Rebelský přístup multipotenciálních jedinců boří status quo. Jste jeden z nich?

77 Comments to “ Rebelský přístup multipotenciálních jedinců boří status quo. Jste jeden z nich?”

1. David Dresler says :

   12.10.2015 at 9:13

   Paradni clanek Martine!

   Dlouhou dobu si lamu hlavu nad tim, v cem se mam jakoze „specializovat“ a po precteni Tveho clanku mi zacina dochazet ten destruktivni vliv a manipulace dnesni doby, cele spolecnosti, soucasnych trendu a honby za specializaci, nutkave potreby se odlisovat a byt za kazdou cenu „mistrem ve svem oboru“.
   Primcipy, ktere popisuje „multipotencialismus“, uz vlastne dost dlouho pouzivam, jenom ne s takovym durazem a uvedomenim si, nebot mou pozornost odvadi prave ta manipulativni potreba specializace.
   Proto Ti jeste jednou dekuju za to, zes mi dnes pomohl si to plne uvedomit a mozna i vychylit smerovku na me momentalni ceste… 🙂

   At se dari!

   David
   1. Martin Rosulek says :

      17.10.2015 at 8:20

      Ahoj Davide,
      jsem moc rád, že článek pomohl 🙂 Já tohle cítím čím dál silněji a věřím, že je to správná cesta – ne pro všechny, ale pro mnoho z nás ano 🙂
2. Martin Štverák says :

   8.11.2015 at 9:58

   Super článek, docela se mi ulevilo. Ten nepříjemný tlak při představě, že se mám specializovat jen na jednu oblast znám. Delší dobu jsem se snažil přijít na to co je ta jedna oblast, které se chci dlouhodobě věnovat. Jenže vždy jsem došel k závěru, že těch oblastí je více a každou bych chtěl ve svém životě vyzkoušet a dělat. Tak uvidím jestli se mi to vše podaří nějak zkombinovat :-).
   Ještě jednou článek super.

   Ať se daří!

   Martin Štverák
   1. Martin Rosulek says :

      15.11.2015 at 5:56

      Díky Martine!
      Jdi do toho! Začít je velmi důležitý! Sleduj, jak se u toho cítíš a krok po kroku se posouvej dál. Ono to půjde 🙂

      Držím palce a neváhej dát za pár měsíců report 🙂
3. Michaela says :

   15.2.2016 at 21:26

   Ahoj Martine,
   je těžké se potloukat se strachem jak to všechno zvládnout, vůbec nevím kam dál je toho straaašlivě moc od malých myšlenek až po ty velké… Jen najít ten začátek, uzlíček… 😀 Kterej by mě poslal dál. Mam strach, ale těším se zároveň se bojím asi, že nic nedokážu, že jsem srab. Taky věřím v to, že to dokážu. Saju jak houba veškerý zkušenosti je toho tolik, že to ani nemůžu dát inteligentně dohromady, nebo to spíš inteligentně rozdělit? .. Snad když budu dál číst přijdu na ten uzlíček po kterém se vyšplhám dál 🙂
   1. Martin Rosulek says :

      5.4.2016 at 22:37

      Ahoj Míšo,
      To, co cítíš, není nic neobvyklého a já sám jsem zažil také. Pomohlo mi na chvíli zahodit všechny ty myšlenky a udělat první krůček. Důležité je v této chvíli se skutečně rozhodnout a nepřemýšlet, jestli to je krok správným směrem. Můj životní styl zakládám na tom, že i slepá ulička je správná cesta. Protože mi po čase napoví, že dál to nejde, takže se musím vrátit a na křižovatce zahnout jinam. Kdybych se ale nerozhodl, tak stále stojím na křižovatce a nikam se nepohnu. V určité chvíli je tedy myslím dobré přestat sát a jít do akce 🙂 Zkus to 😉
4. Honza Řehák says :

   16.2.2016 at 16:25

   Ahoj Martine,

   jsem rád, že jako další člověk přinášíš toto poselství. Tohle vědění je jeden z nejužitečnějších střípků pro pochopení „poruch“ pozornosti. Ne že by každý multipotenční jedinec musel mít ADHD(dnes už je to souhrnný pojem), ale každý jedinec s ADHD je multipotenční. Pochopit sám sebe, zůstat otevřený, kombinovat. Pokud chceš, podívej se na mou zatím FB stránku ADHD Želvička(nelze přehlédnout, stránka doslova nese můj rukopis). K předávaným informacím (v ČR zatím nejsou) jsem se dostal právě vlastním zkoušením získaných informací a kombinováním mnoha různých prvků osobního rozvoje. Trvalo to 3 roky, než jsem pochopil, jak funguji a proč je to tak skvělé. Je to jedna květina z mé zahrádky projektů :). Měj se krásně a ať se daří.

   S pozdravem
   Honza
   1. Martin Rosulek says :

      5.4.2016 at 22:33

      Ahoj Honzo!

      díky za podnětný komentář. Jsem si jistý, že vlastní zkoušení a experimentování Ti muselo dát úplně nejvíce! Klobouk dolů. Myslím, že Tvá květinka roste do krásy a možná už jich máš na zahrádce projektů víc 🙂
      Přeju, ať se daří každý den!
5. Radka says :

   2.4.2016 at 2:53

   Osvobozující čtení. Díky.
   1. Martin Rosulek says :

      5.4.2016 at 22:37

      Děkuju za pochvalu, Radko 🙂
6. ludmila says :

   2.4.2016 at 18:03

   Aaaach, díky, moc hezký článek a pro mě po dlouhé době něco zcela nového. TO JSEM JÁ, TAK NEJSEM DIVNÁ A PŘELÉTAVÁ A NESTÁLÁ,….a tak….jak mi mé okolí občas chce namluvit 🙂 Skvělé. Děkuji!
   1. Martin Rosulek says :

      5.4.2016 at 22:27

      Ludmilo, přelétavost může být skvělá. Jen ji dobře uchopit 🙂 Nenech si nic namluvit 😉
7. Petr Mucha says :

   2.4.2016 at 22:25

   Dík za mentální podporu. Něco podobného cítím už od puberty. Je mi 29 let, nedostudoval jsem 6 středních škol, měl jsem 25 zaměstnání, pobýval v 5 zemích světa, jsem šťastně ženat a mám roční dceru. Rozhodně ovšem nehodlám zůstat na jednom místě. Od té doby, co jsem ovšem opouštěl první školu, byl jsem za největšího hlupáka a vyvrhela a neschopného nýmanda. Až poslední rok si uvědomuji, že to všechno bylo správně. Za pár let budeš psát článek o mě :-D.
   1. Martin Rosulek says :

      3.4.2016 at 21:11

      Díky Petře za sdílení příběhu! Držím palce ať to šlape dál. Jdi za svým cílem!
8. Monika Angelika says :

   3.4.2016 at 3:15

   Dnes jsem narazila na tenhle článek.. a popravdě, vlastně jsem ho prolétla očima, aniž bych ho tak nějak musela číst. Přesto mi vhrkly slzy do očí, protože já jsem multipotencionální a všichni kolem včetně koučů mi pořád říkají, NE, ty si musíš vybrat, najít to jedno! Díky. Díky, žes to napsal.. Stejně jsem své projekty nakonec prostě sloučila do jednoho, když už jsem si měla vybrat :-)) .. jenže pro ty druhé zní jako naprosté sci-fi, jako obrovské sousto, které se NEDÁ uskutečnit. Pro mne to bylo až doteď nepochopitelné. Protože pro mne je to naprosto logické a samozřejmé :-)) Ještě jednou díky. Náhody neexistují, a já vím, proč jsem to četla…
   1. Martin Rosulek says :

      3.4.2016 at 21:15

      Moniko, věřím, že se nemusíš soustředit na jednu věc a můžeš jít multipotenciální cestou a být přesto úspěšná a šťastná 🙂 Také nevěřím na náhody a jsem moc rád, žes článek pročetla a napsala komentář! 🙂 Díky moc!
9. Jarmila says :

   3.4.2016 at 10:10

   Skvělý článek, děkuji 🙂
   1. Martin Rosulek says :

      5.4.2016 at 22:38

      Díky za milá slova, Jarmilo 🙂
10. Marta says :

    3.4.2016 at 15:18

    Ahoj Martine!
    Skvely clanok! Mal by byt povinny pre ludi na skolach. Kolko trapenia som si mohla usetrit… Roky som sa snazia najst to svoje zivotne poslanie 😀 Mam rozhodne blizsie k multipotencialnemu jedincovi. Dost sa mi prave ulavilo 🙂 Dakujem!
    1. Martin Rosulek says :

       3.4.2016 at 21:12

       Ahoj Marto! Díky moc, jsem rád, že s Tebou rezonuje 🙂
11. Madla says :

    4.4.2016 at 9:43

    Ahoj Martine! čtu tvůj článek jedním dechem…fakt zapomínám dýchat!! Celých 40 let jsem žila v domnění, že jsem „divná“, že nezapadám nikam do šablon „specialista“ a už proto jsem zvolila kdysi „bezpohlavní“ gymnázium, které dost často mělo nálepku „pro ty nerozhodné“. Mne baví taková spousta věcí a ve mnohých jsem i dobrá (už i to jsem nucena si přiznat po letech falešné skromnosti a upejpání v duchu tradice komančské výchovy za socialismu). To osvobození mé mysli tvým článkem je nepopsatelné!!! Mám možná jistý dar, že na co sáhnu, to se mi daří, pokud se k té činnosti rozhodnu srdcem, nikoliv jen rozumem… Přeji si, abych mohla vydělávat na práci, kerou miluji a zatím je nezisková, ikdyž prý výborná. Jen se umět posunout dál….k tomu mi chybí ty správné „koule“ 🙂 Díky díky díky!! Teď stojím na životní křižovatce pár tisíc kilometrů od rodné hroudy a do toho mi v rámci synchronicity přijde pod ruku tvůj článek. Vděčnost za něj je těžko vyjádřitelná slovy. 🙂
    1. Martin Rosulek says :

       5.4.2016 at 22:25

       Ahoj! Jsem moc rád, že článek pomáhá 🙂
       Krůček po krůčku to posouvej dál, nepřijde to přes noc. I odvahu získáváme postupně. Ať se rozhodneš jakkoli Madlo, rozhodneš se správně, protože jsi uvnitř úpřímná sama k sobě a to je strašně důležitý!
12. Dan Trzil says :

    4.4.2016 at 13:31

    Neber to jako prehnanou kritiku, ale jako clovek kterej asi multipotencionalni je, jen nikdy nevedel, ze se tomu tak rika k tomu mam par veci. Precet jsem si ten clanek radsi dvakrat a chapu proc je popularni. Spouste lidem co nevedi co delat to asi doda duveru, ze to je vlastne v pohode nemit zamereni.
    Nicmene vsechno to vychazi z toho, ze si vsichni musime najit nejakou zazracnou praci snu. Poslouchat nasi vasen a zivit se tim co nas bavi. Tahle rada je prezitek motivacnich blogu a vubec nefunguje, ba naopak si dovolim tvrdit, ze vede k nespokojenym lidem, kteri skacou od prace k praci a furt cekaji kdy najdou tu vasen. K tomuhle tematu bych si idealne precetl „too good they can’t ignore you“
    Delani levnych WP webu asi take nebude tvoje vasen. Souhlasim, ze se tim da uzivit a muze ti to umoznit mit tvuj vysneny lifestyle. Ale je to vubec argument pro to nebyt specialista?
    Jedna z rad byvale manzelky je stat se expertem ve dvou oblastech a propojit je. U Muska je to energetika a byznys.
    U Joela Runyona je to content marketing a fitness. U Jodi je to writting a food (s obema jsem mluvil)
    Rozhodne me tohle tema zajima a casto to resim, treba i v prvnim dile podcastu s Robertem Vlachem. Ale jakou radu nebo poselstvi ten clanek nabizi?
    Multipotencionalni lidi maj podle me vyhodu v longterm, jako specialista mas rozhodne snadnejsi start. Vsechno ma svoje a je to hodne o self awarness kazdyho. Nicmene nejsem si jisty, jestli se opravdu da mit uspech s tim ze umis trochu ode vseho. A to jsem presne clovek kterej umi trochu ode vseho.

    Dan Trzil zajimavy doplneni ktery nabizi trochu vic prakticnosti v tematice meneni zamereni a oboru. Podle me dobrej framework ktery s timhle souvisi http://taylorpearson.me/what-do-i-want/
    1. Martin Rosulek says :

       5.4.2016 at 21:48

       Ahoj Dane, díky za přečtení článku a Tvůj komentář! Vážím si Tvé otevřenost. Jsem rád, když článek „nespecialistům“ dodá odvahu, protože si myslím, že nemusíme být specialisti, abychom byli spokojení a úspěšní. Dělání „levných wp webů“ určitě není argument pro to nebýt specialisto, to máš pravdu. Byl to pro mě jen další signál, že touto cestou pro mě není dobré jít (podobně jako cestou práv, atd.).Mrzí mě, pokud jsi v něm nenašel „radu“ ani „poselství“. Článek jsem psal s cílem ukázat můj postoj k aktuálnímu trendu, který v čr cítím a se kterým úplně nesouhlasím, tedy, že se musíme specializovat na jednu oblast (nebo že je lepší se specializovat na jednu oblast). Pokud čtenáře namotivuje nebo mu ukáže, že cesta specialisty není jediná či ho donutí zamyslet se nad tím konceptem a více se zamyslet sám nad sebou, pak jsem rád, protože to byl můj cíl 🙂 Cítím od Tebe, že zde nevidíš praktickou uchopitelnou radu „co tedy dál“. Ta zde ano, bohužel chybí. Snad v dalším dílu 🙂 Tentokrát to bylo jen takové „poukázání“ 😉 Díky za Tvůj zdroj, budu s ním pracovat!
       Ještě k tématu multipotenciálních jedinců – aby nedošlo k nepochopení, to nejsou jedinci, kteří umí od každého něco / od všeho trochu. Každý de facto umí tak trošku od každého něco. Multipotenciální jsme ve chvíli, kdy jsme na řadu věcí nadaní, máme na ně talent. Máme poteciál je rozvíjet „za hranice normálních výsledků“. Ideálně v jejich vzájemném spojení – propojení těch činností. A v tom vidím ohromnou sílu 🙂
13. Petra says :

    4.4.2016 at 21:28

    Ahoj Martine,

    sice už nějakou dobu vím, že tohle je má cesta, že jsem na ní šťastná, loni jsem to pochopila, začala tak žít a už téměř rok jsem uvnitř naprosto svobodná! A dnes už vím, že to má i název, paráda! Článek je nádherně napsaný někým, kdo to zná zevnitř:-) Začala jsem jako středoškolský kantor, mé dítě s autismem mi malinko změnilo směr na aplikovanou behaviorální analýzu, nyní budování vlastní super alternativní školičky, která spojuje vše – čínskou medicínu, kterou miluji, alternativní vzdělávací směry, moji touhu hrát si, být se svými i jinými dětmi, zahradničení a vaření nejzdravějších jídel na světě i žurnalistiku při vytváření vlastních webovek!

    Díky za nádherný večer, jsem ráda, že je nás víc, protože – a fakt nevím proč – si všichni kolem mě myslím, že jsem se zbláznila:-)
    1. Martin Rosulek says :

       5.4.2016 at 21:50

       Díky Petro, Tvůj příběh je ohromný! Jsem moc rád, že jsi napsala 🙂
       Tvoje spojení je velmi zajímavé a moc mu držím palce! Našla jsi se! Pokračuj v tom, co děláš!
14. Denisa Dohányosová says :

    4.4.2016 at 21:37

    Ahoj Martine,
    už ten nadpis Tvého článku mi ulevil. Odjakživa vím, že jsem „multifunkční“, ale když jsem se konečně rozhodla napsat svoje weby a začít fungovat online, začalo mi být trochu divné, že se většina mých online kolegů pasuje do těch škatulek specialistů a mně je jedna prostě hrozně těsná. Je fajn si připomenout, že v tom nejsem sama – ve virtuálu stejně jako v reálu 🙂
    Taky mě pobavilo, když jsem si (už asi posté) uvědomila, jak úlevné je dát si věci do slov a moci se opřít o nějakou torii. Člověk holt potřebuje fungovat ve skupině, i když se ta skupina třeba zrovna zaklíná individualitou 🙂
    Ať se Ti daří!
    1. Martin Rosulek says :

       5.4.2016 at 21:53

       Ahoj Deniso, děkuju 🙂 Cítím to podobně, většina onlinistů se pasuje do škatulek specialistů. My ale můžeme zůstat vně a zachovat si svůj směr! Ať se daří nám všem multipotencialistům 🙂
15. Milo says :

    5.4.2016 at 0:00

    Shodou okolností jsem před časem četl podobný příspěvěk na zhraničním blogu, který mi otevřel oči. Celý život jsem svou všestrannost a široký záběr považoval za slabost, skoro až prokletí. Posledních několik měsíců se trápím s tím jaké niche si vybrat, na co se zaměřit a pořád jsem se motal v kruhu. Teď už vím, líp než kdy jindy, že je tomu právě naopak. To, že jsem člověk mnoha zájmů mne naopak dělá unikátním a věřím, že rozhodně není náhoda, že jsem narazil na tento příspěvek. Je to validace mého rozhodnutí začít budovat osobní značku na internetu, jako multipotenciálního jedince, jak říká autor. Článek mi mluví z duše a ano, když si teď konečně uvědomuji, že patřím mezi tyto lidi, je to nesmírná úleva. Jsem na sebe ale trochu naštvaný, že mi to trvalo tak dlouho 🙂
    Díky za výborný příspěvek a spoustu zajímavých materiálů k dalšímu prostudování.
    1. Martin Rosulek says :

       5.4.2016 at 21:55

       Ahoj Milo, díky za Tvůj komentář. Je skvělé, že jsi na dnes na té správné cestě, která s Tebou rezonuje. Není důležité, že jsi dlouho hledal, hlavní je, že nyní víš a máš správný směr 🙂 Držím palce a neváhej po čase napsat, jak se Ti daří!
16. Hanka says :

    5.4.2016 at 9:02

    Zajímavý článek pro každého, ať je mu 20, 40 nebo 60. Jsem také právník, kterého právničina baví jen částečně, vedle toho jsem dělala grafologii, astrologii, genealogii, keramiku, vinuté sklo, napsala několik povídek, koketovala s několika cizími jazyky, a nyní se už několik let zabývám textilními technikami – předení, tkaní, plstění a jak se znám, vím že se ještě něco v budoucnu objeví, co budu chtít zkusit.
    1. Martin Rosulek says :

       5.4.2016 at 21:56

       Wow, úžasné! Díky za to! To jsem potřeboval slyšet a myslím, že mnoho z nás multipotencialistů! 🙂
17. Eva says :

    5.4.2016 at 11:13

    Bezva 🙂 Asi se sbalim. Konecne. Uz me vsechno preslo. Takze jupi, neco noveho. Diky. Snazila jsem se tlacit na sebe a najit si konecne tu jednu vec. Tak jsem ji nasla! Ta jedna vec, kterou volim, je presne tahle. Volim byt plne renesancnim clovekem 🙂 Diky!
    1. Martin Rosulek says :

       5.4.2016 at 21:58

       Gratuluji! Ať žije renesance, humanismus a naše neutuchající touha se stále učit! 🙂
18. Marcela says :

    5.4.2016 at 12:01

    Velmi úlevné si toto přečíst……vlastně nejvíc super na tom je, že jsem si uvědomila, že nemusím své dřívější činnosti odkládat, když se začnu věnovat něčemu novému, že klidně mohu to i ono……a že si konečně musím v hlavě přetransformovat to staré „devatero řemesel, desátá bída“, které bych naplňovala beze zbytku, kdybych neměla po ruce záchranné laso v podobě manžela – specialisty, který mě živí, zatímco já se věnuji svým zájmům…..vždyť si přece můžu stále vydělávat výukou jazyků jako dřív a přesto to nemusí být má jediná činnost a mohu se věnovat i těm novým…..vlastně jsem to celou dobu cítila, že to chci prostě zkusit všechno, jen jsem dělala tu hloupou chybu, že při každé nové činnosti jsem nějakou předchozí víceméně zapudila……a to přitom vůbec nebylo nutné…další krok k hravosti a svobodě :-). Díky, díky!
    1. Martin Rosulek says :

       5.4.2016 at 21:59

       Líbí se mi to slovo „hravost“, Marcelo. To je parádně výstižné 🙂
19. Makyta says :

    5.4.2016 at 17:02

    Díky za článek, je inspirativní.I na mě se divně koukali multidisciplinární obor a ptali se, co s tím vlastně budu dělat a k čemu to potřebuju. Odpověď, že to studuju protože mě to baví a nevím co ze mě bude jim nestačila.Potom zase kroutili hlavou proč jsem založila firmu,která nemá společného nic ani s jedním z oborů co jsem studovala.Do teď nemám jasno „čím budu až budu velká“ a váš článek mě podpořil v tom, že v tom ani jasno mít nemusím.Jen jedno mi v tom vašem článku chybí, a to děti.Co mám 2,tak mi nějak na nic jiného nezbývá čas ani energie, ale cítím, že je to dočasné a v současnosti mě to naplňuje.Jen jsem jaksi to „nic není nemožné“ odsunula na potom…
    1. Martin Rosulek says :

       5.4.2016 at 22:04

       Ahoj Makyto, díky za pochvalu. Přesně, jak říkáš „odpověď, že to studuju protože mě to baví a nevím, co ze mě bude, jim nestačila“ – přitom to by měl být jednoznačný signál, kam se profilovat. S dětmi nemám zkušenosti, rodinný život mě ještě čeká, zatím nevyhlížím, takže tady bohužel to je oblast, ve které nedokážu dobře poradit :-/
20. Pavla Hejnová says :

    5.4.2016 at 19:40

    Nádherné, úžasné , neuvěřitelné – ale tak to prostě je – spousta se nás tady najde a je tak osvobozena:))
    1. Martin Rosulek says :

       5.4.2016 at 22:05

       Děkuji Pavlo, děláš mi úsměv na tváři 🙂
21. ter says :

    5.4.2016 at 19:59

    bych tedy chtěla na úvod říct, že na více židlích sedím už asi pět let a multipotenciál mi je docela blízký. a v poslední době mi ale přijde, že kdybych se věnovala jenom jedné oblasti, tak by mě to možná až tak nebavilo, ale dostala bych se asi dál, jakože profesně. ono taky záleží, jaké ty židle jsou, že jo, přeci jenom většina těch multifunkčních lidí mají oblasti zájmů dost podobné, něco si vyberou, co je baví, pak o tom píšou, přednáší, naváží na to další aktivity, přidají k tomu nějaký ten internet a říkají tomu multipotenciál. a netvrdím, že je to špatně, ale jsou prostě oblasti, kde je ten multiobor, tedy roztříštěnost aktivit, spíš na škodu. třeba i tento článek byl dost multipotencionální, spojil digitální nomádství a profesní zaměření jedince… a trošku mu to i uškodilo, přišlo mi to roztříštěné a nečetlo se to úplně nejlíp, nedokázala jsem se chytnout nějaké jednotné myšlenky, jiné články tady se mi čtou mnohem líp.
    1. Martin Rosulek says :

       5.4.2016 at 22:12

       Díky Ter, super feedback! Vážím si ho! Tvoje myšlenka, že kdyby ses věnovala jenom jedné oblasti, tak by ses pravděpodobně dostala profesně dál, ale zřejmě by tě to tolik nebavilo – to je rozhodně ono, kam se řada lidí může dostat tím, že se bude soustředit na jednu činnost a úzce se specializovat, namísto toho, aby si rozšířili pole. Trochu to už nakousl Dan v komentářích, který porovnával short-term a long-term. Díky za reakci na roztříštěnost a nejednotnost myšlenky – upřímně mám stále větší problémy s psaním, více a více s tím bojuji (zřejmě negativum dlouhodobých a častých pobytů v zahraničí) – ale jsem rád, že se Ti jiné články čtou dobře 🙂
22. Renata says :

    5.4.2016 at 20:53

    Díky za článek, velmi povzbuzující čtení, dlouhou dobu v sobě bojuji s pocitem, že nezvládám sedět dlouho a jenom na jedné židli a že je to špatně. Teď vidím, že to špatně vůbec není. Najednou se vidím v daleko pozitivnějším světle a přestávám na sebe být tak přísná. Díky!!!
    1. Martin Rosulek says :

       5.4.2016 at 22:15

       Vyzkoušej další židle, Renato! A uvidíš, jak se na nich budeš cítit po čase. A třeba je postupně poskládáš kolem stolu a všechno to do sebe zapadne 🙂
23. Síbeal says :

    5.4.2016 at 20:55

    Díky za skvělý čllánek, stejně tak jako mnoho lidí zde, jsem se ve svých (od 8.4.) 54letech cítila „jinak“ – než ostatní běžná většina, vždycky jsem plula proti proudu a spoustu věcí jsem i viděla jinak, sama sebe jsem považovala za „mimoně“, samozřejmě jsem více či méně tvrdě celý život ( především za tuhého – rigidního ) totáče narážela a měla malicherné pseudoproblémy už od školy se svérázným os.pohledem na svět, jenom proto, že js.byla „divná+neuchopitelná“ a poněkud vybočovala z řady, v mém 1.zaměstnání po studiu VŠ mně roztomile vytkli, že jsem „černá ovce“ …. na což jsem svým způsobem jakožto „pozitivní rebel“ byla docela pyšná …. :), teprve ve 40 letech jsem si sama uvědomila onu šílenou manipulaci a naučenou pasivní „poslušnost“ – že se něco ,musí, protože se to tak dělá a radikálně jsem změnila kurs vl.cesty a vývoje o 180 stupňů…úplně jsem přerušila původ.vystudované povolání, pronajala js. vlastnoručně vybudovanou i postavenou provozovnu coby osvč a začala jsem malovat a ilustrovat, momentálně se s kamarádkou snažíme více rozhýbat náš projekt designu interiérů, v originál. pojetí….věříme obě, že na věku, ani relat. „nesmělosti“ potencionálních klientů nezáleží tolik, jako na naši víře ve vl.kreativitu, adaptabilnost při současné originální os.“stopě“, která pochopitelně není stravitelná pro každého, s čímž však počítáme :)…takže souhrn: díky za ono poznání, či spíše znovunalezení přirozeného vývoje novodobého renesančního člověka…báječná NE-náhoda, jak často říkám, dějou se kolem nás úžasné věci, jen se jim naučit naslouchat … krásné jaro a štěstí všem podobně laděným bytostem! :-))
    1. Martin Rosulek says :

       5.4.2016 at 22:20

       Nemám slov! Díky! Moc se mi líbí použití vlastní kreativity, adaptabilnosti při soušasné originální stopě 🙂 Cítím to stejně, znovunalezení přirozeného vývoje novodobého renesančního člověka je perfektní popsání 🙂 Ať se daří, buď dál pozitivní rebel, nesmělá, originální a měj vlastní stopu!
24. Marek says :

    6.4.2016 at 8:14

    Martine, tohle mi dává smysl :).
    Jako protipól ke specializaci se jistě jeví právě tohle. Mám také plno zájmů, je třeba to dát dokupy a dát tomu smysl jako celku :). Dík za tenhle názor, hodně zdaru! 🙂
    1. Martin Rosulek says :

       9.4.2016 at 15:52

       Díky Marku! Přesně, jakmile to dáme dokupy a spojíme, dodáme „tomu“ ještě větší vzájemnou sílu 🙂
25. Andrea says :

    7.4.2016 at 11:25

    O multipotenciálech píše i psycholog Dalibor Špok ve článku http://www.daliborspok.cz/individual/nadani-inteligence/. Všichni, kteří si tento článek přečtou a jsou opravdu multipotenciály, si nemusí klást otázky: Jsem to opravdu já? Prostě to vědí. Na rovinu musím říct, že mne se po jeho přečtení neulevilo, právě naopak. Sice už vím, že to mám v sobě jinak, ale cestu, jak tuto schopnost uchopit a využít nevidím. Je to dáno zejména tím, že mám potřebu všemu přijít na kloub, odhalit podstatu, což se mně daří z pohledu většinové společnosti ve velmi krátkém čase. Problém však nastává, jakmile si získané vědomosti vyzkouším a aplikuju v praxi. Vždy se dozvím, jaký talent ve mně dřímá pro tu danou činnost. Mně to však celkem záhy přestane bavit, rutina je prostě strašná. Neustále hledám nové výzvy, kombinuju pro ostatní nezkombinovatelné a propojuju je do celků, nutno podotknout funkčních a potom příjde nová výzva, která mne absolutně pohltí a já musím jít dál a tak pořád dokola. Cesta objevování je úžasná, ale co dál……… Jsem vlastně stále na cestě. Myslím, že tímto prochází většina multipotenciálů. Jak tento vnitřní rozpor řešíte?
    1. Martin Rosulek says :

       22.5.2016 at 12:54

       Andreo, díky za sdílení svých pocitů. Zkoušení nových věcí a stejně tak jejich opouštění je přirozené pro multipotencialisty. Cesta objevování, jak říkáte, je skvělá. Ale co dál? Zkusil bych mrknout blíže na Tima Ferrisse, který se živí tím, že experimentuje – neustále dělá nově věci, otestuje je a pak opustí a jde dál. Jeho talent je v rychlém učení se, přijetí věci na kloub a předání zkušeností dál… Není to tedy o samotných činnostech, které zrovna testuje a dělá. Je to o tom, jak k nim přistoupí a pak je předá dál. Je to samozřejmě jen jedna ukázka z široké palety možností. Jen jsem chtěl naznačit, že ta osobní mise nemusí být vlastně o činnostech, které ostatní vidí, že zrovna děláme…
26. luhawa says :

    8.4.2016 at 13:51

    Buď zdráv Martine, buď i nadále bdělý a přítomný. Jsem také renesanční, na co šáhnu se mi daří a ještě mě to i baví, a tak si tvořím svůj bohatý život každý den. Před dvaceti lety jsem roky cestovala, spala v autě a zpívala na ulici, jen tak plula, učila se a tančila životem. Pak jsem vše, co jsem se naučila přivezla domů. Učím africký tanec a zpěv, zpívám s ženskou acappelou Yellow Sisters a vedu sbor Hravé Hlasy a chodím do lesů se svým psem, mám kouzelnou zahrádku, kresně barevnou rodinku a spoustu jiných zájmů a aktivit. Cokoliv dělám, dělám přítomně, tvořivě a naplno a ono se to multi posouvá na všech frontách. Možná pomaleji, než by specialistovi, nicméně čas je relativní. Dnes mám tři syny a stále cestuji, jen se moje vzdálenost zkrátila, misto do Mexika omrknout východ Slunce na piramidách si vylezu na Petřín k pannence Marii z Exilu a Prahu mám na dlani. Nádhera. Šance jsou zas úžasné na západy Slunce. Potápět se chodím na svoje lekce zpěvu. Koncerty jsou adrenalinové chození po laně.
    S dětmi je to mnohem složitější zůstat věrná svému potenciálu, ale chci tebe i čtenáře podpořit, že i tak to jde. Děti potřebují bezpečí a stabilitu, domov. Mám kamarádky, které se pohybují mezi Čechy a jinými kontinenty. S jedním malým dětckem to ještě jde, ale jak jsou děti starší, nechtějí a tak zapouštíš kořeny. Chtěla bych nabídnou těm s krásným závazkem jako jsou děti, objevování krajiny stejně tak hluboké a dobrodružné, té vnitřní krajiny jako cestování po jiných kulturách a zeměpisných šířkách. Učím zpěv na Vyšehradě, tanec Vnabosu, koncertuji a tvořím kudy chodím. V posledních letech na lekcích přibývá mužů. Tak vás všechny vítam. http://www.luhawa-art7.webnode.cz A jednou za pár let si koupím obytňák a zase vyrazím objevovat svět tam venku. Mám na co se těšit. Buďte šťastni.
    1. Martin Rosulek says :

       22.5.2016 at 12:56

       Děkuju za sdílení! Jsem moc rád a moc Ti fandím! Máš velmi autentický a pozitivní postoj 🙂
27. Myras says :

    9.4.2016 at 8:43

    Čau Martine!
    Fakt díky za tenhle článek! Veškerý to napětí kam se mám vydat ze mě konečně spadlo. Hledám se už roky, dokonce jsem si pro sebe přejal pojmenování pro to nadání už kdysi, když zatím nejtrefnější bylo „génius průměrnosti“. 🙂 po přečtení tohohle už ale nervy jakoby zmizely a já mám konečně svobodnou chuť se seberealizovat bez zábran. Dokonce tenhle článek čtu na dvakrát, protože v půlce jsem si musel vytvořit koláž tohohle slova a připojit Impossible list. Ne, vážně díky a přeju hodně štěstí na Tvý cestě, protože dává smysl!
    1. Martin Rosulek says :

       22.5.2016 at 12:58

       Ahoj Myras,
       super, to jsem moc rád!
       Držím palce, dej pak vědět, jak pokračuješ na nové cestě 🙂
28. Megi says :

    9.4.2016 at 13:05

    Ahoj pridávam sa ku všetkým, ktorých tvoj článok oslovil a ďakujem. Odporučila mi ho kamarátka, ktorá sa v ňom tiež hneď našla 🙂 Je skvelè, že sa ľudia začínajú hľadať a aj takèto články im pomáhajú mať zo seba lepší pocit a dávajú im odvahu robiť naozaj to, čo ich baví. Myslím si, že čím viac bude ľudí spokojných sami so sebou, tým bude tento svet krajší. Páči sa mi hlavne tá idea spájania, možno na prvý pohľad nezlúčiteľných záujmov a búranie toho škatuľkovania sa. Dýcha z toho sloboda a voľnosť. Čo sa týka mňa uvedomujem si, že musím popracovať hlavne na trpezlivosti :)) Nech sa ti darí a za takèto inšpiratívne myšlienky, ktorè spájajú ľudí, môžeš mať naozaj stále ûsmev na tvári 😀
    1. Martin Rosulek says :

       22.5.2016 at 13:01

       Děkuju, Megi Tobě i kamarádce, že šíří slovo 🙂
       Trpělivost je určitě potřeba a k tomu bych dodal ještě sebedůvěru. Kdykoli napiš, pokud budeš chtít poradit nebo povzbudit.
29. Pavlína says :

    10.4.2016 at 16:01

    Děkuju za úžasný článek, tak osvobozující ….. Byla jsem dlouho pod tlakem kvůli nalezení toho jednoho oboru,ve kterém podnikat, nalezení poslání…. všechny ty věci, co mě baví a zajímají mi nešly seskládat do něčeho jednoho, v čem bych měla být odborník… Paralyzovalo mě to od akce… Při čtení článku jsem pocítila i vztek, že jsem tak dlouho byla pod vlivem tradičních bludů… Ale hlavně jsem pocítila velikou úlevu, že můžu být sama sebou ve všech svých kousíčcích, podobách, prostě celá já jaká jsem a nemusím se těsnat do nějaké škatulky…… Děkuji za tento úžasný velký puclík do skládanky mojí cesty 🙂 Konečně to můžu uchopit jinak :).Je v tom velké osvobození energie… další slupka odloupnuta :)!
    1. Martin Rosulek says :

       22.5.2016 at 13:34

       Pavlíno, s tou paralýzou Ti naprosto rozumím. Působí to skutečně tak a jsem rád, že už jsi tu šlupku odloupla a teď už se nebudeš těstnat do žádné škatulky 🙂
30. Lucie says :

    11.4.2016 at 23:03

    Jsem normální a je nás víc! Děkuji, cítím se jako kdybych objevila Ameriku 🙂
    1. Martin says :

       16.5.2017 at 0:12

       Děkuju Lucie! :-)) Myslím, že se během dalších let budeme dozvídat více a více o multipotencialismu a moc se na to těším. Rozšiřujeme si obzory 🙂
31. Elisabeth says :

    20.4.2016 at 17:59

    Ahoj,
    jednou mi jeden člověk řekl, že určité myšlenky k nám přicházejí přesně v době, kdy je potřebujeme slyšet. I když znám určité knihy nazpaměť, často se mi stává, že v nich naleznu větu, která mě hodně ovlivní, ale před tím jsem jí vůbec nezaznamenala.
    Zrovna včera jsem měla rozhovor s kamarádkou o tom, že bych se měla specializovat a vyzkoušet si nějaký ateliér, abych věděla, co budu v životě dělat. Debata skončila tím, že vlastně ani nevím, jestli tohle chci dělat a že si počkám, kam mě život odfoukne.
    A dnes na mě vykoukne tento článek… Prostě nádhera. Najednou mi vše dává smysl. Trochu mě ale trápí, jak to bude s financemi, ale zatím vlastě vždy když jsem něco chtěla, přišla příležitost, jak si na to vydělat….
    Děkuji za naději, že budu moct v životě dělat všechno co mě baví… vlastně jako doposud 😉
    1. Martin Rosulek says :

       22.5.2016 at 13:07

       Ahoj Elis,
       děkuju za zprávičku. Příležitosti si k sobě přitahujeme sami a moc se mi líbí Tvoje první věta, že myšlenky k nám přicházejí v době, kdy je potřebujeme slyšet. Mě se toto stává často s knížkami. Nacházím knihy přesně ve chvílích, které si je žádají 🙂
       Finance jsou velkým strašákem pro multipotencialisty. Navíc tím, že řada z nás je kreativně založených a ohodnocení práce v kreativě není (často) založené na tradiční hodinové sazbě.
       Věřím, že bychom měli dělat to, co nás baví a kde máme talent. Jedině tak se můžeme jako lidstvo realizovat a zlepšovat své životy. Těším se na další Tvůj mini report, jak Ti tvé aktivity jsou a rád poradím a pomůžu, kde budu moci 🙂
32. Myryamar says :

    10.5.2016 at 0:06

    Ahoj Martin ! 🙂

    jedno veľké ĎAKUJEM, že si sa rozhodol napísať tento článok… Istú dobu dozadu som silne riešila túto otázku..ktorá sa ma veľmi citlivo dotýkala…či je môj široký záber záujmov dar alebo prekliatie,.. tápala som, ale napokon som si to vtedy pre seba uzavrela tak, že je to ok, že prídem na to ako to dať dokopy a že proste budem pokračovať na svojej ceste a vyciťovať, ktorým smerom sa vydať ďalej, v akej oblasti sa rozvíjať.. a že je to vlastne výhoda mať veľa záujmov, .. som proste zvedavá, stále chcem niečo nové objavovať a na niečo nové prísť ….mám vyštudovanú psychológiu a tento rok idem študovať výtvarné umenie a vizuálnu tvorbu, som zároveň aj od detstva tanečnica folklóru a na výške som sa rozhodla že sa naučím hrať na husle (je to v 19tich bláznovstvo ? 😉 ), zaujímam sa o alternatívne školstvo a mám víziu takúto školu založiť, … a zoznam pokračuje 😉 … vždy ma láka to v čom som ešte nezískala zručnosť …. tvoj článok mi sňal ťažobu z duše 🙂 a cítim sa ľahšie a slobodnejšie… je ale zvláštne, že mi pred tým nikdy nenapadlo pozerať sa na seba pod uhlom, v akom je to prezentované v článku… nech sa moje poslanie bude vyvíjať akýmkoľvek smerom, ďakujem ti, že si mi v mojom rozvírenom svete ukázal pevný ostrov 🙂
    1. Martin Rosulek says :

       22.5.2016 at 13:09

       Ahoj Myryam!
       Děkuju moc 🙂 Učit se nové věci (housle či cokoli jiného) není v žádném věku šíleností, naopak je to důkaz toho, že máme mladou duši. Touha se učit je záviděníhodná a užívej si jí každým douškem! 🙂
33. Reoa says :

    17.6.2016 at 22:07

    Konečně. Nejsem v tom sama, to jsem ráda. Ale moc nás není… není-liž pravda? Super článek! Děkuji moc 🙂
    1. Martin Rosulek says :

       18.6.2016 at 5:50

       Ahoj, díky za feedback! Myslím, že většina nás není, ale na druhou stranu více než si člověk v první chvíli myslí, protože řada multipotencialistů se v sobě ještě neobjevila 😉
34. Nikola says :

    17.7.2016 at 21:34

    Tak moje vděčnost je nepopsatelná. Děkuju! Postupně od shlédnutí Tajemství (2011) a přečtení několika desítek knih z oblasti seberozvoje, duchovna atd. se pomalu ale jistě dostávám k jádru pudla:) A je to úžasné! Na podobné téma, jako je zde, jsem narazila v knize, která zatím čeká na mé dočtení: Jak dělat, co vás baví a dostat za to zaplaceno od Johna Williamse. Právě tam taky popisuje, že mít vícero zájmů a vášní (má proto výraz „hravci“, kreativci, co primárně dělají pro to, aby je to bavilo a vlastně to nepovažují za práci jako takovou). Tady v té knížce jsem si prvně uvědomila, že mít víc okruhů zdánlivě neslučitelných zájmů není „hendikep“. Osobně miluju hudbu – zkouším hrát na keyboard, kdysi jsem si hrála v FL studiu jako DJ a zkoušela dávat dohromady tracky, což mě neskutečně bavilo. taky miluju tanec – flamenco i břišní, baví mě i latino a zároveň zkouším jógu a provaz zase z gymnastiky udělat:D Pak miluju jídlo – jeho dělání, focení, improvizaci v kuchyni a následný design na talíři a jeho publiování na instagram (chtěla bych to určitě někdy hodit na vlastní blog, který mám ještě z puberty s fanfiction povídkami, které mě taky strašně bavily vymýšlet:D) Dál… miluju focení, a ano, to cestování, poznávání, šnorchlování je srdcovka, ale zatím bohužel jen na dovolené (láska na první potopení)…. Mimo to se zajímám o alternativní směry v léčení – psychosomatika, etikoterapie – souvislosti v životě a životním stylu člověka s konkrétními nemoci…), které zase souvisí se zdravou stravou (snažím se:) a i tím alternativním způsobem života i myšlení (např. ekologičtější prostředky do domácnosti, s tím souvisí zase biokosmetika atd. atd…) Zároveň mě baví někomu dávat tipy jak, co, radit i vyslechnout v úplně prostém slova smyslu, aby si lidé ulevili… dává mi to psychicky opravdu hodně, když cítím, že mohu pomoci. Takže tolik o mě, byla jsem jednou kamarádkou označována za nezjištěné ADHD mimochodem:D NO, ale JAK, JAK??? tohle všechno nebo většinu z toho nějak propojit? Studuju poslední rokem bakalářský program kombinovaného studia na ČZU, obor Poradenství v odborném vzdělávání… odložila jsem si bakalářku teď na listopad, ale stál nějak nevím, zda to vůbec má cenu… Zážitky ze spaní ve školy (dojížděla jsem jedou za 14 dní) jsou vskutku asi to nejlepší, co mi studium dalo:D Ale jinak prakticky nedokážu popsat, k čemu mi jistý Bc. titul bude a necítím potřebu to dokončit prostě. Když vím, tuším, jak vzdělávání v oficiálních institucích (ne)funguje… Dříve jsem dělala cca 2 roky recepční na hotelech v Praze a lidi mě i bavili, naučila jsem základy ruštiny aspoň:D Ale tuto práci už bych ani kvůli nočním dělat nechtěla. Teď pomáhám rodičům s podnikáním, čiže jsem pořád jako student vedená a nemám ani žádnou oficiální pracovní pozici (na to pomáhání ani nejde:) a tak přemýšlím a hltám a čtu, co si přitáhnu (nebo si přitáhne mně…:))) Vskutku zajímavé věci poslední dobou se objevují. Zákon přitažlivosti, synchronicita…. 😉 Ještě jsem děkuju za článek, který byl minimálně TOP z tohohle týdne pro mě…:) Hodně mě povzbudil a jsem zvědavá, k čemu dospěju. Zatím teda plánuju (teoreticky) a šetřím na nějakou cestu na Ibizu, kam pojedu sama a budu spát po kempech (ač jinak s kempama zkušenost vůbec nemám, kromě rodinných dovolených:D) A tam, že bych se zkusila víc „najít“…. a samozřejmě pro rodinu jsem magor v tomhle, vůbec nechápou, ale říkajá „jen jeď, však ty se rychle vrátíš“ – známá písnička. Jinak tenhle web je naprosto skvělý…! Všechny ty tipy na knížky, na cestovatele, tolik inspirace….ámen internetu! Hasta pronto a krásný nový týden! Nikola 🙂
    1. Martin Rosulek says :

       18.7.2016 at 8:52

       Ahoj Nikolo,
       díky moc za to, že nešetříš slovama a sdílíš své pocity a myšlenky! 🙂
       Jsem rád, že článek i celý web pomohl. Určitě vyjeď, na Ibizu či kamkoli jinam. Usnadní Ti to popustit uzdu fantazie a nechat myšlenky plynout. Zamyslet se, na čem Ti opravdu záleží a co ke spokojenému životu potřebuješ. Ač se vrátíš „domů“ brzo nebo se rozhodneš zůstat na cestách delší dobu, to není hlavní, důležité je to uvědomění/poznání, které během cesty získáš.
       Držím palce a budu rád, když zase napíšeš, jakmile ucítíš změnu a posun v životě!
       Martin
35. Gabriel says :

    7.3.2017 at 10:13

    Jsem moc rád, že jsem měl tu možnost přečíst si tento článek. V zásadě mi to moc pomohlo, neboť jsem se tzv. zaškatulkoval 😀 (trochu ironie pro multipotenciálního člověka a v zásadě i dobrý vtip. Pomohlo mi to hlavně v mojí práci.
    Mimo moje hobbies (poradenství v oblasti výživy, bojová umění, vaření, zahrada, kolo, běh, bruslení, meditace a alternativní medicína) se věnuji vědecké práci (hlavní práce), kde je tlak na specializaci v oboru asi jeden z největších.
    Nicméně i zde se mi povedlo ,,hacknout“ status quo. Jde o to, že v průběhu studia na VŠ (obor Bioorganická chemie), jsme měli celou řadu předmětů – nejvíce organická chemie, biologie a můj koníček počítačový design nový biologicky aktivních molekul. Do určitého ročníku bylo vcelku jedno jestli Vás baví oboje či jen jedna z těchto disciplín. Nicméně, jak se blížil konec studia, tlak na specializaci gradoval a i pohledy starších mentorů se měnili v závislosti na to jestli jste se rozhodli pro specializaci (na organickou chemii čistě) a nebo né (můj případ).
    V tomto ohledu jsem ani nechtěl specializaci pouze na org.chemii a proč taky ? V zásadě jsem cítil a cítím, že když by přišla specializace další dvě disciplíny (biologie a počítačový design) by zanikly. Nyní se trochu přeneste do mé situace. V hlavě máte spoustu nápadů (struktur, molekulárních cílů pro léčbu různých onemocnění – nejvíce tedy neurodegenerativních apod.) a vy je můžete během chvíle zhmotnit pomocí počítačových simulací, které je mohou i filtrovat podle toho jak moc by Vaše molekula zapadla do proteinu či ne. Když toto máte, můžete jít do laboratoře organické syntézy a tam si tu molekulu jako chemik připravit a zanalizovat. Na závěr si tuto molekulu můžete v reálu otestovat na např. na buněčném modelu Parkinsonovy choroby… a získat z experimentů reálná data (ideálně naleznete novou molekulu co funguje). No není to super ?!

    A proto jsem v rámci Ph.D. studia přešel na pracoviště, kde mi to bylo umožněno.
    V současnosti pracuji tak jak jsem to popsal výše. Cesta to byla nesnadná, často kritizovaná, ale funguje to ! A to je podstatné.

    Proto autorovi článku moc děkuji za dodání odvahy, vášně a zápalu do budoucí cílů v mé kariéře a životě.
36. Marunka Fusselova says :

    11.5.2017 at 16:27

    Ahoj Martine,
    tvůj článek je super. Děkuji a ještě jednou děkuji. 10 let jsem pracovala jako expert a specialista dohromady, jenže mě to prostě nenaplňovalo.něco mi pořád chybělo, přišlo mi, že mluvím jinou řečí než ti ostatní tam. Tak jsem odešla z firmy a přešla do jiné firmy. Jenže ouha, najednou jsem zjistila, že mě to nenaplňuje ani v další firmě a tak jsem hledala dál. Zkrátím to, za minulý rok jsem odešla ze 4 zaměstnání, protože sem nechápala smysl toho bytí tam. Jednu chvíli jsem navštěvovala psychologa a brala lehká antidepresiva, protože na mě lidi blbě koukali, já si připadala divná a pak najednou mi svitlo. Narazila jsem v jednom z mých opuštěných zaměstnání na blogování. Založila jsem si blog a změnila totálně profesi.začínám cestovat, píšu a učím se miliardu nových věcí a je to paráda 🙂 Prostě dělám co mě baví a snažím se hledat další a další věci pro můj růst a spokojený život. Až díky tvému článku se dokáži pojmenovat jako multipotenciální jedinec, děkuji za něj. Měj se fajn Maruška z blogu strcprstskrzprd.cz
    1. Martin says :

       16.5.2017 at 0:16

       Ahojda Marfussko! Děkuju za sdílení Tvého příběhu, jsem rád, že článek pomohl. Myslím, že pojmenování není to hlavní, co potřebujeme, cítím, že tak nějak pomáhá a často nás dokáže nasměrovat – protože současně s tím, že něco pojmenujeme nebo zjistíme „že existuje“, tak zároveň uvidíme „ten obraz z větší dálky“ a „je nám to konečně jasné“ 🙂
37. Birkof says :

    15.5.2017 at 10:01

    Ahoj Martine, moc děkuji za skvělý článek plný dobrých nápadů, zejména pak za deštníkový business, musím se nad tím pořádně zamyslet. Být MP je velmi těžké (mě fakt baví úplně všechno a hodně věcí beru jako challenge, která mě dokáže hodně nabudit) a to i když už cca tak 14 dní vím, že jsem MP. Musím se naučit to nějak uchopit a přestat se z toho stresovat. Škoda je, že jsem se o MP nedočetl tak před deseti lety. Nejsem sice tak starý, ale přeci jen, takové to pachtění se a věčný tlak okolí na specializaci je ubíjející. Fakt je, je MP lidé si musí sami vybudovat nějaký business, protože nefungují jako ostatní lidé.
    1. Martin says :

       16.5.2017 at 0:10

       Ahoj! Díky za zpětnou vazbu i komentář 🙂 Myslím, že mnozí MP lidé se cítí skutečně lépe, pokud si vedou vlastní podnikání. Lze to sice spojit se zaměstnáním, ale být na vlastní noze dává více flexibility, a to my častokrát prioritně potřebujeme. Každopádně, nikdy není pozdě, ideální doba neexistuje a žijeme teď. I malá změna je dobrá 🙂
38. Martin says :

    11.8.2017 at 9:37

    Ahoj Šárko,
    děkuji, jsem rád, že jsi se v MP našla 🙂 Odteď to bude už jen snazší!
39. Zdeňka Jindřichová says :

    23.9.2017 at 21:17

    Děkuji za článek. Je naprosto super a mě už asi svítá.. Poslední roky jsem vystřídala několik zaměstnání a vím že mou neschopností to rozhodně není (ačkoliv už jsem občas neměla daleko k depresím). Ubíjí mě stereotyp a baví mě více věcí. Už při výběru školy jsem neměla představu co si vybrat a nakonec vybrala na doporučení rodičů.. Byl tu učební obor a ve třetáku jsem věděla že se tím živit vlastně nechci, že mě to baví jako „koníček“ a né povolání. Šla jsem na maturitní nástavbu s vědomím že zvýším své šance na dobré uplatnění i rozšířím své znalosti.
    Po dokončení školy a úspěšné maturitě byl opět problém.. Chtěla jsem se stále učit nové a posouvat dál, ale to ve fabrice úplně nešlo. Nejvíc mě tam vlastně bavilo to, když se střídaly alespoň druhy „operací“ s kabelem.
    Nemám problém se zaměřit na detail, naopak mě vždy bavily takové ty „piplačky“ a drobné práce.
    Když jsem však (opět ve fabrice) měla den co den osazovat drobné součástky, má koncetrace byla den ode dne horší a to se podepsalo i na mých pracovních výsledcích. Co mě opravdu baví? Číst a předávat myšlenky dál, psát básně, malovat energické obrázky, vyšívat, fotit a vytvářet fotoknihy, učit se jazyky, cestovat, ručně tvořená papírová přáníčka, sypané a malované svíčky.. Chystám vlastní přednášku na téma vztahů, protože jsem zjistila že mám ráda komunikaci s lidmy na určité téma.. Vždycky mě lákal tanec. A dodnes si zoufale neumím představit konkrétní zaměstnání, které by mě naplňovalo.. Tak nějak jsem vždy záviděla lidem, kteří měli svůj obor 🙂
    1. Martin says :

       17.10.2017 at 10:32

       Ahoj Zdeňko! Díky za sdílení, máš pěknou multipotenciální dráhu. Určitě se zbytečně nesvazuj jednou činností a zkus to zkombinovat tak, aby Tě to naplňovalo. S přednáškou určitě na trh co nejdříve 🙂 Držím palce!
40. Lenka Spurná says :

    9.10.2017 at 16:05

    Musím se přiznat, čím víc jsem četla a čím víc jsem se začala poznávat, tím mi byl hůř. Je to fakt naprosto mimo zajeté hranice. A mě přitom zajímá tolik věcí a tak ráda píšu a spojuju několik oborů už jen v tom, čemu se věnuji nyní. Vystudovala jsem ekonomii, udělala jsem i MBA, abych vypadla „ze smečky“ ekonomických ing., ale pak jsem to stejně nevydržela a odešla z práce a dneska se věnuji osobnímu rozvoji, přednáším čím dál raději a spojuji všechny možné obory od magie 19. století, přes kvanotovou fyziku, jednoduché příběhy lidí s uvědoměním, psychologii, sociologii, medicínu… Zajímaly mě už od dětství bojová umění, zbraně, postapo věci, psi, tanec, móda, líčení, kaligrafie, tvůrčí psaní, management, vedení společností, právo, KAIZEN, zlepšovatelství a inovace… Baví mě sci-fi, obdivuji nadané lidi a hrozně ráda čtu fantasy o upírech, ať už to znamená cokoliv. Doma už si zvykli a já si zvykla na to, že jsem pro spoustu lidí až přílišné sousto, ale nenapadlo mě, že už „my“ máme svoje pojmenování a nejsem tak moc crazy. 😀 Děkuji za tento článek, Martine, a protože věci a lidé nikdy nepřichází bez pozvání a bez důvodu, tak bych byla ráda, kdyby se mi podařilo s Vámi navázat pracovní spojení, protože mám v plánu pro své podnikání zařadit affil a hledám schopného člověka, kterému můžu věřit, protože hodlám do rozvoje toho, co mě naplňuje dát, co mám a jsem odhodlaná zariskovat za svoji růžovou budoucnost. Děkuji.