustralie.cz

Ups! Tohle je další přiznání. Já vím, mám JDA strašně rád. Nechci ho zabíjet, jen ho musím upozadit. Najít někoho, kdo se o něj dobře postará 🙂

Já chci totiž dál než minulé úspěchy. Jak bylo řečeno na akci Night of Chances: What got you promoted, won't get you any further.

Potřebuju ten impact! Potřebuju tvořit něco, co je větší než já. Být součástí něčeho většího.

A tady přichází revoluce finančního systému a kryptoměny

Jedním z důvodů, proč jsem se vrátil z Asie, byla návštěva evropských konferencí o fintechu, blockchainu a kryptoměnách. Navštívil jsem jich už pár:

• Finnovate Europe 2018
• Crypto Investor Show v Londýně
• C3 Crypto Conference v Berlíně
• Satoshi Talks 2.0 v Brně

A spousta akcí v Paralelní Polis, blockchain meetupů a neformálních srazů s nadšenci do krypta.

Je krypto jen další odbočka bez dálnice?

Otázka, která mi vrtala hlavou je, zda krypto téma není jen další z projektíků, které budou kopírovat mé dosavadní aktivity a mozek mi jen hraje na potenciál příležitosti (a možná zisků), ale nepravdivě odráží můj vlastní zájem vyššího smyslu.

Tímhle jsem se dlouho prokousával.

Můj závěr, který jsem si napsal na papír A4 před sebou (už dost popsaný) byl:

Krypto mě fascinuje už delší dobu. That's good. Use it! Embrace it!

1) Moje projekty jsou dlouhodobé, ať už je to DigitalniNomadstvi nebo Kanada. Když se do něčeho pustím, chci aby to jelo ve stejné trajektorii jako můj životní styl. Musí to odrážet mé zkušenosti nebo experimenty (co funguje a co nefunguje).

2) Krypto držím od 2015. Ano, 2017 zájem neuvěřitelně stoupl, ale narozdíl od těch, kteří v roce 2018 pak ztratili peníze a jejich zájem klesl, tak můj stále stoupá. A je to dohledatelné i na mých blogových článcích, kde sdílím své zkušenosti a poznatky.

3) Nejde mi jen o investování. Já v tom chci dělat byznys. Já v tom chci žít. Proto zkouším prohlížeč Brave, cloudové úložiště Storj, atd. Proto networkuji osobně na konferencích, protože tady se dělá největší byznys – ten člověk neudělá po e-mailu.

4) Web BlockAlive.com po pár měsících zažívá první výraznější krůčky kupředu. Začínám být oslovovaný namísto abych oslovoval já. Tohle je obrat! Cítím pod sebou tu rozjezdovou runway. Už ale vím, že to nebude affiliate projekt.

Nikdy se nebudu 100% jistý. Ujasnil jsem si uvnitř sám sebe, že mi výše zmíněné stačí k tomu, abych se dál posouval tímto směrem. Má smysl. Disrupce finančního světa je něco, čeho chci být nejen součástí, ale chci se na tom podílet. Jsem přesvědčen, že tohle společnost potřebuje.

Jak přesně toho docílím ještě nevím. Ale to nevadí. Neztrácím na optimismu. Pár projektů se rýsuje. Jakby ne, jsem přece multipotencialista se spoustou nápadů 🙂

Ale zpět.

Nevím, kde přesně bude moje role v této obrovské revoluci. Vím ale, že se dokážu rychle orientovat po povrchu technologií. Přestože nejsem geek a nerozumím blockchainu jako programátoři smart contractů, není to potřeba. V právu jsem nebyl taky nejlepší, ale dokázal jsem mít dostatek kreativity a perspektivy, abych viděl příležitost pro advokátní kanceláře v online světě. A tyhle vlastnosti chci podobně využít v projektech, které se budou točit kolem blockchainu, kryptoměn a možná i dalších cutting-edge technologií.

Důležité bylo pro mě prozření o prioritách, cestování i práci na dálku. Hledání vyššího smyslu v činnostech není jednorázová činnost ani brainstorming dopoledne. Tohle byl pro mě jen další z puzzlíků, který jsem posadil do mého obrazu. Ještě lépe, byl to posun rubikovy kostky tak, aby barvy seděly vzájemně lépe. Tohle nyní cítím.

Zatím vyklízím runway, abych to letadlo mohlo vzlétnout. Dobré ale je, že jsem si za tohle dopoledne ujasnil, jakou runway potřebuju na vzlet, abych byl vnitřně sladěný a spokojený.

S časem se i náš smysl v činnostech může měnit. To je naprosto v pořádku. Proto je dobré si čas od času sednout a udělat si čas na povídání sám se sebou, kdy si ujasníme své další směřování.