Rekapitulace 2018: Roční bilancování a sebereflexe, co se stalo

Období Vánoc, svátků, konce roku a prvních týdnů ledna nového roku patří v mém případě intenzivní rekapitulaci, bilancování a shrnutí si toho, co se povedlo, co se nepovedlo a jakou cestu jsem ušel. Raději než novoroční cíle považuji za neuvěřitelně přínosné, podívat se zpátky, co se během 12 měsíců stalo, s čím jsem dnes spokojený a co se mi nepodařilo. Od toho se pak můžu lépe odrazit a nastartovat nový rok.

Tohle mi funguje.

Pouhé stanovování cílů na nový rok, aniž by se člověk ohlédl a zhodnotil své kroky minulého roku, považuji za nešťastné.

Bilancování se pokusím shrnout do jednotlivých bloků, aby to působilo přehledněji a věřím, že to poslouží k inspiraci dalším podnikatelům, živnostníkům na volné noze a digitálním nomádům.

17 nejdůležitějších bodů

1. Většinu roku jsem strávil v České republice v Praze.
2. Kromě evropských států (Německo, Anglie, Irsko) jsem cestoval jen v Thajsku.
3. Uvědomil jsem si, že digitální nomádství není o cestování ani o práci na dálku.
4. Místa se mění. Nejdůležitější jsou vztahy s lidmi.
5. Šel (tedy jel) jsem poprvé na ryby a chytil jsem svoji první rybu.
6. Zkusil jsem si van-life i boat-life.
7. Točím videa livestreamy ve facebook skupině.
8. Hodněkrát jsem řekl NE na spolupráce či zapojení do projektů.
9. Coworkingy v Praze mi nějak nesedí, pracuju z domova, z kaváren a po cestách.
10. Přibral jsem 7 kg, to je skvělé. Pravidelně cvičím a jím s počítáním gramů.
11. Byl jsem na desítkách konferencí v Čechách i zahraničí. Networking akcí bylo taky dost.
12. Přednášel jsem o nomádství, Kanadě i technologiích, fintechu a kryptoměnách.
13. Našel jsem si kouče a měl pravidelné měsíční konzultace.
14. Affiliate podnikání přivádím směrem do polo-pasivní formy. Jde to! Mám to delegované a automatizované.
15. Chci dělat něco jiného než affiliate a prodej vlastních produktů a služeb.
16. Chci dál přednášet o práci na dálku a disrupčích inovativních technologiích.
17. Hledám výzvu a Velké věci.

Nejsilnější blogový příspěvek v roce 2018: Smysl digitálního nomádství není o cestování ani práci na dálku

Bydlení a základna v Praze

Bydlení v Praze bylo pro mě v roce 2018 skutečně přelomové. Bylo to vlastně poprvé, kdy jsem poměrně dlouhodobě někde zakotvil, shodil batoh a pořádně si vybalil. To taky znamená, že si konečně můžeš koupit 10 druhů koření na jídlo, jogurty na druhý týden anebo třeba zásobu těstovin či 10kg rýže a neřešíš nákupy ob dva dny. To je pro nomáda, který je pořád na cestách skutečně výrazná změna.

Cítil jsem neuvěřitelné zklidnění. Nomádský život se může totiž stát rozlítaným, zejména, když je člověk v cestovatelské fázi a chce toho vidět co nejvíce. Paradoxně práce digitální nomády trochu usadí na místo, protože efektivně pracovat s hloubkou můžeš až ve chvíli, kdy si uděláš vnitřní klid. A do jisté míry mi tohle dává právě např. jídlo a neřešení nákupů na týden nebo dva.

Pověsil jsem si taky oblečení na ramínka! Vážně, tohle patří do bilancování, protože je to změna životního stylu!

To bylo dobrý hlavně když jsem vyrážel na fintechový a blockchainový konference do Londýna a Berlína. Trocha stylu a elegance je potřeba. Člověk tak na jednu stranu opouští roztrhaná nomádská trička, obuje hnědé kožené boty a hodí na sebe modrý oblek.

Bydlíme s Jančou a ještě dvěma kamarády a cítím tu atmosféru jak v seriálu Friends. Všichni se totiž známe 8-10 let, takže když byla možnost nastěhovat se v dubnu 2018, udělali jsme všechno pro to, aby to klaplo.

Je to moje základna, odkud se snadno vyrazí na výlety a nomádské cesty.

Auto nemám a neplánuju. Veřejná doprava dobrá a ostatní pokryje Taxify nebo Uber. Využívám český dráhy a Flixbus nejčastěji. Občas si auto půjčím.

Když se mě někdo zeptá, jaká je Praha, říkám, že skvělá. Má řadu nevýhod, ale to, co mi finálně dává, mnohonásobně převažuje.

Pokud je podnikání o něčem (a moc se o tom v kruzích začínajících podnikatelů nemluví), tak to jsou vztahy a kontakty. Tohle Praha nabízí a mohu ji tak jen doporučit. Akce, přednášky, meetupy, workshopy, má tu člověk širokou paletu vzdělávacích a networkovacích akcí. Pracovní růst doslova zajištěn.

Původem jsem ze severu Čech, ale hodně kamarádů se přesunulo do Prahy. Je naprosto skvělé mít možnost se s nimi setkat osobně a domluvit schůzku během pár minut. Tohle bohužel pernamentní cestovatelský styl nedovoluje a já si to v roce 2018 velmi intenzivně užíval.

Nomádské cestování

Na začátku roku jsem byl na měsíc v Thajsku, první 2 týdny s kamarády, projeli jsme jih a dali jsme si parádní dovču. Pak kluci odletěli domů a já se přesunul do pracovního režimu. Strávil jsem i čas na ostrově Koh Lanta, na který jsem měl z minula pěkné vzpomínky.

Coworking Kohub se změnil

Coworking prostor KoHub je nově sice modernější, ale bohužel se stal masovkou. Upřímně mi nebylo příjemné tam pracovat a brzy jsem odešel. Vztahy v managmentu se tam potrhaly a pár lidí, kteří tam tvořili tu ideální nomádsky kamarádskou atmosféru (alespoň pro mě) odešli a to byl podle mě největší kámen úrazu. Přesvědčil jsem se tak, že coworking je o lidech a nikoli o místě.

Tady pracovat už nebylo cool :-/

I špatné je pro něco dobré

O to více jsem povídal s thajským kamarádem Tungem. Vzal mě na ryby s místním rybářem, žádná masovka, žádní turisti, prostě obyčejný Thajec, který jezdí na ryby, aby uživil svoji rodinu. Pár jsme jich společně chytli a pak je přinesli do místní „restaurace“, kde nám je naporcovali a uvařili. Whoa! Tung mi ukázal i jeho plány s nemovitostma, takže jsem měl příležitost nahlédnout trochu pod pokličku, jak že se tam staví.

Ten pocit, když jsem chytil prvního squashe, byl úžasnej. Ha, žádný pruty, prostě vlasec omotaný přes petky se závažím a návnadou.

Z Thajska jsem se pak loučil u phuketského letiště, kde mi letadla přistávala doslova nad hlavou. Když přilétaly ty velké čtyřproudové motory, čeřilo to vodu a zvedalo písek do menší písečné bouře. Když tam člověk zůstal, zažil si dost bodavé písečné jehlice. Pokud to nevychytáš, už se jenom schoulíš a čekáš až to přejde.

Nejintenzivněji jsem pracoval na media partnerství s fintechovými, blockchainovými a kryptoměnovými konferencemi. Podařilo se mi navázat dobré spolupráce. Také proto jsem se nakonec rozhodl vrátit se do Čech. Původně jsem měl koupenou ale jednosměrnou letenku. Rozhodl jsem se navštívit konference konané v Evropě a udělat si základnu v Praze. Finančně a organizačně to vyšlo lépe než létat Bangkok, Singapore, Hong Kong, Dubaj. Letěl jsem do Asie, abych byl blíže epicentru fintechu a blockchainu. Ale fungovat tam z batohu prostě na takové úrovni nebylo možné.

Bylo to pro mě velké rozhodnutí, protože to odrazilo moje další aktivity a pracovní působení.

Rok 2018 nebyl pro mě cestovatelsky hodně objevovací. Je to oká, protože jsem to za cíl neměl a chtěl jsem spíše vyklidnit. Ujasnil jsem si, že mít základnu v Praze je dobrý počin. Platíš nájem, oká, je tam výdaj, ale za tu pohodu a jistotu to prostě stojí.

Za kamarádem do Irska

Na jaře 2018 jsme dali kratší výlet do 10 dní do Irska, kde jsme navštívili v Dublinu Péťu, bratránka Janči. Petr je hudebník, hraje a učí na kytaru. Kromě přátelských rozhovorů bylo i zajímavé vyslechnout si, jak se daří mladým hudebníkům proniknout do full-time života kreativních umělců.

S Jančou jsme pak procestovali rychlejším tempem celý ostrov, navštívili slavné Cliffs of Moher a spousty dalších útesů a irských klášterů. Spali jsme v autě a vřele doporučuji aplikaci Park4Night, která vám najde místa na přenocování po celém světě.

Mrknout můžeš na celý článek o Irsku se spoustou úžasných fotek, které Janča publikovala na svém webu v článku Roadtrip v Irsku.

Vanlife, život v přestavěné dodávce

Jsem rád, že jsme s Jančou vyzkoušeli i dodávku a tzv. vanlife. Byl to od Janči dárek k mým narozeninám a tohle jsme si parádně užili. Měli jsme víkend a protože jsme chtěli spíš chillovat a vychutnávat tu atmosféru, rozhodli se, že raději pojedeme na jih Čech do Třeboňska než prásknout zahraničí. U rybníků jsme vzpomínali na staročeský pány a feudály.

O tom, jak moc se mi vanlife líbil a co mi na tomhle životní stylu nesedí jsem se rozepsal v samostatným článku: Vanlife na zkoušku: Jaké to je bydlet v přestavěné dodváce.

Boat life

Konečně jsem si zkusil, jaké to je na plachetnici. S kamarádem Tomášem jsme se plavili po Labi a přenocovali v kajutě u ostrova ve slepém ramenu Labe. Výborný zážitek i když jsme neměli nejlepší počasí. Večer jsme si opekli buřty na ostrově, dali pivko, popovídali, koukali na oblohu a hledali různá souhvězdí.

Berlín propojuje práci a chill out

Návštěva Berlína byla propojením práce a cestování, část týdne jsem měl konferenci, v pátek přijela Janča a strávili jsme parádní víkend ve slunečném Berlíně. Prošli jsme to Must See jako Berlínskou zeď a Braniborskou bránu. A dali si chill s kamarády v parku.

Líbí se mi jednak spojování práce a cestování a jednak tyhle krátkodobé výlety, které okořeňují život. Člověk si pak nepřijde, že ten život utekl, protože když se ohlídne zpátky, je toho tak strašně moc, co stihl, navštívil, prožil,…

Odjet zase do zahraničí na delší dobu?

Měl jsem různé choutky a tendence. Třeba i working holiday v Jižní Koreji. Na konci roku pak working holiday na Novém Zélandu. Pak se na to člověk podívá z větší perspektivy a řekne si: Jako proč bys tam jel?

Pokud to souvisí s cestováním a poznáváním, tak oká. To dává smysl. Pokud ale chceš vydělat peníze a ušetřit, pak za prací tam jet nemůžu. Nedává to finanční ani osobní či profesní smysl. Sekal jsem zahradu, natíral plot, šil chlupatý čepice anebo byl managerem obchodu v Kanadě, super zkušenosti. To byl rok 2014. Měl jsem rozjetý online podnikání a během té doby stagnovalo. Udržel jsem to, ale příliš vylepšení nebylo. Pro můj další růst už tohle není třeba. A uvědomění, že peníze tam nevydělám větší než tady, mě tak vrací na startovací čáru. Proč teda chceš jet?

Protože ostatní jezdí a říkají o tom, že je to super zkušenost? Ale v jakém životním bodě jsou oni a v jakém životním bodě jsi ty?

O Novém Zélandu stále trochu přemýšlím, ale pokud tam 2020 či další roky vyrazím, pak to bude hodně jiná cesta než většiny WH zájemců.

Cestování v roce 2019

Pro 2019 jsem si stanovil dělat spíše malé výlety na kratší období. Tři dny, týden, dva, tři nebo měsíc jeden nebo dva.

Takové Tim Ferrissovské mini důchody. Prostě víc se zaměřit na to, aby člověk zažíval více. Nechci dopadnout tak, že se na něco těším a překonávám problémy s tím, že už to brzo skončí a já se dostanu na tu dovolenou. To je špatný mindset, který tě do polohy digitálního nomáda udržitelného dlouhodobého životního stylu nedostane.

Oblast fintechu a blockchainu je u mě na prioritách

Často, když se v České republice na nějaké akci někomu představuji, poznají mě skrze portál Digitální Nomádství. Za ty čtyři roky blogování a přednášek jsem si vybudoval jméno cestovatele a digitálního nomáda. Online vizitka dobrá.

Obor cestování však na poli podnikání budu postupně opouštět. Narazil jsem na můj osobní strop. Necítím žádnou potřebu se v tom vrtat více.

Cestování pro znamenalo rozšiřování svobody. Chtěl jsem cestovat, abych poznával svět. Potřeboval jsem u toho pracovat, abych si zajistil nějaký příjem a mohl tohle kolečko cestování, poznávání a dělání toho, co mám rád dlouhodobě opakovat. Funguje to. Jsem tam, kde jsem chtěl být.

Cestování se stane normální

Cítím, že cestování se stane normální.

Dříve byl frajer někdo, kdo jel do Asie na dva měsíce. Byl to nomád, když jel do Jižní Ameriky na půl roku. Byl to dobrodruh, kdy jel na kole z Mexika přes Střední Ameriku až do Kolumbie.

Tohle je ale stále častější. Stále více lidí takové činnosti dělají a je to popravdě skvělé. Jsem moc rád, že se to rozšířilo natolik, že konečně více lidí může prožívat své sny. O tom to přece je!

Cestování ve spojení s prací na dálku

Pokud už píšu o cestování, tak ve spojitosti nejčastěji s prací na dálku. Jde totiž opět o rozšiřování svobody. Svůj vlastní focus intenzivně přesouvám do oblasti práce na dálku, finanačních technologií a blockchainu. Důvod je jednoduchý.

Jak je digitální nomádství spojené s financemi?

Low-cost nízkonákladové cestování řešit nechci, protože tady jsem si už v roce 2017 ujasnil, že kategorie šetření mi nedá tolik, jako kategorie vydělávání.

Raději se budu soustředit, jak víc vydělat než jak víc ušetřit. Samozřejmě to jde ruku v ruce a začínajícím podnikatelům lze doporučit ať dávají pozor na své výdaje. Ve chvíli, kdy si získáte určitou vlastní sebedůvěru a sebedisciplínu, abyste podnikání pořádně nakopli, musíte na chvíli zapomenou na výdaje a věnovat se pouze tomu, jak vydělat. Tedy alespoň mě to pomohlo.

Do financí se digitální nomád dostává při každém výběru peněz z bankomat, poměřování kurzů a poplatků. Pokud navíc pracujete pro zahraniční subjekty, řešíte nejen daňové záležitosti, ale také opět posílání peněz ze zahraničí.

Moje cestování bylo spojeno s rozšiřování svobody. Odjet do Asie je dneska na pohodu. Ale nomádit v Austrálii nebo Kalifornii, to by byla ještě finanční sebevražda. Moje svoboda dělat si, co chci tak opět narazila a má novou výzvu. Tu jsem načrtl už minulý rok 2017 a řekl jsem, že chci mít příjem v dolarech nebo EURech. Zvolil jsem strategii, kdy chci vydělávat silnější měnu než české koruny, aby mě poté výdaje v USA nebo Austrálii tolik nebolely.

Začátkem roku 2017 jsem se stal osobou identifikovanou k DPH. To byl první krok k tomu legálně přijímat zahraniční platby od EU subjektů. Vlastní účetní, která mi bude podávat měsíční přehledy na finanční úřad byl hned druhý nutný krok. Nastavení přístupů do účetního programu Fakturoid a současně také přístup do datové schránky. Potřebuji to mít co nejvíce delegované (doporučuji článek: Paretovo pravidlo 80 na 20), takže odesílání na úřady nedělám já, ale účetní. Tady vždy rád říkám, že platím za znalosti a svobodu. Tohle v roce 2018 fungovalo perfektně. Nebylo potřeba nic měnit.

Zahraniční příjem jsem měl v průměru na 20 – 45%. Zlepšení o cca 10% procent oproti minulému roku tu bylo. Cíl jsem měl z roku 2017 posazený výše, na 60%, finálně tedy nesplněno, avšak netrápím se tím. Je to na dobré cestě. Uvědomil jsem si, že na českém trhu uplatňuji své know-how snáze než na zahraničním (protože jsem doposud dělal jen one-man show) a přechod bude spíše o vytrvalosti než o tom spálit mosty za sebou a makej. Pro rok 2019 si tak stanovuji 40 – 60% zahraničních příjmů jako cílovou metu. Myslím, že je to reálné, zejména v druhé polovině roku, kdy se začnou odrážet činnosti z konce roku 2018 a počátku roku 2019.

Založili jsme Nomádský mastermind

S Denisou Drbohlavovou jsme založili facebook skupinu Nomádský mastermind, kde je cílem sdílet pracovní a životní zkušenosti podnikatelů, živnostníků na volné noze a digitálních nomádů.

Ve skupině máme téměř každý týden LiveStream, živé vysílání na zvolené téma. Tahle činnost mě baví. Sdílení mé cesty a životního stylu bylo vždy tím, co jsem dělal rád. Uvědomuji si, že současný trend jde směrem k sociálním sítím, komunitním diskuzím a videu.

Zde je pro mě hodně zajímavé, že tohle vůbec nebyl můj stanovený cíl na začátku roku 2018. Založení a rozjezd skupiny bylo flexibilní rozhodnutí, které jednoho dne přišlo. Člověk roste a měl by si dělat krátké zhodnocení nejen na koneci/začátku roku, ale i třeba kvartálně. Mě to pomohlo právě při tomto.

Denča se ve skupině stará o hladký chod, rozvíjí diskuze, směřuje celý proud tématických příspěvků. Je pozorná, přirozená a má cit pro komunitu.

Se skupinou Nomádský mastermind máme pro rok 2019 větší plány a chceme ji přivést do stavu, kdy růst a předávání zkušeností bude probíhat v rámci praktických činností, chci zapojit řadu projektů, kterým pomůžeme vyrůst. Tím chci ukázat tu nejlepší cestu startu vlastních projektů, totiž akci. Cítím, že největším problémem je nedostatek aktivity a myšlenkový začarovaný kruh. A možná nedostatek zkušeností. Tyhle tři elementy ve skupině společně otočíme a uděláme z nich přednosti – tj. pořádný drive, sebevědomý mindset a získání zkušeností na praktických projektech, ze kterých člověk získá i reference.

Pokud chceš být u toho, přidej se do fb skupiny Nomádský mastermind.

Odmítnutí řady dobrých spoluprácí

Tohle je vážná věc, protože odmítnutí anebo přijetí spolupráce člověka dokáže hodně nasměrovat v dalším podnikání a vůbec životě. V roce 2018 mi přišla řada nabídek na spolupráci. Většinou to bylo o marketingu. Odmítl jsem je. Naplno jsem se rozhodl, že nechci dělat marketing pro klienty. V roce 2017 jsem měl podobný postoj, ale tím, že tenhle můj stav přetrvává dalších 365 dnů, tak je to myslím dost černé na bílém.

Dostaly se mi i nabídky pro spolupráci v oblasti poradenství práce na dálku a souvisejících činností. Navíc by to znamenalo, že bych se dostal ke společnostem, které jako individuum nedokážete oslovit. Tohle byl pro mě oříšek. Líbilo se mi to, protože v oblasti práce na dálku a poradenství chci nadále na českém trhu působit. Nakonec jsem ale odmítl, protože to ode mě vyžadovalo pevně stanovené závazky na týdenní bázi. Našel jsem v sobě odpověď, že je u mě svoboda a flexibilita stále výše než takové zkušenosti. Vypadaly skvěle, ale načasování mi nesedělo. Dokázal bych si představit tuto práci, když bych byl usazený, měl rodinu a měl svůj zajetý životní styl. Aktuální rozlítanost, touha měnit a nemít deadliny a závazky, převážila.

Rok 2018 byl hojný i na nabídky, které mě oslovily s tím, abych se zapojil do připravovaného byznysu. Stal se jejich členem týmu a podílníkem. Pro některé člověk ani nepotřeboval schůzku, jiné byly opravdu zajímavé a schůzovali jsme. Atraktivní jak z hlediska potenciálu byznysu, tak příprav a postupné realizace. Líbily se mi. Musel jsem ale říci NE.

Proč?

• Protože byly pouze dobré. Dobrému říkám ne, abych skvělému mohl říct ano.
• Tématicky se týkají mého starého know-how (cestování, marketing), které již nejsou moji prioritou. Nezapadaly jasně do mých hlavních proudů činností (práce na dálku, inovace, fintech, blockchain, investování).
• Raději budu pracovat na svých projektech, které řídím a dokážu ovlivňovat jejich směr. Po osmi letech podnikání mám sebevědomí na to, že budou úspěšnější než ty ostatní. (to není vždy pravda, viz konec článku)
• Již mám portfolio webových projektů, které mi stačí a generují příjem spokojenosti. Obohacení musí přicházet v jiném poměru než 1:1 (práce:efekt), což externí spolupráce a dokonce ani řada interních spoluprací či podílnictví většinou nenabízí.
• Lokačně se jedná o trh České republiky, namísto zahraničního světového trhu, který je pro mě skutečnou výzvou.
• Plán vypadal dobře, ale tým lidí neznám a nepřesvědčil mě, nejsem si jistý potenciálem. Riskovat tohle nebudu. Na lidech záleží více než na byznys plánu.

Práce z domova, kaváren a coworking center

Vyzkoušel jsem pár dalších coworking center v Praze, dokonce strávil i pár měsíčních paušálů, ale nějak jsem se poznal v tomto ohledu blíže a prostě nedokážu tam docházet a pracovat v dobrém nasazení. Přijde mi to stále jako pracovní místo.

Zajímavé uvědomění nomádské generace. Jdou do práce, chtějí pracovat, ale ne v pracovním prostředí!

Výhodu komunity jsem bohužel nezaznamenal a v zahraničí třeba s porovnáním s coworkingem SunDesk v Taghazoutu to je nesrovnatelné.

V roce 2017 jsem to nazýval, že jsem rozlítaný, ale po roce 2018 už vím, že to není mým plným kalendářem, ale spíše povahou a stylem práce, že nedokážu pravidelně docházet na jedno konkrétní místo. V zahraničí jsem to nepoznal, protože tam jsem po týdnu anebo měsíci prostě odjel a byl rázem někde jinde.

A tak jsem snad v roce 2018 více pracoval v kavárnách a doma. V létě jsem měl pravidelné balkón office, kdy jsem si vytáhl stůl na balkón/malou terasu a pracoval odtud. Na bytě jsem nejdřív používal jednu skříň jako pracovní stojací stůl, dneska už mám takový barový stolek a barovou židli. Práci ve stoje mám strašně rád.

Dost hodin jsem odpracoval i ve vlaku. Výhoda 90 minutové cesty je ta, že je jasně ohraničená a člověk si může dát jasný úkol ke splnění.

Dostal jsem se na váhu 80 kg

Když jsem přijel na jaře do Čech, měl jsem 73 kg. Moje obvyklá váha v době cestování 69 – 73 kg. Jakmile jsem věděl, že mě žádné krkolomné cestování nečeká, pustil jsem se do cvičení a hlavně stravování, které mě vrátí k 80 kg. Fotka někdy z února po příjezdu z Thajska a prvních trénincích.

S kamarádem jsem si pak ujasnil a napočítal, kolik gramů proteinů, bílkovin a tuků mám jednotlivé dny sníst. Začal jsem doslova počítat. V obchodě se dívat na tabulky hodnot.

Do konce roku 2018 jsem dal cílových 80 kg. To je pro mě dobrý start na další mety.

Hodně mi v tomhle pomáhá i Janča, která skvěle vaří, sem tam je nějaký experiment 🙂 Snídaňové ovocné misky jsme si hodně oblíbili.

Do konce června 2019 chci 85 kg. To už vím, že budu muset pravidelně chodit do fitka (zatím občasně fitko, hlavně cvičení s vlastní vahou a dobrý jídelníček). Budu potřebovat zvedat váhy. Mojí největší váhu z Austrálie jsem měl na 82- 83 kg. Pokud chci jít nad, bude to pro tělo novinka. První návštěvy fitka s Kubou (leden 2019) mě ale posunuly a cítím, že další meta bude pokořena.

Zahraniční konference

Rok 2018 byl hodně vzdělávací ve stylu konferencí. Zaměřil jsem se na disrupční technologie v oblasti fintechu. Dokázal jsem získat zdarma media passy na konference, které stály tisíce EUR. Měl jsem vstupy do Chicaga, New Yorku, Toronta, HongKongu, Singaporu, Dubaje, Sydney, Melbourne, ale většinu z nich nevyužil. Letět tam a zpět mi prostě ještě nedávalo smysl. Na některé jsem dokázal sehnat zástupce, kteří dorazili a sepsali mi report. Win-win situace. Já využil těch evropských, nejčastěji jsem jezdil do Berlína a Londýna.

Nakonec jsem udělal i dvě přednášky To nejlepší z 15 konferencí o fintechu, blockchainu a kryptoměnách.

Naučil jsem se více networkovat a přirozeně se chovat na konferencích, které jsou ve vysokém stylu. Londýn si na to potrpí, jiné v Berlíně jsou naopak více hippsterské. Zajímavá byla i Forbes Next Big Thing v Praze.

Kromě řady expertních názorů, které si tam člověk poslechne, jsem získal především pochopení celé pavučiny oboru, na co se navazuje, jak funguje, co potřebuje, co mu pomůže v růstu, kdo je schopen aktivizovat růst, atp.

Začal jsem více studovat velké investorské skupiny, jednoduše proto, že jsou to ony, kdo udávají další směr. Chci jim jít ještě blíž.

V roce 2019 mám tak pro sebe výzvu. Na konferencích budu pokračovat ve své účasti, avšak nyní budu chtít stát na pódiu a být speakrem. Chci zvýšit příliv šťastných příležitostí, že se dostanu do kontaktu s někým, s kým si sednu a rozjedu „tu velkou věc“ (viz ještě na konci článku). Přestože není mojí doménou žádná expertní stránka fintechu ani blockchainu, tím, co mohu nabídnout je právě komplexnost pohledu na odvětví, nadhled a vizi budoucnosti.

Věřím, že podobně jako jsem dokázal odhadnout v samém začátku trend digitálního nomádství a dnes patřím k té první generaci, která sice cestovala až po programátorech, ale jako první dostala tento pojem do širší veřejnosti, tak odhadnu další významný krok v oblasti disrupčního fintechu. Můj brzký vstup do kryptoměn považuji také za jeden z úspěchů a dobré předpovědi, všímavosti a vyhodnocení situace.

Dnes vím, že mi bude stačit pohybovat se v té konkrétní oblasti a pouze být otevřen a připraven přijmout tu příležitost. Speakrování na konferencích a networking s dalšími speakery jen pomůže rozšířit šťastné setkání a náhody.

Moc se o tom nemluví, ale podobně jako ve sportu hraje náhoda významnou část úspěchu, také v podnikání je tomu tak. Nechci dávat podíl náhody na váhu k samotné práci, ale myslím, že by se o ní mělo více mluvit.

Můj mentor, spíše dobrý vzor a učitel

Už z předchozích let vím, že mi v podnikání velmi pomáhá, že mohu sledovat velké podnikatele s vizí, jak jdou za úspěchem. A může to být Richard Branson nebo Elon Musk.

V minulých letech byl mým dobrým vzorem online podnikatel Pat Flynn a jeho SmartPassiveIncome projekt. Člověk, který vybudoval svoji kariéru na transparentním affiliate. To mi bylo natolik blízké, že jsem si z něho začal brát příklad a řadu věcí jsem se snažil dělat podobně. Dokonce byly doby, kdy se mě přítelkyně ptala „Jak se má Pat?“. A já to skutečně věděl!

V roce 2018, tak jak jsem se transformoval, jsem i postupně přestal intenzivně Pata Flynna sledovat. Zároveň jsem cítil, že potřebuju nějakého svého „mentora“. Někoho, od koho se budu inspirovat a sledovat, jak co dělá. Nemusím s ním 100% souhlasit, důležité je, abych u něj viděl něco, čemu se chci naučit.

Pro rok 2019 jsem si vybral Garyho Vaynerchuka. Gary je svérázný a má velmi osobitý styl. Myslím, že mě naučí být více tvrdý, upřímně kritický, vyjadřovat své názory častěji, neschovávat se, vystupovat ještě více sebevědomě, cpát se, cílit na zásah, větší dosah, být sám sebou a využívat maximum za každé situace.

Přestože ta interakce nemusí být žádná, v této fázi mi prostě stačí danou osobu sledovat a tahat si z jeho aktivity to, co cítím, že bych měl aplikovat také já. Chci, aby tenhle člověk (mentor, vzor, učitel, ať ho nazvete jakkoli) byl mezi TOP8 lidmi, se kterými trávím nejvíce času.

Mám svého kouče (to není mentor)

V roce 2018 jsem začal pravidelně docházet za koučem. Také já mám svého konzultanta. Jsem přesvědčený, že pokud chce člověk růst, potřebuje někoho, s kým bude na profesionální úrovni konzultovat své pracovní/osobní záležitosti.

Setkáváme se na měsíční frekvenci, hodinová setkání s tím, že mám často nějaké úkoly na další sezení. V roce 2018 jsem řešil především moji obavu o to, že se budu věnovat činnostem, které v dlouhodobém měřítku nebudou pro mě tou srdcovkou.

Moji srdcovkou je digitální nomádství, je to něco, co velmi rád sdílím, protože to skutečně žiju a je mým vysněným životním stylem. Na druhou stranu cítím odklon od affiliate k individuálním spolupracím a potřebu dělat něco většího s vyšším dosahem a schopností změnit „běh dějin/společnost“.

V roce 2018 měl můj kouč velký podíl na tom, že se cítím tak sebevědomě, klidně a upřímně věřím, že vše jde správným směrem. Tohle je mindset, nastavení mysli, které, jsem přesvědčený, z knih ani youtube videí nezískáme. Potřebujeme vlastní zkušenost a často i pomoc od druhého.

Pár střípků a momentů, které se mi líbily

• Velikonoce jsme oslavili tradičně ve vesnici v Arnolticích, kde chodíme od domu k domu s pomlázkou jako za staročeských časů.
• Vyměnil jsem baterii v Macbook Air. Ručně se šroubováčky.
• Postel jsme vyrobili z palet. Díky kamarádovi jsme sehnali jednu paletu za 1 Kč.
• Oslavil jsem 30. narozeniny.
• Aplikace, kterou jsem si nejvíce oblíbil: Scanbot (scanování do mobilu, PDF export).
• Využíval jsem Aliexpress pro objednání powerbank, krytů na kabely, mobil case, kryt na kameru, atp.
• Koupil jsem si barefoot boty a ideálka!
• Koupil jsem si sluchátka Beats a jsem s nimi moc spokojený.
• Na konci roku jsme s Jančou stihli ještě vyrazit na Klínovec zalyžovat a snowboardit. Dobrej pojezd. Příprava na lednovou Francii.
• Vánoce ve velkém rodinném kruhu v 11 členech. Paráda!
• Viděl jsem na vlastní oči Sophii, „první inteligentního robota“.
• Vydělal jsem mnohem více než minulý rok.
• Našel jsem stabilní a pevné spolupráce. To mému podnikání i vnitřní pohodě velmi pomáhá.

Další vzdělání, knížky, podcasty a videa

V čtení knížek jsem nebyl v roce 2018 příliš super aktivní, ale přece jenom jsem do nějakých nahlédl a některé i přečetl. Tady je seřazený seznam podle priority těch, které jsem když ne celé, tak části přečetl a daly mi skutečně hodně a mohu doporučit.

• Valley of Genius (Adam Fisher)
• Jab, Jab, Jab, Righ Hook (Gary Vaynerchuk)
• Unshakeable (Tony Robbins)
• Souboj světových názorů (Deepak Chopra a Leonard Mlodinov)
• Základní pravidla Warrena Buffetta (Jeremy Miller)
• The Intelligent Investor (Benjamin Graham)
• Anarchokapitalismus (Urza)
• The Bullet Journal Method (Ryder Carroll)
• Svět bez hranic (Joe Vitale)

Knihy jsem četl i v rámci prémiové aplikace Blinklist. Jde o službu, která z knih udělá výcuc, a Ty si tak přečteš jen ty nejvýznamnější pasáže a shrnutí. Píše to člověk, nikoli robot. Je to dobré pro zhodnocení knihy před nákupem. Kontext samozřejmě trochu uniká. Nemá to takovou hloubku. Lze to nejen číst, ale i pustit jako audio. Poměr čas/efekt je tu výborný. Pro lidi, kteří mají pocit, že na knížky nemají čas, je tohle zajímavá alternativa.

Měl jsem koupený Forbes All You Can Read, četl jsem jak Forbes tak Forbes Next. Bylo to fajn, nahlížet do života úspěšných podnikatelů. Pro 2019 jsem ale neprodloužil, poslední čísla jsem už nestíhal číst a neměl ani moc náladu. Cítím, že potřebuji jít víc do hloubky a trochu srazit rozhled.

Z podcastů jsem příliš nevybočoval z playlistu těch nejlepších, které mám ozkoušené.

Málo jsem meditoval. Dřív jsem používal aplikaci Buddhify nebo Headspace. Necítím se být meditační typ zatím. Navštívil jsem kurzy Vibe od Marka Džirasy a vzal si skutečně hodně z těchto celodenních seminářů. Pomohlo mi to najít cestu dovnitř sebe a více vnímat to, jak se cítím a co mám udělat proto, abych se cítil dobře. Pochopil jsem, že to, jak se cítím, je to nejdůležitější od čeho se mohu odrazit dál.

Koukám hodně na YouTube a slouží mi jako „univerzita vzdělání„.

Uvažoval jsem o koupi Masterclass. Stále jsem na vážkách, takže pokud někdo už zkusil, dejte mi vědět, jak se líbilo a jaké máte pocity.

V Praze jsem hodně chodil na různé přednášky, semináře a networking akce. Některý byly více vzdělávací, jiné spíše kecací a ve stylu párty. Praha je výborná na navazování kontaktů a propojování lidí. Na Facebooku je hodně eventů, takže stačí být pozorný a každý týden si to projet a vybrat, kam člověk zkusí jít. Je to hodně o štěstíčku a pokoušení. Tak třeba horní fotka střešní Rooftop párty nebyla vůbec dobrá a po hodině jsme to zabalili. Network ani atmosféra žádná přátelsky navazovací. Jak ty fotky můžou klamat co?

Ta spodní startupová párty byla fajná, několikapatrový dům a otevření lidi, co rádi popovídají s cizími.

Vlastní přednášky

Pobyt v České republice jen prospívá možnosti přednášet a veřejně vystupovat. Možná proto, že to zatím praktikuji pouze v češtině. To by se ale v roce 2019 mělo změnit.

Udělal jsem několik přednášek o digitálním nomádství a podobně jako minulý rok přednášel i na festivalu Kolem světa s tématickou přednáškou Know-How digitálních nomádů. S podobnou jsem vystoupil i v Karlových Varech na Mezinárodním filmovém festivalu v rámci doprovodného programu.

Tohle mě baví a chci v tom pokračovat i v roce 2019. Přemýšlím o tom, možná se i zapojit do nějakých školních akcí, vysokoškolských přednáškových kurzů, atp. S nápady či příležitostmi mě neváhej kontaktovat.

Udělal jsem i experimentální přednášku o fintechu, blockchainu a kryptoměnách. Někteří mě varovali před tím, že nebude naplněna, protože cena bitcoinu klesá. Lidi přestávají mít prý zájem. Cítil jsem to ale jinak a po naplněné první přednášce 20 lidí jsem udělal druhou s kapacitou 35 lidí. Do poslední židle se naplnila. Bez placených fb příspěvků, eh! (Ale na druhou stranu, ty bych měl asi pro své podnikání začít používat). S několika zájemci jsme pak zašli i na pivko a nezávazně popovídali o svých zkušenostech.

Uvědomuji si, že přestože jsou tyhle akce placené, to nejvíc co člověk získá, jsou dobré vztahy s novými lidmi. S některými jsem dodnes v kontaktu a scházíme se. Tohle je prostě úžasné!

Dělali jsme i s Jančou přednášky v rámci projektu Jak do Kanady. Zpětné vazby byly neuvěřitelně milé. Přednášet ve dvou je mnohem více pohodovější.

Osobní akce (namísto online kurzů a emailování) jsou mnohem více intenzivnější, a proto se stávají mojí prioritou pro 2019. Raději udělám dvě přednášky o digitálním nomádství než online kurz. Raději udělám nový termín přednášky o kryptoměnách než ho natočit a dát k dispozici online, byť by byl za poplatek a pro mě by znamenal dokonce pasivní příjem.

Pasivní příjem buduji raději jinde, protože tyhle akce jsou pro mě o něčem jiném. Na dobrých přednáškách jde především o způsob podání, atmosféru, kontakt speakra s publikem a jednotlivými posluchači, reakceschopnost, rozvádění témat, které nejsou na prezentaci, schopnost odbočit, schopnost pobavit, atd.

Na osobní přednášky jak s tématem práce na dálku, tak s tématech disrupčních technologií se můžeš v roce 2019 určitě těšit.

Affiliate směřuji do polo-pasivní formy

Podobně jako ten předchozí rok hrál affiliate příjem u mě první ligu. Patřím k těm, kteří ho jedou tzv. full-time a je jejich pracovní náplní. V roce 2018 jsem statečně odolával rozjezdu nových portálů a soustředil se jen na rozvoj stávajících webových projektů. To se vydařilo. Měl jsem hodně choutek začít nové projekty a vystavit spoustu webů. Teď zpětně hodnotím, že jsem rád, že jsem se držel toho, co jsem měl rozjeté.

Affiliate směřuji tak, abych nastavil polo-pasivní příjem. Již jsem o tomto termínu psal. Affiliate sám o sobě určitě pasivní příjem není, stále je potřeba vyvíjet nějaké činnosti. Mým cílem je dát život webovým portálům, pravidelně publikovat obsah, vodit lidi z Google vyhledávání, přesunout je na Facebook nebo do e-mail listu a pak jen cíleně vložit vhodný affiliate produkt nebo službu a provize přijdou přirozeně samy. Dalším úkolem je zautomatizovat tento proces. Jde de facto primárně o publikaci nového obsahu a připomínání se stávajícím fanouškům (sociální sítě, email, odpovědi).

V roce 2018 jsem dokázal najít 3 spolehlivé copywritery a jsem za to nesmírně vděčný. Po dlouhé době hledání jsem si tak našel několik externistů, kteří mi pomáhají tvořit tenhle polo-pasivní ekosystém.

E-mailing hraje u mě velkou roli v podnikání a kontaktu s komunitou. Trochu zastarale (dost lidí k tomu využívá primárně sociální sítě), ale mě to takhle vyhovuje. Za desetitisícovou databázi platím cca 120 USD měsíčně. Říct někomu, že platím 2700 Kč měsíčně za to, abych mohl posílat newsletter, tak kroutí jen hlavou. Ale ten emailový nástroj ConvertKit mi vážně funguje a nemůžu si ho vynachválit. Už jsem zahlédl, že ho někteří čeští podnikatelé začali také používat, třeba získá větší oblibu po přečtení tohoto článku 🙂

Přestal jsem používat prémiový plugin na pop-up okna Ninja Popup, který po zkušenostech považuju za nejlépe konvertující pop-up plugin. Důvod zrušení byl ale, že jsem ho nemohl správně napojit právě na ConvertKit a spouštění automatických sekvencí. Manuálně jsem musel přetahovat (např. co týden, co 14 dnů) kontakty. Priorita byla v automatizaci, takže přestože nyní mám menší sběr e-mailů, mám víc času. Podnikání je prostě o prioritách.

Kopírování a kradení obsahu

V roce 2018 jsem zažil snad nejvíce za celou svoji podnikatelskou a onlinovou dobu, kdy mé texty či některé části webů byly kopírovány. Někdy to bylo na přimhouření oka. Chápu, inspirace je potřeba. Já sám se inspiruji a vylepšuji také na základě toho, co dělá konkurence, když se mi to líbí. To je oká!

Ale v některých případech jsem dokonce zažil vostrý a hnusný přebírání obsahu, které s inspirací nemá co společného a je rovnaké jako ukradnutí textu, obsahu a vydávání si ho za vlastní. Smutný je, že autor neuvede ani zpětný link nebo jinou informaci, že obsah přebral. O tom, že by měl správně poslat předem žádost, tak to v takto hlubokých příbězích ani nebudu rozvádět. Mrzí mě, že česká scéna blogování a tvorby online obsahu zachází k těmto vodám.

Ano, mohu být rád, že dokážu tvořit a zadávat takový obsah, který má odezvu, že si ho „konkurence“ přebere. Good job, Martine! Jasně, musíme stále makat a tím, že budeme neustále produkovat prvotřídní obsah, tím budeme prostě první a ten, kdo kopíruje druhý. To je pěkná věta, ale já tohle dělat nechci. Chci být Tim Ferrissovsky chytrej. Tady bojovat nebudu.

V některých případech jsem autory kontaktoval. Někteří byli natolik drzí, že i poté tvrdili, že to jsou materiály jim poskytnuté od 3. osoby. Jak sprosté!

Byl jsem vážně nas.anej! Dokonce jsem o tom rozepsal článek (Jen nevím, jestli ho budu publikovat. Stojí mi to za to?).

Ale po vystřízlivění jsem si uvědomil další podstatnou část tohohle podnikání, které dělám. Totiž, že texty a celá řada obsahu je kopírovatelná a nahraditelná. To mi dává další podnět k tomu, abych se postupně z affilu, který tvořím, tj. převážně tvorby webových portálů založených na SEO a kvalitě obsahu, vystoupil a přesuval se jinam. Do oblasti, která je nenahraditelná!

A tady ještě další důvody…

Affil na pomyslném stropu. Co teď?

Affiliate dokonce u mě v mindsetu narazil na pomyslný strop a nevidím další důvod ho radikálně rozvíjet. To znamená, že affiliate projekty nechci zbytečně boostovat dále. Některé weby tak nechávám žít vlastním životem, u jiných mám nastavené automatizační procesy a mírnou správu.

Pro rok 2019 jsem rozjel 3 nové webové portály. To je poměrně zásadní krok a trochu se tluče s myšlenkou pomysleného stropu affiliate. Tyto portály budou navázány na affiliate spolupráce, avšak přistupuji k nim spíše jako k investici než k osobním projektům, které si budu hýčkat. Samozřejmě budu dbát na kvalitní a korektní obsah, ale nebudu ho psát já. Perfekcionalismus mě někdy dohání k neefektivitě. Přijmul jsem to. Navíc do jisté míry se budou portály týkat cestování a to je oblast, které se produkčně nechci věnovat.

Proto články nebudu psát osobně. To zní možná jednoduše, ale u mě, člověka, který byl zvyklý psát si sám články, protože jedině tak jsou přece nejlepší, to je obrovský posun (a osvobození).

Co je lepší než affiliate?

Individuální spolupráce! Je ohromně silná, má lepší procenta, konverze a je efektivnější win-win situací. Může to být de facto stále affiliate spolupráce, ale často v této formě jde např. o exkluzivitu.

Pro lepší představu, mnoho začínajících affiláků se snaží nacpat co nejvíce produktů a služeb, které jim dávají provize. Řeknou si, že aspoň čtenář má na výběr a nějaký ten affil proklikne a třeba využije. Typické to je, když se podíváte do sidebaru nějakých blogů nebo webů.

Pokud tohle chceš chytře přeskočit, přemýšlej, jak nejlépe pomůžeš čtenáři a nabídni mu konkrétní řešení a klidně ho naaffiluj.

Co to znamená pro mě?

Webové projekty, které mám a generují mi peníze, mi takto stačí. Samozřejmě, že mám tendenci neustále vylepšovat, inovovat a publikovat nový obsah. Ale problém je, že tím příliš já nerostu.

Nerostu tím tempem a směrem, kde chci být za 5 let.

Vidím řadu blogerů, influencerů a bývalých markeťáků na podobném levelu jako já a na jednu stranu mě mrzí, že nedokážu publikovat s takovou četností a frekvencí. Na druhou stranu jsem se s tím smířil a to byl můj další velký posun v roce 2018. Uvědomil jsem si, že rozvíjením, ať jsem konkrétní např. blogu Digitalní nomádství, příliš nerostu, pokud se stále budu věnovat tématu „jak se stát digitálním nomádem a jak začít pracovat na dálku“. Zní to krutě, tohle bych před 3 lety asi nenapsal, ale neustálé sdílení těchto rad, prostě člověku pomáhá jen do určité míry a pak už to je pořád dokola.

Pokud s růstem portálu roste i publikum, tak jak autor, tak čtenáři mají neustále své win-win. K tomu táhnu portál Digitální Nomádství. Problém je zejména u affiliate webů, které se tématicky věnují stejnému a pochopitelně přitahují lidi se stále stejným problémem. Ajta, tady prostě nerosteš. Variantou, kterou jsem dokázal vymyslet je: prostě to co nejvíc zautomatizuj.

To je další důvod, proč u mě affiliate narazil na pomyslný strop. Existují v Čechách affiliate projekty, které dají měsíčně šestimístné číslo. To už je ale kus práce a práce pro více lidí než one-man show. Zbavit se webů, které generují pod 10 tisíc měsíčně je potřeba.

Zakletá smyčka s affiliate weby

Ale opět se dostáváme tam, kde to je dobré a pochopitelně nemůže být tak skvělé. Pár affiliate webů můžeš mít a každý z nich Ti udělá pár desítek tisíc měsíčně, ale dost možná vyčerpáš svoji časovou kapacitu. Delegací a automatizací získáš další čas, to je pravda. Ale v závalu všeho ho dost pravděpodobně budeš chtít věnovat zase vylepšování nebo realizací jiného podobného nápadu, protože už vidíš díry na trhu a dokážeš vybudovat takový podobný portál. Víš, že to chce jen čas a kus odvedené práce.

Tak nějak semka sem se dostal a musím říct, že to není ono. Je to fajn, člověk má příjem a tradááá. Ví co a jak a žije si spokojeně. Vše běží. Ideálka. Co víc si přát?

Na téhle affiliate cestě jsem ale tak nějak pozapomněl na ty vyšší cíle. Něco měnit, bořit, tvořit. Něco význameného, co bude mít dosah. Ne desetitisíce čtenářů ani stovky tisíc. To si v uvozovkách kmohníš tady v ČR. A stačí k tomu třeba intenzivnější 4 roky.

Už jsem si to prožil a oká. Teď chci jinam.

Tohle není můj potenciál, ke kterému směřuji. Mám svého buddyho, se kterým podnikatelsky brainstormujeme a jsem moc rád, že mě na to upozornil. Rok 2018 byl stoprocentně skvělý, protože mi nabídl velké finanční jistoty a projekty jsem dovedl do stavu, kdy frčí.

Malé změny pro velké projekty

Rok 2019 musí být jiný. Namísto tunění, vylepšování a dělání velkých změn pro malé projekty jsem se rozhodl dělat malé změny pro velké věci.

Mindset, nastavení mysli se tady zcela pohnulo. Sice už jsem jednou v roce 2018 a díky mému koučovi došel k pořádnému brainstormingu a urovnal jsem si můj vyšší smysl v podnikání.

Prošel jsem si znovu Gallup test pro objevení silných stránek. Ale nemá to (moje činnosti nemají) stále tu intenzitu, kterou to potřebuje mít, aby vznikalo něco hodnotného.

Moje strategie pro Velké věci v roce 2019

V minulých letech mi chyběla trpělivost. Ono to vlastně nebylo tolik vidět pro ostatní, protože budování affiliate webů s obsahovou hodnotou a SEO strategií je samo o sobě dlouhodobá a trpělivá záležitost. Moje trpělivost ale chyběla pro velké cíle, velké vize, velké plány a životní mety.

Raketu do vesmíru nepostavíš za jeden rok. Tohle je věta, která nyní formuje moje další podnikatelské kroky.

Pokud chci dělat velké věci, potřebuji mít trpělivost a dát projektu a spolupráci šanci se vyvinout a dospět.

Co tedy budu dělat?

Necítím potřebu radikální změny. Nadále se budu věnovat tématům, ve kterých mám zkušenosti a které každým dnem prožívám. Je to zejména práce odkudkoli, technologie, finance.

Jak už jsem zmiňoval, mírně se odkloním od cestování při publikaci a sdílení ven, protože potřebuji vytvořit prostor pro moje žhavější témata, u kterých cítím větší flow a provázanost.

Budoucnost, disrupční technologie, změna životního stylu civilizace a práce s penězi je kombinace, která mě nesmírně fascinuje. Věřím, že svět je a bude více nakloněn multipotencialismu než hlubokým specialistům.

Myslím, že se v roce 2019 nebo 2020 zapojím do projektu, který mi nabídne výzvy Velkých věcí a já budu moci uplatňovat své know-how a zároveň budu cítit osobní růst. Vím, že potřebuji něco většího. Vím, že projekt musí tvořit tým lidí, protože jednotlivec sám velkých věcí nedosáhne. Dost pravděpodobně to nebude něco, co vytvořím od začátku já, protože tu jsou jiní lidé, kteří přichází s revolučními nápady světových rozměrů. Potřebuji se dostat do toho kruhu, do bubliny těchto činností.

Stejně jako nomádit pro mě znamená učit se, bořit, měnit, tvořit, sdílet a růst, cítím, že tohle potřebuji zintenzivnit v pracovních projektech a dostat do nich zážeh.

Pokud máš ideu, jak mě tady s někým propojit, dostat do kruhu na další úroveň, či dát dobrou myšlenku, budu rád, když mi napíšeš.

Díky!

Doufám, že Tě report a bilancování mého roku 2018 přivedlo na pár zajímavých myšlenek, snad i inspirovalo a předalo pár tipů a rad, jak věci dělat anebo nedělat.

P.S. Díky, že jsi alespoň pár vět přečetl. Tohle je můj nejdelší článek na tomto blogu. Po 5 letech jsem udělal rekord s 7005 slovy, tj. 24 normostran. Report roku 2017 měl „pouhých“ 12 normostran 🙂

Reporty 2018 českých a slovenských podnikatelů a bloggerů

• Petr Chodelka
• Jiří Rostecký
• Mário Roženský
• Ondřej Martinek
• Michal Majgot
• Milan Pichlík
• Josef Kroupa
• Michal Hardyn
• Karel Dytrych
• Tomáš Zdražil
• Bronislav Markowicz
• Martin Prodaj
• Jan Šimečík
• Radek Strouhal
• Zbyněk Buřival

Pokud jsi publikoval svůj report za 2018, napiš mi a já ho zde rád nasdílím.