Téma práce na dálku ve spojení s cestováním po světě v nás dokáže tak rozproudit adrenalin. Vždyť to máme na dosah ruky! Zahraniční i česká média se tématu digitálního nomádství věnují stále intenzivněji, ale pravdou je, že jsme již ve druhé stádiu. Early Age je za námi a my pociťujeme, že se práce na dálku dostává k širší mase populace. Trend je to výrazný a do budoucna neočekávají experti, teoretici ani samotní digitální nomádi ústup – naopak křivka má být pozitivně vzrůstající.
Když jsem v roce 2009 zakládal první webové stránky a smlouval advokátní kanceláře pro spolupráci na online projektu, nehleděl jsem na to, že je (přichází) krize. Když jsem byl v roce 2011 v Austrálii a špekuloval, co za pořádnou divočinu provedu v online světě, netušil jsem, jak silný proud digitální nomádství vyvolá. Dnes v roce 2017 mám pár let spontánního cestování s laptopem za sebou a tento článek zaměřuji na to, kde vidím změny a trendy v digitálním nomádství, práci na dálku a životním stylu kočovníků s laptopem.
Nejsilnější trendy digitálního nomádství
Jak se změnil fenomén digitálního nomádství? A kde se digitální nomádi právě teď pohybují, nejen geograficky, ale jak vidí světovou společnost a kde sami cítí, že mají místo na Zemi? Otázek k zamyšlení o procesu boomu digitálního nomádství by mohlo vzniknout mnoho. Já jsem si vybral ty, které aktuálně cítím, že jsou nejsilnější pro českého digitálního nomáda, začínajícího i zkušenějšího.
Práce na dálku je dnes výsadou, ale za pár let bude normální
Práce na dálku se rozhodně rozšiřuje, dříve tzv. nomádili jen programátoři, protože nebyla potřeba jejich fyzická přítomnost v kanceláři, pokud doručili výsledek své práce. A to nyní platí u více povolání, nejčastěji jsou dnes digitálními nomády freelanceři, např. grafici, copywriteři, překladatelé, virtuální asistenti, online marketéři, ale i podnikatelé anebo naopak někteří zaměstnanci už mají možnost pracovat odkudkoli. Dnes je práce na dálku výsadou, během několika let ale bude zcela normální a vlastně ničím nezajímavá. Zajímavý bude nadále obsah práce ale nikoli způsob „na dálku“.
Přechod od materialismu k prožívání zážitků
Mladá generace přechází od materialismu k potřebě prožívat zážitky, které jsou spojené s poznáváním světa. Kariérismus u mnohých ustupuje a jednou z jejich podmínek pro nastoupení do pracovního režimu je možnost flexibilního pracoviště. Trend práce na dálku tak zintenzivnil a do budoucna tomu nebude jinak.
Globalizace odměňuje experty, kvalitu a talent
Prvek globalizace hraje také svoji roli a zaměstnavatelé tak mají možnost pracovat se světovým potenciálem, nejen s jedinci, kteří jsou tzv. geograficky nablízku. To vyústilo v tlak na kvalitu práce a samozřejmě rozšířilo pomyslné nůžky mezi experty a začínajícími hráči. Talent a kvalitní práce je odměňována a dlouhodobě má potenciál k růstu.
Roboti odkrývají kreativní práci pro lidi
Nové technologie vstupují na pracovní trh, řada pracovních míst tak “roboticky” zaniká, vznikají nová pracovní místa – a pravda, jsou to v celé řadě práce, které nevyžadují jednu pracovnu, je možné je vykonávat z více míst a jsou v souladu s cestovatelskou kreativitou.
Technologie není jen pro mladé a především do budoucna nebude jen pro mladé
Technologie a inovace prostupují světem, nehledě na to, kolik nám je let. Digitální nomádství není jen pro mladé, vidíme dnes i české rodiny s dětmi, které jsou schopny vzít si práci s sebou na cesty a žít tak docela jiný život než byli minulé generace zvyklé. To bude do budoucna platit více a více. Generace, která bude nyní přivádět na svět své potomky se totiž už narodila v informační době (a to je pro soužití s technologiemi zásadní).
Změny v životním stylu vedou k sociálním experimentům
Dalším trendem je jednoznačné sbližování komunity digitálních nomádů a vůbec těch, kteří dlouhodobě cestují (byť si na cestě aktivně nemusí vydělávat). Digitálním nomádům pomáhají po světě coworkingová centra nejen jako pracoviště, ale jako místo, kde potkají souzněné duše a zapojí se do sociálního života. A o tom přece život je nebo ne? Coworking jsem nazval jako magická místa pro setkávání a kreativní tvorbu a statisticky vidíme obrovský boom ve výstavbě dalších takových pracovišť.
A nejen to, trend co-working přerostl v co-living. Negativní stránka digitálního nomádství a konkrétně krátkodobé a snad až povrchové vztahy se komunita snaží posunout do pozitivní roviny. Dnes tak máte možnost žít pospolu s digitálními nomády, vytvořit si opravdové kamarády s hlubokým citovým vztahem. Sociální náplň života je obrovsky důležitá a přestože digitální nomádi pracují online (odtrženi často od svého týmu), tak potřebují fyzický sociální kontakt, aby cítili smysl života a prožitky štěstí!
Jaké jsou nejoblíbenější destinace Čechů, kteří vyráží do zahraničí za prací a nomádstvím?
Nejoblíbenější mezi Čechy je myslím Jihovýchodní Asie, konkrétně Thajsko, které kombinuje exotiku, nízké životní náklady a výbornou světovou komunitu digitálních nomádů. Ostrov Bali je další oblíbenou destinací, Vietnam nebo Malajsie. Čeští nomádi často jezdí také na Kanárské ostrovy, ty mají výhodu blízké vzdálenosti od Prahy, příjemného počasí během evropské zimy a výtečné infrastruktury.
Samozřejmě těch oblíbených míst je celá řada, někdo tíhne ke Střední Americe (Mexiko, Guatemala), jiný preferuje asijskou kulturu. Všechny zajímavé destinace, které jsem měl možnost pronomádit, najdete přehledně na stránce Destinace digitálních nomádů.
Životní náklady ovlivňují naše rozhodování, co je ale za tím?
Zajímavé ale je, si všimnout, že ačkoli Češi cestovatelé mají velmi rádi Kanadu, Austrálii, Nový Zéland, tyto země pro české digitální nomády nejsou vyhledávané. Proč? Myslím, že je to právě díky vysokým životním nákladům – vždyť vše ostatní je tam perfektní, příroda, životní styl, možnosti, svoboda, budoucí perspektiva,…
Když budeme kopat ještě hlouběji a zeptáme se, co ovlivňuje naše rozhodování a selektování destinací podle životních nákladů? Přicházím s odpovědí, že je to náš příjem – peníze, které vyděláváme. Většina českých digitálních nomádů, se kterými jsem měl příležitost se pobavit (ať už face-to-face nebo online) vydělávají více jak 50% svého příjmu v českých korunách. A tak není divu, že jsme opatrní, kam vyrážíme na nomádskou cestu. Dovolené jsou krátkodobé, ale náš styl života často tíhne k prodlouženým termínům – raději pomalé cestování (tzv. slow travel) než-li turistické dovolené (to už je dnes tak hanlivý název?).
Nad tématem vydělávání Dolarů a Eur dlouho přemýšlím a pro mě osobně se jedná o oblast, kde chci růst. Cítím, že tady ujíždí vlak – možná to dnes není tak zřetelné, ale za 5 let bude situace sakra jinde. Příležitosti ve světě na anglicky mluvícím trhu jsou obrovské, jenomže jaksi stále cítíme (z české povahy a kultury?), že tam venku to je nebezpečné a tady „doma“ jsme v bezpečí – v podnikání i sociálním životě.
Pravda je, že stále více českých freelancerů proniká na zahraniční trhy. Zejména se daří programátorům, developerům, kodérům i grafikům, kteří jakoby opět udávali směr digitálního nomádství (nezačali snad oni jako early adopters?). Ten proces je však mírný a tyto odstavce píši proto, abych povzbudil k odrazu od českých korun a většímu soustředění na světové možnosti. Zájemci si mohou přečíst můj vlastní progres v článku Jak překračuji svoji komfortní zónu: s podnikáním na anglicky mluvící trh anebo článek Bilance celého roku 2017 a vizi pro 2018.
Digitální nomádi postrádají mezinárodní legislativu a pozitivní změny jsou jen drobné…
Digitální nomádi často přijíždí do cizích zemí, prohlašují, že jsou pouze turisté a s expirací turistických víz zemi opouštějí. V cizině pracují, přestože jim to turistická víza zakazují. Získat ale pracovní víza (povolení) je pro mnoho zemí finančně, organizačně i časově obtížné. Dokonce ani pro podnikatele nemají země připravené aktraktivní podmínky (danění, sociální, zdravotní systém, možnosti získání občanství, podpora zahraničního kapitálu, tvorby pracovních míst, vlastnění majetku či byznysu). Digitální nomádi raději udělají každých pár měsíců tzv. visa run (vycestování ze země a téměř okamžitý návrat s nabytím nového turistického víza).
Tohle je jeden z nejpalčivějších problémů digitálních nomádů, zejména těch, kterým cestovní pas neumožňuje příliš velkou svobodu pohybu. Český cestovní pas je poměrně dobrý, u řady států máme 1-3 měsíční bezvízový styk, avšak digitální nomád se i tak dostává do poměrně intenzivního kočovného života. Opodstatněně tedy můžeme tvrdit, že mezinárodní i národní legislativa zasahuje do sociálního života jedinců a udává mu jistý směr.
Danění, sociální a zdravotní pojištění je další rozsáhlá oblast, která je řešena striktně národně s velmi malým přesahem napříč jednotlivými státy. Vznikají dvoustranné a vícestranné dohody, které pomáhají migrantům, avšak mezinárodní jednání jsou stále složitější v nalezení konsenzu. Tlak ze strany těch, kteří chtějí a potřebují pracovat na dálku bude vzrůstat a věřím, že rozvolní úzkoprsý pohled jednotlivých vlád k otevřenějším dohodám.
Internet a WiFi jako (ne)překonatelná překážka pro práci na dálku
Jedním z aktuálně nejvíce diskutovaných komplikací života digitálního nomáda je internetové připojení. Nejen rychlost, ale také stabilita WiFi. Situace se však poměrně rychle zlepšuje a podle mého názoru se jedná už jen o pár let, které nás dělí od globálního internetového pokrytí. Naše děti se budou jen usmívat nad tím, že jsme kdy řešili a desítky minut hledali ve městě kvalitní WiFi.
Tak skutečně vypadá reálný den digitálního nomáda v zahraničí, ztratíte několik desítek minut někdy i jednotek hodin, abyste vůbec našli internet (např. ve Střední nebo Jižní Americe), který umožňuje práci na dálku, byť i základní. Nejen, že se zlepšuje infrastruktura v rozvíjejících a rozvinutých zemích, ale přichází především revoluční projekty, které mají zpřístupnit funkční internet drtivé většině populace (Richard Branson i Elon Musk pracují na tzv. světovém internetu).
Motto „Cestuj po světě a pracuj odkudkoli“ tak přijde k pravdivějšímu naplnění. Představa, že člověk neřeší internet je prostě skvělá. Práce na dálku, která není závislá na internetovém připojení (protože prostě internet funguje všude), je dechberoucí! Jsem přesvědčen, že taková budoucnost není příliš daleko a nebudeme muset čekat na další generaci, přijde to totiž mnohem dříve!
Pokud se Ti článek líbí, sdílej ho s kamarády, stačí kliknout na některou ikonku níže.
Martin Rosulek je digitální nomád, který spojil podnikání na internetu s cestováním. Začínal jako backpacker a první velké zkušenosti nasbíral při ročním pobytu v Austrálii, odkud cestoval do Jihovýchodní Asie. V Kanadě strávil rok na Working Holiday a následovala několikaměsíční cesta do Centrální a Jižní Ameriky. Od té doby pracuje na dálku, nezávisle cestuje, investuje, přednáší a konzultuje. Životní přístup minimalismu, budování finanční svobody a vnitřního klidu je pro Martina esencí života.
